Re: Můj první pes

pořídili jsme si po zralé úvaze a po prostudování dostupných materiálů středního psa-německého pinče.Chodí s námi do přírody,na běžky,když jedeme na lanovce vezmu ho na klín,v autě má v kufru svoji přepravku,která tedy zabere téměř celý už tak velký kufr,ale jeto tak supr,má tam svoje pohodlí,nezamaže nám intriér auta,když se vracíme z procházky a on proletí blátem,můžeme ho tam v pohodě nechat a jít do obchodů a víme,že nám mezitím nesežere půlku nákupu,atd.
Střední velikost jsme chtěli i proto,at se dá vzít do náruče nejen na tu lanovku,ale třeba v případě jeho nemoci,at jsem s ním schopna manipulovat i já sama,taky kvůli výdajm na žrádlo,výkalům... Jsme s ním hodně spokojeni a i on se zcela domestifikoval.Avšak nikdy bych mu neudělala to,že bych ho snámi vláčela k moři,kdybychom tam tedy jezdili auteem,myslím tím ty teplé kraje,kde by byl chudák a tím pádem my ostatní taky.Myslím ti to vedro,kde by se venčil proboha,když je všude plno lidí,nemohl byse proběhnout,leckde v ciziině běhá po ulici spousta bezprizorních psů,takže i strach o toho svého,at ho nerafnou,no člověk by si tak nejspíš zadělal jen na problmy a celou dovolenou by se řešil jen pes.Mimochodem jim nedělá dobře slaná voda-dostanou průjem,takže zas další starost.
Berem ho sebou třeba na lyžovačku do alp-rán vyvenčím,pak je v klidu na pokoji cca do 16 hod.,pak s ním jdu zas ven a po večeři ještě jednou ven.