Příliš staří na dítě?

Některé ženy odkládají mateřství co nejdéle, nouze není ani o tatínky po padesátce. Většina lidí ví, že těhotenství starších žen je spojeno s riziky, ale jaká rizika to vlastně jsou? A co starší otcové?

Ideální věk ženy pro otěhotnění a porod dítěte je z biologického a genetického hlediska mezi dvaceti a třiceti lety. Žena je v této době fyzicky zralá, má stabilizované ovulační cykly a dostatečně kvalitní vajíčka ve vaječnících.

Plodnost ženy dosahuje svého maxima. V tomto období je také velmi nízké riziko výskytu genetických vad a pravděpodobnost spontánního potratu. Žena je zkrátka nejlépe připravena donosit plod bez komplikací.

Problémy rostou s věkem

Po třicítce se u žen snižuje kvalita vajíček a stoupá riziko chromozomálních vad plodu. Platí to pro Downův syndrom, o kterém se mluví nejčastěji, existují ale i jiné syndromy (Patauův, Edwardsův), neméně závažné.

Vzrůstá i riziko vzniku srdečních vad a vrozených vývojových malformací u plodu. Z tohoto důvodu je všem těhotným nad 35 let doporučen odběr plodové vody, amniocentéza, která umí některé vady odhalit. Vyšetření ale není povinné. Záleží na těhotné, zda amniocentézu podstoupí či nikoliv. V poslední době se mluví o možnosti zvýšit věkovou hranici pro indikaci amniocentézy na 37 let. U těhotenství starších matek hrozí i větší riziko spontánního potratu, předčasného porodu a úmrtí plodu. Uvádí se i větší frekvence vícečetných těhotenství.

Roste i riziko vzniku tromboembolické nemoci, samozřejmě daleko víc u matek, které mají k trombózám vrozené sklony.

S rostoucím věkem matky se pochopitelně častěji vyskytují těhotenské komplikace jako těhotenská cukrovka, vyšší krevní tlak a otoky. Na druhou stranu ale čím jsou ženy starší, tím lépe svoje tělo znají a těhotenské komplikace je nemusí zaskočit tolik jako dvacetiletou prvorodičku. I subjektivně mohou dyskomfort spojený s těhotenstvím snášet lépe, pokud nejsou těhotné poprvé a vědí, co těhotenství obnáší. Nebojte se zbytečně

Netřeba ale strašit samými negativy, není důvod se předem přehnaně obávat. I přes uvedená rizika znamená ve většině případů těhotenství i dlouho po pětatřicítce porod naprosto zdravého miminka. Navíc prenatální péče je v naší republice na špičkové úrovni, existuje velmi propracovaný systém testů a screeningových vyšetření ve snaze zachytit maximum vrozených vývojových vad. Kromě už zmíněné amniocentézy jsou to zejména podrobná ultrazvuková vyšetření ve 12. a 20. týdnu těhotenství.

I čtyřicátnice má velkou šanci bez větších komplikací donosit a porodit zdravé dítě. Nicméně je dobré si připustit, že nějaký problém nastat může, a nebát se využít všech možností vyšetření a péče, které nám současná medicína nabízí. Chybu také určitě neuděláte, pokud před otěhotněním navštívíte svého obvodního lékaře a necháte si zkontrolovat tlak, EKG, funkci štítné žlázy, hladinu cukru v krvi atd. A samozřejmě budete zdravě žít, jíst kvalitní stravu, budete se hýbat, pozitivně myslet, nebudete kouřit a zbytečně si huntovat tělo.

Umělé oplodnění není všespasitelné

Jaké důvody vedou ženy k mateřství v pozdějším věku? Některé z kariérních důvodů mateřství odkládají a dítě si pořídí až daleko po třicátých narozeninách. Nebo jim k početí chybí ten správný partner. Také manželské páry, jimž děti pomalu odrostly, zatouží kolem čtyřicítky po miminku. Nezřídka zakládají ženy druhé rodiny po rozchodu s otcem prvních dětí a chtějí v novém svazku společného potomka s novým partnerem.

Všechny důvody jsou pochopitelné, ale na druhou stranu i tak není radno s mateřstvím příliš otálet a nechat se uspokojit falešným pocitem, že se v případě největší nouze spolehnu na metody umělého oplodnění. Ani možnosti dnešní medicíny nejsou nekonečné. Spolu s plodností klesá u ženy i úspěšnost otěhotnění při umělém oplodnění. Na to je třeba myslet, se všemi riziky počítat a předem si je uvědomit. Normální doba početí u zdravého páru je rok až dva, ve vyšším věku je ale třeba začít problémy s otěhotněním aktivně řešit mnohem dřív.

V ČR je věkové rozmezí pro umělé oplodnění hrazené z prostředků veřejného zdravotnictví 18 až 39 let (přesněji 38 let + 364 dnů).

Legislativa povoluje provádět umělé oplodnění až do doby, kdy je žena schopna otěhotnět, doporučená věková hranice je stanovena na 49 let. Pro muže žádné věkové omezení neexistuje. Nicméně úspěšnost otěhotnění při umělém oplodnění ve 45 letech s vlastními vajíčky je pouze 1 – 2 %. Určitou možnost v tomto věku představuje oplodnění vajíčky dárkyně, šance na otěhotnění se zvýší na 60 %. Je ale třeba vzít v úvahu, že dítě pak nemá s matkou žádnou genetickou příbuznost. Šance na otěhotnění přirozenou cestou jsou v tomto věku minimální.

Navíc věk nemusí být u ženy vždy tím hlavním a jediným kritériem schopnosti otěhotnět. To, že nějaká žena bez problémů otěhotněla a porodila ve čtyřiceti, neznamená, že to tak musí být vždy. Důležitá je totiž takzvaná ovariální rezerva, funkční stav vaječníků. Jinými slovy řečeno faktická možnost vaječníků vyprodukovat oplození schopné vajíčko. Ovariální rezervu lze zjistit pomocí hladin hormonů.

Plodnost ženy pak defi nitivně skončí při nástupu klimakteria. Poté už tělo ženy není schopné vyprodukovat žádná vajíčka.

Muži nestárnou?

A co starší otcové? Ani silně prošedivělý tatínek vedoucí potomka do školky dnes není žádná výjimka. Čtyřicátníci čekají své první dítě, padesátníci zakládají nové rodiny s mladou ženou. Udává se, že z biologického hlediska je optimální věk pro početí dítěte u muže kolem dvaceti let. Tomu dnešní doba příliš nenahrává a i z psychologického a společenského hlediska lze říct, že dnešní dvacetiletí muži nejspíš nejsou pro otcovství zcela připraveni.

Několik studií zkoumalo, zda i věk otce má vliv na vznik Downova a jiných syndromů u plodu, ale tato korelace nebyla s jistotou potvrzena. Uvádí se ale, že se zvyšujícím se věkem otce roste riziko rozvoje schizofrenie u plodu a riziko vzniku některých vzácnějších genetických vad (Apertův syndrom, achondroplazie, Mafranův syndrom aj.) Z tohoto důvodu je většinou doporučována amniocentéza v těhotenství, kde je otci víc než 50 let. Přesto by rodiče, kterých se to týká, měli mít na paměti fakt, že tyto vady nemusí být všechny při amniocentéze odhaleny.

Nicméně celkově vzato u mužů není třeba brát pozdní rodičovství tak fatálně jako u žen, kde biologické hodiny nemilosrdně odtikávají. Plodnost u muže zůstává zachována od puberty prakticky až do konce života. Množství spermií postupně klesá, po padesátce i jejich pohyblivost klesne zhruba na polovinu, možnost zplodit potomka ale zůstává. Navíc množství kvalitních spermií je značně individuální, leckterý třicátník na tom může být daleko hůř než padesátník. Množství a kvalitu spermií lze do určité míry ovlivnit životosprávou, kvalitou stravy, životním prostředím.

Proč muži ano a ženy ne?

Vývoj spermií je totiž oproti vajíčkům rozdílný a mužské plodnosti nahrává. Spermie u muže vznikají ve varlatech ve stále nových cyklech po celý život. Doba zrání spermií je zhruba 75 dní. Cyklů probíhá kontinuálně několik zároveň a opakují se stále dokola, muž je tedy plodný prakticky neustále, protože každodenně vyprodukuje nějaké zralé spermie.

U žen probíhá zrání vajíček úplně jinak.

Pokud jedna spermie zraje zhruba 75 dní, vývoj jednoho vajíčka od začátku do konce trvá až desítky let! Vznik vajíček totiž začne už v intrauterinním životě ženy, tedy ještě v době, kdy se žena ani nenarodila a vyvíjí se v těle své matky. Lze tak říct, že všechna vajíčka jsou v době narození ženy v polovině svého dozrávání a také jejich počet je konečný – žádná nová už nikdy nevzniknou. V tomto stavu zůstanou až do ženiny puberty a pak při každém menstruačním cyklu postupně jedno vajíčko (výjimečně více) dozraje. Pokud tedy žena menstruuje přibližně od 13 do 45 let, některá vajíčka čekají na dozrání 13 let, ale některá až 45 let. A tady je třeba hledat příčinu rostoucího rizika vzniku genetických vad u starších matek. Laicky řečeno, buněčné mechanismy v lidském vajíčku s rostoucím věkem stárnou spolu s celým organismem a snáz dojde k chybě.

Ať už zde bylo napsáno o rodičovství a mateřství v pozdějším věku cokoliv, pravdou zůstává, že přes všechna medicínská zkoumání a poznatky se s tím příroda stejně u každého z nás popasuje podle svého. Všem maminkám i těm, které ještě v miminko doufají nebo se na něj připravují, tak alespoň přejme, ať se jich žádné z uvedených problémů nedotknou a radují se v klidu ze svých zdravých dětí.

Autorka je absolventka oboru biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se specializací na lidskou genetiku. Věnuje se vyšetřování přítomnosti vrozených vývojových vad a některých vrozených genetických chorob a genetických predispozic.