Re: Právo na život u vážnějšího postižení

Dobrý den, článek jsem objevila náhodou, téma se mě osobně netýká, ale je to tak šokující.. Lékaři bohužel berou lidi jako případy a i když jejich přísaha je život chránit, tak v případě banální vady se projevují jako právníci - lze to ze zákona... Měla jsem v druhém těhotenství indicie na možnost citomegaloviru, který snad mohl proniknout k plodu. K tomu ještě jeden parametr z genetiky, který se ovšem netýkal dítěte, ale mě - srážlivost krve. Byla jsem šokovaná, jak lékařka slučuje "jablka s hruškami" a tlačila mě do odběru plodové vody s tím, že pokud by vir pronikl do ní, je pár procent šance, že infikoval plod a pak dalších pár procent šance, že by třeba byl postižen sluch. A když mi řekla, že když bude voda s virem v 20 tt můžeme dítě "zrušit" a udělat si nové utíkala jsem odtamtud co mi nohy stačily... Šance na postižení by se nepoznala, ale pro jistotu bychom mohly to dítě zabít, aby chudinka třeba možná neslyšelo..Narodila se mi naprosto zdravá holčička. Počínání lékařů je skoro fašistické. Neuvěřitelné. Z této logiky bychom mohli říct, že třeba do 18ti let je dítě také závislé na rodičích a když se třeba nějak zraní nebo nedejbože třeba bude mít autonehodu a ochrnulo by - mohli bychom říct, že stejně nebude mít plnohodnotný život a tak mu trápení ukončíme??!!! Je to naprosto stejné. S tím, že většinou po zranění způsobená "životem" bývají mnohem vážnější než operace pusy a jizva s tím spojená.. Pamatuju si na jednu moji krásnou kolegyni, ta měla jizvu na puse docela viditelnou, nesrostlo jí to rovně - no a co? Já mám zas odstáté uši a naštěstí mě kvůli tomu nezabili, i když jsem z toho měla v dětství mindrák... Existuje nějaká petice, kde by bylo možno podpořit návrh na změnu zákona? Lékařsky jsme dál než před 20ti lety.. Neodsuzuju tu maminku, která takto zbytečně zabila své dítě (zabila je zde opravdu na místě :-(). Dokážu si představit, že byla dostatečně vyděšena z doktorů a že dodatečně lituje..