Re: Společenské konverzační hry

to jsem mohla být klidně já... když jsem zamyšlená, duchem nepřítomná (takže skoro pořád), jedu na autopilota a ten má zafixováno, že škodu páchám obvykle já (nebo mé děti) a tak v okamžiku vynucené reakce prostě vypadne omluva
jinak co se týče těchhle společenských her, jsou mi z duše protivné... zastávám názor, že když něco chci, řeknu si o to a když něco odmítnu, tak to prostě nechci... dlouho mi trvalo, než si můj muž zvykl, že ze zásady nenaznačuju t.j. když řeknu že ten řetízek je hezký, neznamená to, že ho má koupit, pokud ho budu chtít, řeknu, že bych si ho přála...