tisk-hlavicka

Hry na doktora - problém?

12.2.2010 Mgr. Jarmila Hýroššová Máma a já 10 názorů

Hry na doktory" jsou lidovým označením pro dětské bádání o sexualitě.

Paní učitelka v mateřské školce přistihla Marka a Janu, jak si pod dekou hrají "na doktora". Situaci řešila s pochopením a klidně dětem vysvětlila, že si mohou hrát dál, ale musí dodržovat určitá pravidla. Když však později popsala tuto "událost" Janině mámě, ta zareagovala velmi podrážděně. Tvrdila, že její dceru musel ke hře někdo donutit, protože "Janička doma nic takového nedělá". Je třeba dodat, že Janě jsou 4 roky a Marek je o necelý rok starší. Přitom oba měli ze hry zjevnou radost a byli schopní říci "ne", pokud by se jim něco nelíbilo. Tato dětská zkušenostní hra bývá z pohledu dospělých hodnocena různě. Zatímco Janina máma se obávala, že její dceru donutili, a chtěla by ji před "takovými věcmi" ochránit, učitelka reagovala vyrovnaně a s klidem. Možná proto, že ze zkušeností ví, že důvod k obavám vzniká jen v ojedinělých případech.

"Hry na doktory" jsou lidovým označením pro dětské bádání o sexualitě. Takto se jim říká proto, aby byly určitým způsobem legitimizovány: neboť pouze ten, kdo je lékař, smí vyšetřovat - a to celé tělo. Přitom se ovšem naskýtají se i následující otázky: Není s mým dítětem něco v nepořádku, když si hraje na doktora? Měli by rodiče a učitelé v mateřské škole tyto hry akceptovat? Co se stane, budou-li takovéto hry zakazovat? Jak je nejvhodnější zareagovat?

Jak se děti dopracují ke hře na doktora?

Už velmi malé děti rády sexuálně experimentují: uspokojují se, s dětskou zvědavostí objevují své pohlavní orgány (prohlížejí si je a dotýkají se jich). V prvním roce života se svých genitálií dotýkají stejně náhodně jako jiných častí těla. Od druhého roku se učí "chápat" svět. K tomu patří i hravé objevování vlastního těla, ale také těla mámy a táty. Kromě toho děti v tomto věku chtějí vědět, jak se pohlavní orgány jmenují. Mezi třetím a šestým rokem se někdy svých genitálií dotýkají i cíleně. Už totiž objevily, že to v nich vyvolává příjemné pocity. O různých souvislostech se potřebují dovědět víc, např. "Jak se dostane miminko do břicha? Proč kluci čurají jinak než holky?" Děti si všímají, že kromě jejich pohlaví existuje ještě i jiné. Zvědavě objevují tělo svého kamaráda či kamarádky při tzv. hrách na doktory. Ty začínají většinou tehdy, když si děti přejí dostat k Vánocům nebo k narozeninám lékařský kufřík.

"Já budu doktor a ty jsi jako nemocný..."

A jak tedy hra vypadá? Při hrách na doktory si "pacient" lehne na postel, koberec apod. a "lékař" ho podrobně vyšetřuje. Začíná posloucháním srdíčka, nahlédnutím do krku a pokračuje prohlídkou, jestli je i tam "dole" vše v pořádku. Tyto hry jsou oboustranné: Děti se vysvlékají, navzájem si ukazují pohlavní orgány a osahávají se, vyměňují si role. Přitom si mnohé z nich poprvé uvědomí rozdíl mezi ženou a mužem. Iniciativa nevychází jen od děvčete nebo jen od chlapce a žádné z dětí se nemusí tomu druhému podřizovat. Většinou se tyto hry objevují mezi dětmi stejného věku nebo je mezi nimi zhruba roční rozdíl. Děti se při "lékařské prohlídce" většinou schovají někam do ústraní, protože nechtějí, aby o ní věděli i všichni kolem. Hry na doktory je začnou nudit tehdy, když pochopí nejdůležitější rozdíly mezi dívkou a chlapcem.

Rodiče mohou být klidní

Dospělí jsou v tomto období často znepokojení a nevědí, jestli chování dítěte odpovídá "normálnímu" vývoji: "Nezacházejí tyto hry příliš daleko?" nebo "Dělám si starosti, aby starší děvčata nebo chlapci nenaváděli mé dítě k nějakým hloupostem." Z pohledu vývojové psychologie však hry na doktory představují něco absolutně přirozeného a normálního. Jsou součástí zdravého dětského vývoje. Podezřelé je spíše to, když si děti takto vůbec nehrají.

Co se při této hře děti naučí?

Hry na doktora přinášejí dětem zábavu a posilují důvěru ve smyslové vnímání. Je důležité vnímat, jak pěkné může být vzájemně se dotýkat, hladit nebo se např. natírat krémem. Ale i ten, kdo účinkuje v roli lékaře, se něco učí: lékař přebírá odpovědnost a musí s pacientem zacházet mimořádně šetrně. Zkoumání vlastního (ale i cizího) těla ovlivňuje i vývoj osobnosti dítěte. Kdo se smí svého těla dotýkat bez pocitu studu a ví, že na něm není nic "fuj", ten se naučí mít své tělo rád a dává si na ně pozor. A dobrý pocit z vlastního těla je předpokladem k tomu, aby z dítěte vyrostl otevřený a sebevědomý člověk. Člověk, který bude později umět aktivně prožívat své vztahy i svou sexualitu.

Hry na doktora - v jakém věku?

Většinou si takto hrají děti ve věku 3-6 let. V této vývojové fázi začínají vědomě poznávat své tělo a chtějí vědět, jak to vypadá u jiných dětí. Ale i děti, které navštěvují nižší ročníky základní školy, si rády hrají na doktory. Průzkumy a čísla, kolik procent dětí si takto hraje, bohužel neexistují. Můžeme ale předpokládat, že téměř všechny děti si alespoň jednou v životě hrály na lékaře a pacienta.

Co dělat, když děti přistihnete "při činu"?

Důležitá je prevence. Nejlepší by bylo, kdyby se takováto situace vůbec nevyskytla. I děti mají právo na své soukromí, rodiče by proto neměli jen tak vtrhnout do pokoje, když jsou dveře zavřené, a měli by respektovat dětské tajnůstkaření. Za ním se skrývá touha po intimitě, která dětem přísluší právě tak jako dospělým. Chtějí-li vstoupit do dětského pokoje, aby se přesvědčili, jestli děti dodržují dohodnutá pravidla, měli by předtím zaklepat. Hry na doktora však nejsou mnohým rodičům po chuti. Proto mají často potřebu své děti "špehovat". Vtrhnou-li potom do hry, cítí se děti "přistiženy při činu" a rodiče bezradně. Když už se to tedy stalo, nejlepší je zachovat klid:

  • Můžete se obrátit na podpatku a dětem říct pouze: "Přijdu později."
  • Cítíte-li se však příliš zaskočeni a neschopni okamžitě zavřít dveře, stačí, když se zeptáte, jestli je všechno v pořádku. Pokud děti přikývnou a zdají se být OK, nemusí se už rodiče více vyptávat. I v tomto věku se děti stydí, když jeden druhého pozorují nazí. I proto se při hře na doktora stahují do ústraní a nechtějí, aby se o tom dospělí dozvěděli. Proto většina dětí ani nebývá v takových situacích příliš hovorná.
  • Po skončení hry se můžete dítěte dodatečně zeptat například, jestli se mu hra líbila, na co se při vyšetřování "pacienta" přišlo, zda se při hře necítilo nepříjemně nebo zda si nedej bože nehrálo proti své vůli.

Obecně je však třeba brát tyto hry s nadhledem. Čím klidněji budete s touto problematikou nakládat, tím lépe. Když své děti přistihnete, jak si hrají na doktora, neměli byste je začít kárat. Nejnevhodnější reakce je: "Co to tu vy dva děláte?!" Sexualita dětí by pak mohla být vnímána jako něco negativního.

Hra na doktora? Nuda!

Jen co budou dětem jasné základní rozdíly mezi dívkou a chlapcem, ztratí pro ně hra na přitažlivosti. Budou-li však rodiče dětskou zvědavost příliš omezovat nebo budou-li hry na doktory zakazovat, zůstane pro ně toto tabu téma ještě dlouho zajímavým a vzrušujícím.

Je v pořádku, když se děti vysvlékají?

Podle odborníků je to úplně v pořádku. Děti zacházejí s nahotou ještě poměrně přirozeně a tuto nepředpojatost bychom jim neměli brát. Při letním koupání v bazénu či u moře mají mnohé děti radost, když smějí být nahé. Pro dospělé je to, že by měli skočit do bazénu úplně nazí, naopak jakýsi "přešlap" proti konvencím. Od třetího roku se však i u dětí objevují první pocity stydlivosti. Hra na doktora jim v tomto smyslu dává povolení k tomu, aby se vysvlékly a prohlížely se, protože takto to obvykle probíhá i u lékaře.

Pravidla

Jak už jsme zmínili, při hře na doktory by děti měly dodržovat určitá pravidla. Důležitá jsou zejména tato:

  • Hry na doktory jsou povoleny pouze tehdy, pokud si chtějí dobrovolně hrát všechny zúčastněné děti.
  • Každý si sám určuje, s kým si chce hrát.
  • Každé dítě musí brát ohled na to, aby byla hra zábavou.
  • Nikdo nesmí druhému způsobovat bolest!
  • Nechce-li se některé dítě zapojit do hry, potom může říci "ne" a hru opustit.
  • Děti si nesmějí vyhrožovat ani vydírat, aby někoho donutily ke hře.
  • Každý musí akceptovat jakékoli "ne" toho druhého.
  • Pokud druzí neakceptují "ne", může dítě požádat o pomoc dospělého - dítěti je třeba zdůraznit, že se určitě nejedná o žalování.
  • Hry na doktory jsou akceptovány pouze mezi vrstevníky - ne mezi dospělými a dětmi s věkovým rozdílem větším než jeden rok.

Tato pravidla by měli dětem ozřejmit dospělí a na jejich dodržování trvat nejen v rodině, ale i v jiných institucích, kde děti přicházejí do vzájemného kontaktu - např. v mateřské škole. Aby se ze zábavné hry nestala chvilka bolesti a strachu, musí být "doktorovi" jasné, že nesmí prohlídku dělat bez povolení "pacienta" a nesmí ho ke hře donutit sliby ani vydíráním: "Když si se mnou nebudeš hrát na doktora, už s tebou nebudu kamarádit!", "Nebudeš si s námi hrát na schovávanou!" a podobně. Stejně důležité je i to, že "pacient" by měl vědět, že hru nemusí snášet proti své vůli, kdykoli může říci "ne" a vyžádat si pomoc dospělého. Pravidla pro hru na doktory je s dětmi třeba probírat a vysvětlovat opakovaně.

Kdy je nutné zasáhnout?

Dospělí by měli zasáhnout skutečně jen tehdy, když děti překročí stanovené hranice, například pokud:

  • starší děti nabádají mladší, aby si hrály na lékaře a obnažovaly se. V pořádku také není, když desetiletý chlapec prohlíží čtyřleté děvčátko! Desetileté dítě je ve svém (sexuálním) vývoji už mnohem dál.
  • pozorují, že dítě i po měsících stále pokládá hru na doktory za nejdůležitější hru ze všech.
  • si děti způsobují bolest - zákrok ze strany dospělých má být v tomto případě okamžitý.

Co když hry na doktory zakážeme

Rodiče na tento druh her často reagují silnými, omezujícími zákazy, jako např. "Fuj! Necháš toho!" nebo "To se nedělá! Už to víckrát nechci vidět!"

Když sexuální činnost dětí (hry na doktora, sebeuspokojování) zakážeme, je třeba počítat s tím, že sexuální pohnutky pak budou obecně spojeny se strachem z trestu - a to i po skončení dětství. Potenciálními důsledky mohou být mnohé poruchy v sexuální oblasti, od rozsáhlého vyhýbání se sexuálním vztahům až po impotenci a frigiditu, ale i neurózy a psychózy.

Hra na doktora je mezi dětmi všeobecně oblíbená a je velmi pravděpodobné, že zájem o ni projeví i vaše děti. Možná si při té příležitosti vzpomenete, jak jste ji hrávali vy sami. Přistihli vás "při tom" rodiče? Jaká byla jejich reakce? Možná ne tak tolerantní a informovaná, jak to dokážete po přečtení tohoto článku vy.

Článek je z únorového čísla časopisu MÁMA a já. Obsah čísla najdete zde.

Objednejte si v průběhu února 2010 předplatné časopisu MÁMA a já na jeden rok a získejte automaticky dáreček - termoizolační, nekapající hrníček Canpol babies.

Názory k článku (10 názorů)
Hry na mimina DaVinci 12.2.2010 12:54
Fajn rady Margot+1 12.2.2010 13:29
.. MrakovaK 12.2.2010 16:42
*Re: .. Winky 12.2.2010 21:44
**Re: .. Radka+04/06+12/07 12.2.2010 22:18
Příhoda..... Míša a Martinka 14.2.2010 12:30
*To mě teď taky napadlo... MM, 2 kluci 14.2.2010 17:1
**Re: To mě teď taky napadlo... Doktor 10.5.2010 22:33
takhle asi né Léňa a Tomík 12/05,Nela 08/08 14.2.2010 22:0
Hra na doktora Martin 25.11.2022 18:46




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.