Re: Vzdělání podle mě není klíčem k úspěchu, důležitá je praxe

Monty,

tady se nikdo nepovyšuje, ale ty permanentně shazuješ ty, co dávají děti na osmileté gymply.

Já jsem třeba na 2. stupeň běžné ZŠ nechodila. Osmiletý gympl nebyl, ale byla třída s rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů. Byla to výběrovka z celého okresu, tříkolové přijímačky...nevím, jestli elita, nebo jelita. Ale fakt je, že když sem se pak na čtyřletém gymplu sešla se spolužáky z běžných základek, včetně té, kde jsem měla tu svou matematickou třídu, tak v matematice jsem byla o 2 roky dál, ve fyzice, chemii a biologii jsem se měla tak pevné základy, že jsem na to nemusela celé čtyři roky sáhnout, protože mi stačilo, co se navalilo ve škole, toho nového pro mě nebylo zas až tolik...No a v ostatních předmětech, kromě jazyků, kde jsem dojela na slib, že budou otvírat ruštinu, kterou nakonec neotevřeli, tak jsem začínala s němčinou i angličtinou naráz, jsem na tom byla pořád lépe než většina třídy.
Asi za vše mluví to, že v prvním pololetí gymplu jsem byla jediná ze třídy, kdo měl vyznamenání...a fakt jsem na učení nemusela sáhnout...až v druháku jsem měla první trojku na výzo z angličtiny, postupně jsem ve třeťáku a čtvrťáku přidala ještě češtinu a dějepis, které mě nebavily.
A ano, v tom druháku, třeťáku se ostatní začali hrabat z těch trojek a čtyřek, naučili se učit (já bohužel ne), ale v matice a fyzice mi ten náskok zůstal až do maturity.

Jo a úplně nejvíc jsem svým vrstevníkům ulítla v informatice, protože jsem měla na té naší základce přístup k počítačům a uměla obstojně programovat, a tenhle náskok mi vydržel po celé studium i na VŠ. Mezi těmi, kteří se tomuto oboru nikdy cíleně nevěnovali, jsem prostě uživatelsky jinde.

Samozřejmě, že to nic moc neznamená pro mé uplatnění, protože s mojí povahou a zájmy, volbou VŠ oborů a povolání nikdy nebudu ta úspěšná. Ale nic to nemění na tom, že mi ta výběrovka dala možnosti, které spolužáci z běžných základek prostě neměli. Že jsem je třeba nezúročila, je věc jiná, ale popírej si to jak chceš, skutečnost je taková, že když máš 25 - 30 vybraných dětí, všechny na podobné intelektuální a dovednostní úrovni, tak je to sakra jiná práce, než když tam máš celé spektrum. Nic to neříká o tom, jaké jsou ty děti lidsky, může se sejít skvělá třída i kolektiv plný nafrněných zmetků, ale cokoliv se tam prostě učí snáz...a to tvrdím jak jako učitelka, tak jako absolvent takové výběrovky. A jde právě i o ten styl učení, přístup k výuce, k těm dětem....

A stejně tak můžeš popírat, zpochybňovat, znevažovat, že se nejede podle těch nejslabších, ale právě ve volbách metod a forem výuky jsi sakra limitovaná "materiálem", tedy dětmi. Jsou formy a metody, které když dítě intelektuálně nedá, tak je prostě nepoužiješ, protože co na tom, že by část třídy udělala ohromný pokrok, když by část zůstala zcela nedotknuta. Musíš volit takové metody, aby to snažení zanechalo stopu pokud možno na všech...a holt ti nadanější poberou v pohodě i ten způsob, co ty méně nadané, jen se třeba víc nudí nebo se neposunou o tolik, jak by mohly, ale nemusíš se bát, že by se neposunuly vůbec. Naopak bohužel ano. A tady hodně záleží na povaze dítěte, jak to snáší...a já už tu psala dostkrát, že třeba moje nejstarší hodně špatně snášela, že na základce, byť jakousi partu měli, tak to vše fungovalo na tom, že škola je fuj, snažit se o cokoliv je špatně, kdo chce něco vědět, je nechutný šprt apod....na gymplu se jí v tomto směru hodně ulevilo...ale bez nás by ji asi nenapadlo, že tam chce, protože si v deseti letech nedokázala moc představit, že by to mohlo být i jinak...no a ty další holky už na gympl pak chtěly taky, když viděly tu spokojenost u nejstarší....