27.2.2009 15:41:11 Petra, dcera/07
Re: No "logiku"...
Žluťásku ano, myslela jsem to tak. Podle mě je třeba rozlišovat v pojmech. Pokud se jedná o násilné činy, tak nepardonovat a neshánět vysvětlení,proč se co stalo. Asi se shodneme na tom, že násilí na člověku je zlo. Když to dovedu ad absurdum, tak to, že na někoho v dětství neměli rodiče čas a spolužáci ho nebrali mezi sebe, přece neznamená, že v dospělosti si násilím "uleví" na jiném člověku
a ještě to tím odůvodnit?
Nezlobte se, ale mě některá vysvětlení tady přijdou silně přitažená za vlasy a až bych řekla "sektářská". Pro mě z toho vyznívá informace, že člověk v podstatě nemá svůj život ve svých rukou a vše se mu děje jako nějaké loutce. S tím nemůžu souhlasit. A hlavně nechci souhlasit.
To, že se lidé v životě někam "posunují" a rozvíjejí se, to je v pohodě a pokud by to tak nebylo, člověk by zakrněl a bylo by to hodně smutné. Nicméně k přijímání různých "duchovních cest a pravd" je třeba přistupovat kriticky. Psala jsem tu už o dogmatismu. Na mě to působí, že některá "moudra" převezmete a potom k nim hledáte argumety, proč jste je převzaly. A převzaly jste je proto, že autor moudra uvedl, že tohle je pravda a tak to je. Chybí mě tu vlastní zdravý úsudeka využití vlastních životních zkušeností.
Nechci nikoho urazit a omlouvám se, jestli k tomu nechtěně z mé strany dojde. A už se dále nehodlám k tomuto tématu vyjadřovat. Argumenty, které zde zazněly mě nepřesvědčily, abych měnila svůj názor a další psaní z mé strany by bylo jen omíláním už napsaných názorů. Ráda jsem četla vaše inspirativní nápady v oblasti výchovy a postřehy z užívání RaR metody. Osobně však odmítám povyšovat jakokoliv výchovnou metodu nad svoje cítění a pocity při výchově (i když nikdy nebudu vzorně respektující matka). Můj duchovní rozvoj rozhodně není v začátcích, ale evidentně jdu jiným směrem. Proto mě přijde zbytečné, abych se jakkoliv dál vyjadřovala.
Odpovědět