Čtenářství versus Počítače a Internet

Den má přece stále 24 hodin. A když člověk chce, tak si na svoji oblíbenou činnost čas vždycky najde. Není blíže pravdě tvrzení, že čtenářství nepatří mezi oblíbené způsoby trávení volna současného člověka? Závažná je skutečnost, že se tento jev dotýká zvláště mladých lid. A ze všech nejvíce dětí! Pokusme se najít příčinu tohoto jevu a jeho možné důsledky.

Nechuť ke čtení vzniká už při kladení základů čtenářství, v nejnižších třídách základní školy. Učitelé konstatují, že děti všeobecně neradi, málo a špatně čtou. To vede k omezení jejich slovní zásoby, což se projevuje ve snížené schopnosti jejich komunikace s okolím. Děti neumí souvisle a srozumitelně popsat situaci. Těžko hledají slovní zásobu k dialogu, nepřesvědčivě argumentují. Příčin nechuti ke čtení je několik. Jistě k nim patří skutečnost, že vytvoření nutných návyků čtení vyžaduje od 7-10 dětí hodně úsilí, vytrvalosti a cvičení. Děti všeobecně nerady věnují úsilí jednostranné činnosti. Jsou ve neustálém pohybu, těkají z jedné činnosti na druhou. K tomu je vede doba, kdy je jim během dne předkládána mozaika zcela protichůdných jevů a dojmů. Ty prožívají nejen v reálném životě, ale zvláště ve světě paralelním, virtuálním - u televizní obrazovky, při návštěvě kina, promítáním videa a hraním počítačových her. Z rodin vymizely chvíle, kdy si děti sedly s rodiči a soustředěně poslouchaly, co jim přečte některý z rodičů z knížky. A pak si o přečteném s společně popovídají. Aniž bych chtěl tento příklad uvádět jako jedinou příčinu špatného stavu čtenářství našich dětí, musím konstatovat, že dnešní maminky mají na rozdíl od těch našich jiné představy, jak trávit večery a chvíle rodinného klidu a pohody. Ještěže tu máme babičky. Mám v tomto smyslu jeden příklad k následování.

Půjčuji knížky v malé knihovně a o posledních prázdninách mne udivila tehdy čtyřletá Marcelka, vnučka jedné z chalupářek. S babičkou při každé návštěvě knihovny pečlivě vybíraly knížky na celý týden. Zaujalo mne, že si Marcelka nevybírala knížky podle obrázků, jak činí většina dětí jejího věku, ale podle množství tištěného textu : "… to aby nám knížka déle vydržela.!"- poučila mne malá čtenářka. Přítomné návštěvníky udivovala na svůj věk neuvěřitelnou slovní zásobou, pohotovostí a přesnou výslovností. Samozřejmě, že se přitom jako malá obdivovaná princeznička trochu předváděla. Ale bylo to sympatické tím, že nám vyprávěla obsah celých kapitol z přečtených knížek, které uměla skoro nazpaměť. Zatímco Marcela sklízela zasloužený úspěch u přítomných, já jsem jako učitel ocenil úlohu její babičky, která se své vnučce trpělivě a cíleně věnovala a k takové úrovni paměti a zájmu o četbu ji vychovala. Je víc než pravděpodobné, že po nástupu do školy bude patřit k nejlepším čtenářkám a záliba k četbě, kterou v ní probudila babička, jí zůstane jako trvalý životní vklad.

Ano, ke čtenářství se dá vychovávat. Dodal bych ještě víc - čtenářství se dá naučit. Jen při tom nesmí být žádné násilné nucení a nuda. To je problém školy, kde se všechno musí zvládnout v daném čase, na určené úrovni, bez ohledu na zájmy a schopnosti jednotlivých dětí. Ale ve školní třídě, kde je 25 začínajících čtenářů to ani jinak nejde. A právě tady může mnoho pomoci dítěti rodina. Například pravidelnou chvilkou při četbě, která má své místo v režimu dne dítěte. Vzpomínám, jak jsem vedl ke čtenářství svoji dceru. Četli jsme střídavě - chvíli ona, chvíli já. Vždycky jsme se po přečteném příběhu zastavili a povídali si o tom, co jsme četli. Čtení není jen reprodukce textu, ale ještě důležitější je porozumění čtenému. Právě v tom je slabina čtenářství mnoha současných dětí. Čtou jako stroje, ale nevědí co čtou. Právě tady vznikají potíže s učením. Rodiče ve škole argumentují, že se děti doma učí, sedí nad učebnicemi třeba několik hodin, ale ve škole nedokáží přečtenou látku reprodukovat. Je to proto, že neumí uvědoměle číst. Jak se pak mohou něčemu naučit? Proto má tolik dětí problémy s řešením slovních matematických úloh! Přečtou si text úlohy, ale nerozumí obsahu. Jak potom mají úlohu řešit? A chyba se stala v počátcích výuky čtení. Ve špatných návycích: Přečíst rychle text a jít od té nepříjemné činnosti co nejrychleji pryč. Důsledky se projeví často až po několika létech a napáchané škody se těžko a jen zdlouhavě odstraňují.

Abych nezapomněl, jak je to s tím soubojem mezi knížkami a internetem!? Není to proto, že fandím knížkám i internetu, když si myslím, že internet je pro děti vhodný komunikační prostředek a může čtenářství dětí pomoci. Ve třídě poznám děti, které nemají počítač doma jenom ke hraní her. Mají všeobecný přehled a vědí více, než ostatní. Dovedou po internetu vyhledat odpověď na každou otázku. Jejích písemné práce jsou pozoruhodné svým obsahem (to ostatně není vždycky jejich zásluhou, na internetu se dá najít všechno), ale vynikají dokonalým grafickým zpracováním. Jsou to téměř malá umělecká díla, která by u 13-14 letých dětí nikdo nečekal. To ocení každý, kdo se s takovou prací potká po prve.

Internet paradoxně vrací děti zpátky ke čtení. Nejen tím, že je nutí číst s důkladným porozuměním manuály k technickému vybavení počítače a práci s programy. Psaní e-mailů, chatování, u dětí tak oblíbené činnosti, vyžadují schopnost dobře psát a číst. A nejen díky možnosti kontroly textu to zvládají tyto děti bez hrubých chyb. Internet učí jejich mladé uživatele komunikovat, argumentovat. Jako příklad dávám diskusi o výchově dětí v rodině a ve škole, kterou organizuje server eKamarád.cz.Jsem jedním z diskutujících. Další jdou 14-15leté děti. Udivují schopností přesně vyjádřit své myšlenky, věcně argumentovat, mít svůj vlastní názor na diskutovaná témata, přít se obhajovat svůj názor. Je to důkaz, že to s tou nejmladší generací není zase tak špatné, jak si někdy myslíme. A právě internet a jeho možnosti jejich vývoj mohou příznivě ovlivnit. To záleží znovu i na nás, dospělých. Rodiče, tak jako dříve vedli prvé kroky malých čtenářů výběrem těch nejkrásnějších knížek, neměli by zůstat stranou při prvých krocích svých dětí světem elektronických médií. Zda to bude cesta pro dítě přínosná, záleží v prvé řadě na nich samotných.