Re: Obvinění ze šikany

Aha, tak ty bys vycházela z toho, že jeden z nich mluví pravdu a druhý ne? A proč zrovna kluk A mluví pravdu a kluk B ne? Nechápu logiku věci. Dokud se nic neprokáže, brala bych v úvahu obě varianty - může to tak být a taky nemusí.
Přijde mi zvláštní, že ublížený kluk chce stále sedět a pracovat se svým "šikanovatelem" a nevyužije možnosti být přesazen. Že si zřejmě stěžoval doma jen jednou a nepředcházely tomu žádné dřívější signály. To mi přijde zvláštní. Znám totiž i situaci, kdy si jeden kluk tahle cíleně vymýšlel a málem to skončilo hodně špatně, až vlivem odborníků se přišlo na skutečnou pravdu a mohl to odnést naprosto nevinný kluk.
A abych nebyla nařčena, že se nedokážu vcítit do rodičů ubližovaného chlapce, tak jen pro informaci, jsem rodičem dítěte, jež bylo šikanováno, věc se řešila ve škole, s rodiči, psychologem. A stížnosti dítěte byly opakované, dítě bylo psychicky vyřízené, do školy nechtělo, chtělo odejít kamkoliv jinam. Rozhodně nevyhledávalo společnost toho, kdo mu ubližoval. Bálo se ho, to jistě, ale nic by ho nepřimělo dobrovolně s ním tvořit skupinku, sedět s ním, chodit s ním do jídelny apod.
Já bych asi se synem mluvila, s rodiči chlapce také - chtěla bych znát veškeré podrobnosti, tudíž klidně denní telefonát s konkrétními stížnostmi, jako např. dnes při matematice mě kopnul, o přestávce mě strkal...apod., protože bez konkrétních informací se těžko dá cokoliv řešit. Dále bych chtěla, aby byli kluci rozsazeni, aby spolu neseděli, aby na čas nebyli spolu ve skupince. A pak by se vidělo.
Předpokládat, že zrovna ten jeden dotyčný mluví pravdu a druhý lže se mi nelíbí. Pravda může být na té i oné straně. Nebo může být úplně někde jinde.