Objevování k dětem patří

Povídaly jsme si o tom, jak objevování v dětech rozvíjet a proč je důležité i pro nás.

Vladimíra Ottomanská se narodila v roce 1966. Je ředitelkou mateřské školy, lektorkou jógy a autorkou několika velmi úspěšných knih pro mateřské školy.

Objevy a vynálezy. Co je na nich pro děti tak zajímavé?

Děti jsou malí objevitelé vlastně svou podstatou. Od nejútlejšího věku zkoumají svět kolem sebe. Někdy stačí jim v tom příliš nebránit a naopak jejich zvídavost vhodným způsobem podporovat. Na objevech a vynálezech je baví hlavně to, že si věci mohou vyzkoušet, prozkoumat, pozorovat nebo případně ochutnat. Tento způsob práce je pro ně radostný a zároveň nejpřínosnější. Poznatky získané touto cestou, kdy je do procesu zapamatování si zapojeno více smyslů, si děti lépe a déle uchovají v paměti. A platí to i obráceně – vše si lépe vybaví.

Jak můžeme v dětech podpořit touhu po poznávání, objevování?

Myslím, že předkládáním zajímavých témat, nabídkou netradičních činností a možností vyzkoušet si i jednoduché věci na vlastní kůži. Pokud jednou začneme dětem ukazovat věci trochu jinak – naživo, vedeme je k objevování a hned jim vše neprozrazujeme, samy si tento způsob práce rychle osvojí a pak jej vlastně vyžadují. Tady už není cesta zpátky! Pokud některé děti navštěvují školku dva až tři roky, je určitě dobré nabídnout jim i jiná netradiční témata. V našem případě to jeden školní rok byly právě objevy a vynálezy, které posunuly lidstvo. A musím přiznat, že zároveň hodně posunuly i nás dospělé! Vedle ročního projektu Rok stromů považuji téma objevů a vynálezů za jedno z nejzdařilejších.

Mateřská škola má jistě k dispozici spoustu rozvíjejících hraček a knih, ale možná to úplně nestačí. Asi by se neměla omezit pouze na to, co má „doma“, že?

Nabídka nejrůznější literatury, hraček, pomůcek nebo např. sad na pokusy je v dnešní době obrovská. Stačí si jen vybrat přesně to, co k danému tématu potřebujeme. Kromě všech pomůcek a knih je určitě dobré dětem nabídnout návštěvu muzeí, knihoven, skanzenů. Zkrátka krásná a rozvíjející místa, která nabízejí programy pro děti předškolního věku, často i s praktickými dílničkami – svíčkárna Šestajovice, Botanicus, IQ Landia, skanzen Přerov nad Labem, muzeum betlémů na Karlštejně, Zemědělské muzeum v Praze, Technické muzeum v Plzni… Paní učitelky určitě mají spoustu dalších zajímavých tipů podle místa jejich působení.

Objevování se může odehrávat i v lese, na louce…, co myslíte?

Les a louka, příroda vůbec je pro objevování jako stvořená – lupu do ruky a hybaj ven!

Poznávání a objevování hodně souvisí i s tím, zda dětem umožníme pracovat samostatně. Jak onu samostatnost rozvíjet?

Mohu potvrdit, že nám dobře funguje postup – nabídnout činnost, potřebné vysvětlit a pak nechat děti být. Báječné je třeba právě vyrazit do přírody s lupou v ruce a nechat děti pozorovat, co chtějí. Pokud mají otázky, samozřejmě jim je zodpovíme. Neznáme-li všechny odpovědi nebo si nejsme jistí správnou odpovědí, tak si pak vše společně dohledáváme v knihách ve školce. Z pozorování si pak děti mohou samy „zapsat“ = zakreslit záznam. Myslím, že pokud umíme dát dětem důvěru a necháme je volně tvořit a pracovat, budeme překvapeni mírou jejich samostatnosti a nápaditosti! Stačí jim dát prostor a důvěru.

Narážím na to, že někde se dětem „napovídá“, že dostávají předložená hotová řešení. To asi není úplně v pořádku.

Myslím, že tady žádný univerzální návod neexistuje. Vždy velmi záleží na tom, s jakou věkovou kategorií pracujeme a jaká skupina dětí se sejde. Někdy jsou děti na bádání a objevování krásně naladěné, zvídavé, aktivní, samy nás ženou, abychom jim předkládali činnosti, u kterých musí přemýšlet. Jindy je potřeba skupinu naopak trochu postrčit, nasměrovat třeba pomocí otázek, hádanek, her. Vnímavý pedagog tohle dobře rozpozná, a pokud ho práce baví, je určitě schopen děti citlivě vést.

Jak objevování a poznávání podporujete ve vaší mateřské škole?

Kromě toho, že ve školce do činností zařazujeme pokusy, hodně pracujeme s knihami, na jaře pěstujeme rostliny a pozorujeme, jak rostou, myslím, že udržujeme děti ve střehu. Popletením informací, pohádky, záměnou slov je vedeme k tomu, aby byly všímavé, pozorné, vědomé a aby o věcech přemýšlely. Zároveň je z toho vždycky i velká legrace.

Za zmínku stojí i to, že od roku 2010 pracujeme v souladu s metodou NTC Learning, která vede děti k rozvoji logického myšlení prostřednictvím nejrůznějších činností. Kromě pohybových aktivit nebo práce s abstraktními symboly pracujeme také s enigmatickými hádankami – jsou to hádanky, které nemají jednoduché a přímočaré řešení, takové, u kterých děti opravdu musí přemýšlet, být nápadité, aby dosáhly cíle a hádanku vyřešily. V případě zájmu získají paní učitelky další poznatky o metodě na stránkách Mensy ČR, která pro pedagogy organizuje zajímavé semináře.

Objevování se věnuje vaše nová kniha, která představuje celoroční program pro mateřské školy. Co vás vedlo k jejímu napsání?

Právě zvídavá skupina dětí ve třídě, jejíž větší část tvořili kluci. Myslím, že už měli dost všech květin, stromů, zvířat a v podstatě tradičních školkových témat a jednoznačně potřebovali technické zaměření. O objevování a vynálezy si vlastně v tomto případě děti řekly samy!

Co čtenáři v knize najdou?

Všichni, kteří knihu otevřou, v ní v první řadě najdou příběh Aničky a Honzíka – sourozenců, kteří již prožívali svoje víkendové příběhy u babičky a dědy na chalupě v knize Rok stromů. Tento příběh je prázdninový – děti na půdě chalupy prarodičů najdou starý cestovatelský deník dědečkova bratra, světoběžníka Ferdinanda. A tak začne jejich velké dobrodružství – hledají, přemýšlejí, pátrají, aby rozluštily všechny záhady, které jsou v deníku uvedené, a tím došly k odhalení deseti důležitých objevů a vynálezů. Ve druhé řadě zde pedagogové najdou náměty na činnosti do školky – od tvoření přes pohybové chvilky, rozvoj předčtenářských a předmatematických představ až po tipy na knihy, písničky, popis deseti jednoduchých pokusů a v úvodu každé kapitoly i autorskou básničku.

Vaší doménou jsou pohybové činnosti, věnujete se v knize i jim?

V této knize jsou pohybové chvilky uvedené pouze v rozsahu ostatních činností. Není jim věnováno více prostoru.

Objevování a poznávání určitě nekončí s dětským věkem. Jak je v sobě mohou rozvíjet dospělí?

Občas přemýšlet jako děti – zkusit zapomenout na vše, co už jako dospělí umíme, víme a známe. Na chvilku se zastavit a život kolem sebe jen pozorovat. Probudit v sobě chuť vystoupit z komfortní zóny a i ve zralém věku vyzkoušet nové věci. A samozřejmě, pokud to jde, pobývat často mezi dětmi! Ty jsou nekonečnou inspirací a jsem přesvědčená o tom, že budeme-li v jejich přítomnosti chvilku pobývat, určitě nás něčím překvapí a obohatí!

Foto Lukáš Kozel