Re: Obvinění ze šikany

No, to je právě to, že po rozhovoru se synem jsem byla až zahanbená, že jsem bez vyslechnutí jeho věřila tomu, co jsem slyšela od rodičů spolužáka. Protože si za tím, že chlapeček je jeho kamarád, že kamarádům se neubližuje, že ho nebouchá, stál velmi konzistentně, a to se k tomu vracíme v různých situacích, různě formulovanými otázkami, a paní učitelka opravdu sleduje, co syn dělá, ani v šatně, ani v jídelně, ani ve vyučování nic takového nepozorovala. A když něco syn provede, tak buď to řekne rovnou, že něco ztratil, rozbil apod., nebo by to přiznal. Stojí si však pevně na svém, že ho nežduchá, nebouchá, neotravuje. Půjčují si navzájem pastelky. Chlapeček chce s mým synem i nadále sedět v lavici.

Klukům je 8.