Re: Oblíbenost subjektivní a objektivní

Moniko,

to je dobrý téma.

Řekla bych, že jsem si v určitých momentech sama sobě připadala mnohem méně oblíbená, než by mě asi hodnotili ostatní (řekněme že já jsem si připadala neoblíbeně, ale oni by mě hodnotili neutrálně).

A myslím si, že to někdy opravdu může být velký rozdíl a že ten rozdíl je hodně daný vnímáním toho člověka, jak si připadá on sám.

Nemyslím případy vyložené šikany, tam je to jasné, ale třeba si pamatuju, jak jsem v pubertě bývala vztahovačná, když někdo něco řekl, tak jsem o tom uvažovala i několik dní (a připadalo mi, že mě nemá rád), zatímco on o tom za pět minut třeba vůbec nevěděl.

Dneska bych k tomu přistupovala asi tak, že by mi to bylo mnohem víc jedno, a i kdyby ten člověk byl naprosto tentýž a choval se stejně, tak bych to zdaleka nevnímala tak úkorně (na rozdíl od tý puberty bych třeba byla schopná si uvědomit, že problém není ve mně, ale v něm)