Re: Kladivo na pedofily

Odpovědi na otázky:

Cita: "Opravdu si myslite, ze chovani k diteti toho typu, kdy frustrovany rodic prijde z prace a uz v chodbe rve: uhni zmetku, BUM, rana jeste driv nez dite staci uhnout a tak porad dokola, kazdy den, je v poradku?"

Rozhodně to není v pořádku. Tak jako v následujícím případě jde o domácí násilí. Nevím, jestli je to popis skutečně existující situace nebo vymyšlenej příklad, takže těžko říkat něco víc, kromě toho, že pokud by násilník nebych ochotnej a schopnej spolupracovat na nápravě, měl by z rodiny raději odejít.

"Mozna to dite nema ani modriny, nestezuje si, protoze si mysli, ze takhle je to normalni. Mozna spousta lidi vubec nechape co dela, prece je tak unavne byt porad ve stresu, predstirat. Proc by si clovek nemel ulevit, kdyz je konecne doma, prece nebudu mlatit manzelku, to se nesmi. Ale dite? To je prece VYCHOVA."

Ovsem ruku na srdce, vy si myslite, ze tohle je v OK?"

Rozhodně to není OK. Pro úplnost dodávám, že i špatná výchova je výchova, výchova sama o sobě je neutrální termín. Většinou se ale pod výchovou rozumí taková výchova, která z dítěte pomáhá udělat samostatnýho dospělého, schopnýho kooperativně fungovat v rámci společnosti, často v tom bývá zahrnutá i schopnost následně vychovat podobným způsobem vlastní děti. To popsanej případ rozhodně nesplňuje; přiznám se, že mi není úplně jasný, jak je to myšlený - kdo je ve stresu a předstírá, dítě nebo rodič - ale to není tolik podstatný.

"A co lide, kteri to vsechno vidi, ale nic nedelaji a dite neochrani. Je v poradku, ze nic nereknou? Rodina je opravdu dulezitejsi, nez pocit bezpeci a lidska dustojnost?"

Lidé, co to vidí, by měli zkusit udělat něco na ochranu dítěte, mlčet v pořádku není.

Pocit bezpečí i lidskou důstojnost by měla poskytovat rodina, rodina není nijak samoúčelnej typ soužití. Někdy ovšem rodina funguje opačně, pocit bezpečí a lidskou důstojnost snižuje. V takovým případě je pocit bezpečí a důstojnost přednější než rodina.

"Co vyroste z ditete, ktere je pravidelne ponizovane? Myslite, ze to bude vyrovnany spokojeny clovek? A potrebuje vubec spolecnost takove lidi?"

Z dítěte, které je pravidelně ponižované, vyroste obvykle dospělý, který má problém se sebevědomím, například ho má trvale nízké, nebo si ho zvyšuje ponižováním jiných. Lidé, kteří byli v dětství pravidelně ponižováni, mívají taky problém navazovat vztahy. Vyrovnaný spokojený člověk se z nich přesto stát může - záleží na tom, jak a čím poměřujeme spokojenost - ovšem s trpělivou podporou jiných a obvykle i s odbornou psychologickou pomocí.

Společnost potřebuje vyrovnaný lidi, nicméně bylo by dost nebezpečný dodávat k tomu, že ty nevyrovnaný třeba nepotřebuje.

S jistou nadsázkou je to podle známýho úsloví o řetězu: společnost je tak silná, jako její nejslabší článek. Lidský společenství obvykle ochranou slabších samo sebe posiluje, upevňuje a zmnožuje tak totiž vnitřní vazby. Slabší jsou děti, nemocný, zdravotně handicapovaný, slabší můžou bejt nejrůznější menšiny, slabší můžou bejt ale i lidi psychicky deprivovaný výchovou. Z tohohle pohledu otázka o potřebnosti takovejch lidí ztrácí smysl.

Smysl mezilidskejch vztahů je pořád, ať to chceme nebo nechceme, silně definovanej biologicky, člověk je jen velice obtížně schopnej individuálního přežití, podstatně snáz přežívá ve skupině. Současně je primárním účelem existence lidskýho společenství i ta výchova dětí, protože skupina může ten předchozí účel plnit úspěšně za předpokladu, že se průběžně omlazuje. Takže základem a smyslem lidskýho soužití je navzdory nejrůznějším, nesčetným lidským konfliktům vzájemná solidarita a ochrana za účelem průběžnýho udržování skupiny.

Smyslem není vytvořit pomyslnou ideální společnost složenou jen z vyrovnanejch spokojenejch jedinců - skupina složená z vyrovnanejch bude nejspíš přežívat úspěšněji a její členové žít spokojeněji, je potřeba se proto snažit vychovávat vyrovnaný přírůstky do společenství, smyslem nicméně je zůstává to tekutý udržování, ne statický dosažení pomyslnýho ideálu. Navíc je otázka, jestli takovýho ideálu vůbec někdy dosáhneš, a pokud jo, nakolik to může bejt trvalej stav (protože třeba vnější podmínky se ti taky průběžně měněj...).