Re: Vzdělání podle mě není klíčem k úspěchu, důležitá je praxe

S tím gymplem jsem, přiznám se, hodně věcí přehodnotila. A to i díky Rodině. Opravdu obrat. Dlouho jsem totiž spala a zamrzla jsem v minulém století. Trochu jsem se rozhlédla po současných možnostech vzdělávání a dívám se na to tak, že dnes pro alespoň průměrně chytré děti mnoho dalších možností, kam jít studovat, nezbývá. Dříve chytré děti chodily nejen na gympl, ale i na ekonomku, průmyslovku nebo zdrávku. Systém se zásadně změnil. Na průmce jsou dnes kluci, co by dřív šli na učňák. Od nás se dostal i kluk s pětkou(!). Ze zdrávek jsou nějací asistenti. S ekonomkou nevím.
Co se mých dětí týče, tak jsem taky přehodnocovala. Možná názor změním, ale došlo mi, že aniž by člověk děti někam tlačil, mohl by jim dát alespoň tu šanci - kdyby na 8G chtěly. Je třeba je trochu připravovat předem a ne jet metodou brzda-plyn a vše řešit až na poslední chvíli. Děti, které rodiče trochu vedou, mají mnohem více šancí. Nepopírám, že jsou takové, které se dostanou, aniž by rodiče vůbec tušili, co ve škole děti dělají. Ale ani děti, kterým občas nějaká ta pomoc od rodiče pomůže(mám tím na mysli občas zjistit, co dělají, něco vysvětlit, poradit, když nerozumí) nejsou hned slabí žáci neschopní studia. Nemusí jít nutně o děti, které jsou pod tlakem ambiciozních rodičů a které už ve druháku na gymplu neudrží krok se třídou.
Dcera kamarádky se na 8G dostala, je v první desítce. Není o nic chytřejší, než naše děti, nebo děti lidí, které znám. Jen ji prostě ta kamarádka průběžně připravovala. Zhruba od 4. třídy. Holka se tak nedostala do presu, látku měla najetou, před přijímačkami žádný stres. Taky se její dcera celkem ráda učí, baví jí jazyky a na gympl se těší.
Mám velké výčitky, že jsem naší starší dceru od začátku "odepsala". Je ve 3. třídě, má samé jedničky, ale já si vždycky myslela, že není typ na gympl. Srovnávala jsem jí s mladším bráchou, který se o všechno zajímá, má logické myšlení a vypočítá hravě příklady pro starší děti. Byla to chyba. Víc jak rok a půl jsem v podstatě holky nevnímala, kvůli synovi. Netušila jsem, co ve škole dcera bere, jak zvládá(nezvládá) učení. Prostě měla v žákovské jedničky, takže dobrý. Ale jinak žádný extra zájem o školu. V poslední době si spolu občas sedneme, ona napíše nějakou doplňovačku z češtiny, pár příkladů. Tak vím, co jí jde, případně jestli něčemu nerozumí. Když v něčem tápe, stačí jí to jednou vysvětlit a druhý den přinese jedničku. U dcery to vidím tak, že to tak budeme dělat dál. Jestli si vzpomene za rok, že by šla na gympl, bude to mít jednodušší.
Syn by na 8G byl. Ale vzhledem k jeho nemoci a častým absencím jsem taky zamítla, že bych ho někdy zatěžovala náročnější školou. Přitom je teprve ve druhé třídě a v srpnu mu bude osm, je na takové uvažování brzy. Vede si skvěle. A dobré zprávy od lékařů nevylučují, že by v době, kdy se posílají přihlášky, nemohl být "schopen". Takže nic nevylučuji, nezamítám a uvidíme. Ale nechci se rozhodovat na poslední chvíli, protože vidím, že to není šťastné.
Je nesmysl mít mindrák, když se dítě na 8G nedostane. Mindrák bych měla, kdybych věděla, že jsem neudělala nic pro to, aby se dítě, které tam chce, dostalo. A kdyby to nedopadlo, rozhodovat se pak bude podle dalších možností. Děti, které rodiče trochu vedou, jsou ve výhodě.