Názory k článku Právo na život

...nutno dodat, že reagováno bylo na příspěvek z27.prosince 2012 z 12:01:10 paní Maargitt. Nicméně důvody návštěvy této stránky jsou jiné, než tzv. ,,planě" zde ,,diskutovat".

Dobrý den, článek jsem objevila náhodou, téma se mě osobně netýká, ale je to tak šokující.. Lékaři bohužel berou lidi jako případy a i když jejich přísaha je život chránit, tak v případě banální vady se projevují jako právníci - lze to ze zákona... Měla jsem v druhém těhotenství indicie na možnost citomegaloviru, který snad mohl proniknout k plodu. K tomu ještě jeden parametr z genetiky, který se ovšem netýkal dítěte, ale mě - srážlivost krve. Byla jsem šokovaná, jak lékařka slučuje "jablka s hruškami" a tlačila mě do odběru plodové vody s tím, že pokud by vir pronikl do ní, je pár procent šance, že infikoval plod a pak dalších pár procent šance, že by třeba byl postižen sluch. A když mi řekla, že když bude voda s virem v 20 tt můžeme dítě "zrušit" a udělat si nové utíkala jsem odtamtud co mi nohy stačily... Šance na postižení by se nepoznala, ale pro jistotu bychom mohly to dítě zabít, aby chudinka třeba možná neslyšelo..Narodila se mi naprosto zdravá holčička. Počínání lékařů je skoro fašistické. Neuvěřitelné. Z této logiky bychom mohli říct, že třeba do 18ti let je dítě také závislé na rodičích a když se třeba nějak zraní nebo nedejbože třeba bude mít autonehodu a ochrnulo by - mohli bychom říct, že stejně nebude mít plnohodnotný život a tak mu trápení ukončíme??!!! Je to naprosto stejné. S tím, že většinou po zranění způsobená "životem" bývají mnohem vážnější než operace pusy a jizva s tím spojená.. Pamatuju si na jednu moji krásnou kolegyni, ta měla jizvu na puse docela viditelnou, nesrostlo jí to rovně - no a co? Já mám zas odstáté uši a naštěstí mě kvůli tomu nezabili, i když jsem z toho měla v dětství mindrák... Existuje nějaká petice, kde by bylo možno podpořit návrh na změnu zákona? Lékařsky jsme dál než před 20ti lety.. Neodsuzuju tu maminku, která takto zbytečně zabila své dítě (zabila je zde opravdu na místě :-(). Dokážu si představit, že byla dostatečně vyděšena z doktorů a že dodatečně lituje..

Ve Vašem příspěvku mne zaujala věta:,,pokud jsou rodiče připraveni o dítě pečovat a vědí, co je čeká.." I kdyby rodiče během těhotenství načetli spoustu knih a mluvili s dalšími rodiči takto postižených dětí, budou jim takové informace jen málo platné. Něco jiného je vědět a něco jiného je situaci prakticky prožívat. Víme všechno rozumem, ale při prožitku jsou zapojeny emoce, které činí náš život lidštější.

Tomáši - musím říct, že podobné příspěvky mě děsí.Když se při péči o dítě se zdravotním znevýhodněním případně postižením začne poukazovat na to, co nás to stojí na veřejných financích.Nikomu nevadí, kolik prostředků stojí léčení narkomanů nebo nezodpovědných hazardérů, kteří se jistě narodili zcela zdraví, ale společnosti nikdy nic nepřinesou.Na druhou stranu se nestydíte ukazovat na rodiče, kteří se lidsky a přirozeně chtějí postarat o své dítě tak, jak jim bylo přisouzeno.Tito lidé velmi často obohacují život kolem nás, přinášejí užitek a zaslouží si být mezi námi a nikdo nemá právo o nich takto smýšlet.Kde je podle vás hranice, kdy se tato investice do jejich léčení vyplatí a kdy ne?Stačí se rozhlédnout kolem sebe - narodit se zdravý není zárukou toho, že ten život bude za něco stát.A vy nemáte ani tušení, co tito lidé prožívají a jestli je jejich život baví.Prostě baví.

Takže se má narodit dítě, které matka proti své vůli porodí a odnosí? Jaká bude jeho budoucnost? Svět je i tak přelidněný.