Fyzické tresty dětem prokazatelně škodí. Jak moc je Češi používají?

V mnoha případech se nejedná o záměrnou výchovnou metodu, ale důsledek hněvu, frustrace nebo neznalosti.

Plně chráněno před všemi fyzickými tresty je v současné chvíli pouze 14 % dětí na celém světě. Studie přitom opakovaně dokládají, že výchovné metody zahrnující fyzické tresty mají negativní dopad na vývoj člověka. Odborníci z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN se proto rozhodli realizovat výzkum na téma vnímání a používání fyzických trestů v České republice.

Co je fyzický trest?

Výbor Organizace spojených národů pro práva dítěte definuje fyzický trest jako jakýkoli trest, při němž je použita fyzická síla a jehož cílem je způsobit určitý stupeň bolesti nebo nepohodlí, i když mírné intenzity. Fyzické tresty jsou často ztotožňovány s „výpraskem“, nicméně podle výboru OSN pro práva dítěte zahrnují například i kopání, plácání, facky, třesení, strkání, tahání za vlasy a uši, údery pěstí, bití, pálení nebo nucení setrvat v nepříjemné poloze.

Fyzické tresty jsou právně zakázány v 65 zemích a dalších 27 zemí deklarovalo, že se k nim připojí a také uzákoní nepřijatelnost fyzických trestů ve školách, v domácím prostředí, v institucích, zařízeních denní péče apod. Česká republika se zavázala ukotvit tato opatření v zákoně již v roce 2007, ale dosud se tak nestalo.

Výsledky výzkumu

Při výzkumu se podařilo shromáždit odpovědi od 1013 respondentů. „Cílovou skupinou pro nás byli rodiče dětí ve věku od 0 do 18 let,“ upřesňuje vedoucí výzkumného týmu prof. Radek Ptáček. „V České republice bohužel stále mezi rodiči převládá používání fyzických trestů jako výchovného prostředku, přestože je prokázáno, že mají dlouhodobé negativní důsledky,“ komentuje výsledky prof. Ptáček.

Výzkum dále poukazuje na to, že pokud jeden z rodičů fyzické tresty nepoužívá, zvyšuje se pravděpodobnost, že je nebude používat ani druhý rodič. „Z hlediska výchovných stylů je největší pravděpodobnost používání fyzických trestů u autoritářského stylu,“ říká přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN doc. Martin Anders. Statisticky významnou roli hraje taktéž vzdělání a věk rodičů. „K fyzickým trestům se nejčastěji uchylují rodiče se středoškolským vzděláním s maturitou a nejméně ti se středoškolským vzděláním bez maturity. Z hlediska věku nejvíce fyzicky trestají rodiče mezi 25–34 lety a nejméně ve věku 45–54 let,“ doplňuje doc. Anders.

Všechny formy násilí škodí

Všechny formy násilí bez ohledu na povahu nebo intenzitu jsou škodlivé a způsobují dětem zcela zbytečná zranění, bolest, podkopávají u nich pocit vlastní hodnoty a brání jim v optimálním psychickém vývoji. Přesto z výzkumu vyplynulo, že při souhlasu s používáním fyzických trestů záleží na jejich intenzitě. S tvrzením, že „Fyzické tresty by se měly používat pouze ve výjimečných případech nebo pouze v případě závažných problémů“ souhlasí necelých 70 % respondentů. Více k fyzickým trestům inklinují rodiče, kteří byli sami jako děti trestáni. Nejméně fyzicky trestaní jsou jedináčci. Pozitivním zjištěním je, že pokud by si rodiče nevěděli rady s výchovou svých dětí nebo chtěli změnit její způsob, obrátili by se podle průzkumu nejčastěji na odbornou pomoc psychologa.

Co se týče názorů na zákaz používání fyzických trestů, odpovědi se liší podle toho, zda se jedná o trestání ve škole, nebo od rodičů. S povolením fyzických trestů ve školách většina nesouhlasí. Nesouhlasí ovšem ani s tím, aby fyzické tresty byly zakázány zákonem. „Zákonné ukotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dětí v občanském zákoníku je nezbytnou součástí změny přístupu k výchově dětí,“ říká předsedkyně Vládního výboru pro práva dítěte a zástupkyně zmocněnce vlády pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva Mgr. Eva Petrová. „Účelem přitom není trestně stíhat ani stigmatizovat rodiče a pečovatele, nýbrž vyslat společnosti jasný signál, že bít dítě není přijatelnější než bít kohokoli jiného,“ vysvětluje Mgr. Petrová. Novelizaci právní úpravy musí doprovázet komplexní zvyšování povědomí o právu dětí na výchovu bez tělesných trestů spolu s podporou pozitivních nenásilných forem výchovy dětí.

Je proto důležité soustředit se na preventivní programy zaměřené na pozitivní výchovné metody, které by měly rodičům pomoci porozumět tomu, co jsou děti schopny chápat, cítit a dělat. Je také potřeba porozumět vývoji mozku a vzdělávat se v tom, jaké výchovné metody mohou nahradit fyzické tresty. Rodiče by se zároveň měli naučit pracovat s vlastními emocemi a stresem.

Zdroj: 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy