25.2.2009 21:29:40 JaninkaS.
Re: Nikde jsem přece nepsala...
Ale víš co, každý z nás má možnost volby, jestli se nechá uchlácholit něčím, z čeho si přečte jen "výcuc" někde v novinách anebo ho to zaujme a bude se chtít dopátrat dalších souvislostí a možných řešení a bude hledat příslušnou literaturu.
Když si přečteš knížky o Ingigových dětech, tak jsou v nich obsaženy veškeré informace (popis, přístupy atd.), není to "zaškatulkování" a chlácholení, že se vlastně nic neděje, že je to normální ba vlastně vyjímečné. A už je na každém, co si z toho vezme a jak se rozhodne, co bude dál.
Pokud se někdo uspokojí s tím, že bude žít v představě, že má jedinečné dítě, ať se s ním děje cokoliv, ať se dál chová tak, jak se chová neb má na to vlastně právo a nijak do toho nebude zasahovat, je to jeho volba. Jako je jeho volba, že tomu neuvěří, ale přesto nebude nic řešit, spokojí se s označením ADHD. A nebo má volby další...
Každého "nakopne" prostě něco jiného k tomu, aby začal něco řešit, záleží, kde se zrovna nachází.
Ještě chci dodat, že právě třeba v těch knížkách o Indigových dětech se lze dočíst, jak s nimi procvičovat práci s energií, různé očisty aury atp., což v neduchovní literatuře najít nelze. Možná proto právě ten "esoterický koncept".
Kdežto RaR je ryze racionální, podložená na "osahatelných faktech" a pochopitelná pro všechny - ať jsou duchovně založení či nikoliv.
Přirovnala bych to třeba ke knížce "Tajemství/The Secret", která je psaná tak, že jí pochopí i člověk, kterýmu duchovno nic neříká a přitom je o jednom z jeho základních zákonů.
No když to tak čtu, tak ono je to asi tak trochu o tom, že Ty máš k esoterice trochu "odtažitý" přístup nebo se mýlím?
Odpovědět