9.5.2015 20:31:15 Viola
Společenské konverzační hry
Před pár dny jsem jela MHD. Za zády sedícího čtoucího dítěte stála postarší paní (nevidělo ji). Mladík opodál dítě vyzval, aby paní pustilo sednout, to si slušně začalo ukládat knížku a zvedat se, ovšem paní spustila: "A to je dobrý, jen ho nechte, stejně za chvíli vystoupí, tak si sednu až potom...". Dítě si opět bezelstně vybalilo knížku, mladík ho opět vyzval, aby paní pustilo, takže znovu zavřelo čtení a sedadlo uvolnilo. Paní se s řečmi, že sedět nemusí usadila. Dítě se tvářilo mírně zmateně a vystoupilo.
Před chvílí tady debata o tom, že když někdo 3x jasně řekne kamarádce, že opravdu nechce přinést brambory, tak kamarádka nelení a s bramborama vyšle manžela.
O nabízení, odmítání "ze slušnosti" a pobízení ohledně pohoštění a jídla ani nemluvě.
Kde se berou ty obkecávací společenské hry, kdy jedna osoba cosi říká a druhá si to přebere jasně opačně? Případně člověk něco jiného říká, něco jiného dělá a ještě kdovíco jiného si u toho myslí?
Chápu, že to dítě v MHD se svojí dětskou sociání inteligencí nemohlo odhadnout co paní skutečně chce, ale často takhle ulítnou i dospělí.
Proč někteří lidi používají tohle matoucí mlžení a nevyjadřují se jasně? (Lze přeci klidně mluvit otevřeně a zároveň zdvořile a slušně.)
Máte okolo sebe "komunikační mlžiče"? A je to otázka generační, že "zdvořilostní obkecávání" mají ve zvyku spíš starší lidi a mladí jsou přímější, otevřenější?
Odpovědět