No ale to přece není odpověď na mou otázku, připadá mi to uhýbavé (na někoho, kdo některý věci tvrdí prakticky s jistotou, že tak jsou)
Matka a otec jsou jasně vymezené entity, má je prokazatelně každej, můžeš si na ně sáhnout...
To u toho Boha zdaleka neplatí, tam ty rozdíly jsou docela zásadní.
A vzhledem k tomu, jak jsou některý ty "specifika" pro to daný náboženství důležitý a že jsou neslučitelný s jinýma náboženstvíma (třeba zrovna to Kristovo božství), tak mi prostě přijde absurdní, aby někdo říkal "vím".
Naproti tomu mi nepřijde absurdní, když říká "věřím", a dokonce ani "bezvýhradně věřím".
Vědět je objektivní, věřit je subjektivní a já si myslím, že náboženství je subjektivní ze samý svý podstaty - cožpak se dá říct, když dojde na nějakej takovej spornej bod, že křesťani "maj pravdu" a muslimové "se mýlej" nebo naopak, když všecko to, o čem se bavěj, jsou věci, který jsou spekulativní a nedá se na ně položit prst a objektivně říct, že "tady tenhle kámen tady fakt leží, má takovej a takovej tvar a makovou barvu)?
Já si myslím, že maximum, co o Bohu může kdokoli z nás poctivě říct, je, že je o jeho ne/existenci bytostně přesvědčen, ale nikoli, že JE nebo NENÍ. Ani já jako neznaboh nemůžu, chci-li být poctivá, říct, že bůh NENÍ, protože to prostě nemůžu VĚDĚT, můžu v to jen ne/věřit, ale totéž platí pro toho věřícího, kterej taky nemůže poctivě říct, že Bůh JE, jen třeba že on sám v jeho existenci věří a je o ní naprosto přesvědčen.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.