Re: Společenské konverzační hry

Ja si myslim, ze tohle je jaksi "kulturne vzite". Vsichni jsme tak vychovani a mame to vrostle pod kuzi.
"nic se nemuze prijmout okamzite, protoze .." vysavetlit to nikdo z nas nemuze, ale jak reagujeme, kdyz nekdo SKUTECNE dela to, o cem tady pisete?

Ja ziju temer pul stoleti v jine zemi. Moje deti jsou tu narozene a vyrostle, do CR jsme jezdili kazdy rok.

V puberte zacali tyhle "problemy" registrovat, a ja, temer po 20 letech, jsem zacala uvazovat.
Moje deti desne nesnazely, kdyz babicka nutila jejich stejne stareho bratrance, "tak vem si taky". Babicka rekla "tak si berte", tak si vzaly, ja zahledla pribuzne pohled "jak jsi to ty deti vychovala, takhle se vrhnout...". Jeji syn se nechal pobizet a teprve po ctvrtem pobidnuti si vzal.

A kdyz jsme prijeli domu, zacala jsem si vsimat. Kamaradi mych deti si vzaly, kdyz jsem pobidla. Vzaly si tak moc, jak uvazily, ze zvladnou. A ja: "No tak si vem jeste, ber si, nedej se pobizet, klidne si ber..." Deti po mne slehaly pohledem a posleze nastvane vysvetlily, ze kdyz bude chtit, tak si veme! A ja na jazyku "doufam, ze se na to u nich takhle nevrhnete...", ale vcas jsem se zadrhla.
Pak nastaly casy, kdy se domu vodili napadnici. Dcery mne predem tvrde informovaly, ze takhle teda ne, matinko, von si veme, kdyz bude chtit.
Napadnik zdvorily slysny mlady muz, ja se slysim, jak svitorim "ale tak si ber, Tonicku, nesinyruj se...", ovsem mlady muz slusne podekuje (vychovan v teto kulture, je nasycen, ale po ctvrtem nuceni si teda veme, i kdyby mel puknout, aby neurazil.... A dcery hlasite u stolu "Nech ho bejt, von nechce, kdyby chtel..." Proste ta nase kultura "takhle a ne jinak, my to zname", je pekne vrostla pod kuzi.

Pak k nam prijela stejne stara dcera me nejlepsi kamaradky s manzelem. S edeli jsme se vsemi mymi detmi a partnery na verande, ja po letech treninku vycepovana, ze si kazdy veme, kdyz chce, dokud je co, si najednou vsimla prazdnych cistych taliru navstevniku. Takze jsme je pobidla. Vzali si, ne moc, takze po dojedeni jsem opet pobidla. Jednou, dvakrat, po treti si opet trochu pridali. Nasyceni nemohli byt, tak zas jedno kolo. To uz jsem videla sikme pohledy mych dcer, co je porad nutim, vemou si, kdyz... Jelikoz ostatni byli najedeni svym stylem - berem si, kdyz je dojedeno, a navsteva nasycena nevypadala, byla jsem nucena jim vysvetlit "kulturni strety".
Takze se dojedli, spokojeni ---- a cela scena se opet opakovala stejnym postupem u vecere.

Zrejme to mame tak vrostle, ze si to ani neuvedomujeme, a vidime jen ty malicke nyance na stejne tema.