Re: Máte některá partnera ateistu?

Žženo,

no já osobně mám pocit, že můj vnitřní světonázor, že Bůh není, mi v akceptaci toho, že někdo jinej naopak cítí Boží lásku, nepřekáží

Což o to, já taky akceptuji, že se sousedka cítí ohrožena duchem na půdě, kde se oběsil jakýsi dřívější majitel domu. Přesto tento pocit ohrožení považuji právě jen za pocit. A ačkoliv jí neřeknu křivého slova a její obavy nezpochybňuji a přitakám jí k rituálům, které mají ducha zahnat, ve skutečnosti si nevyřčeně myslím - zcela jistě s jistou arogancí - že jí od z mého hlediska jen domnělého ducha nehrozí nic a ty rituály v reálu uklidní její vlastní hlavu, nikoliv toho ducha.

Ty třeba akceptuješ, že já cítím Boží lásku. Je to od tebe hezké a opravdu si té akceptace cením. Ale pokud na Boha pevně nevěříš (tím myslím, že jsi skutečně ateista a ne agnostik), tak si prostě o mém pocitu myslíš, že je to blbost. Ano, jakožto smířlivě tolerantní osoba, chápající nedostatky bližních, bys to nejspíš neformulovala takto po lopatě, ale myslíš si něco na to téma, že mě k pocitu "vnímání Boží lásky" vede nějaké nastavení v mé psychice, nějaká potřeba, kterou ty nemáš, proto si nepotřebuješ takovou - podle tvého názoru prostě a jednoduše objektivně neexistující - Boží lásku ve své psychice fabulovat.

Můžeme se vzájemně respektovat, můžeme se akceptovat, ale natvrdo řečeno si stále myslíme, že pravdu mám já a ne ty. Že já si to myslím správně, zatímco tvé vnímání z nějakého důvodu postrádá schopnost/odvahu vidět to, co je doopravdy...

A v této souvislosti si myslím, že pro věřícího člověka je mít za partnera člověka se stejným světonázorem "lepší". Dá ti to jednak jistou naději, že na část věcí, které budete řešit, budete mít podobný náhled - ale to nepovažuji za zcela zásadní, protože neshody v náhledech na různé věci má stejně každý pár a dle mého záleží především na tom, jak se s nimi pracuje. Druhý nedostatek takového partnerství věřící-ateista vidím v nemožnost sdílení ve smyslu spoluprožívání něčeho velmi intimního, čím jisté aspekty víry jsou. Zase, nemusí to vadit každému, nejeden pár si zcela vystačí se skutečnou vzájemnou láskou a sdílení jiných věcí... A když hapruje vzájemná láska, společná víra o nevytrhne, protože pak už s tím druhým nesdílíš ani tu víru, ani mnohé jiné...

Zkrátka, přála bych si pro své dcery věřící partnery, ačkoliv jsem si jistá, že dobré, velmi dobré i skvělé manželství může být klidně i smíšené a společná víra ti naopak v manželství houby zaručí. Ale to nebude na mně a pokud si zvolí jinak, neřeknu ani popel.