tisk-hlavicka

Na výlet i s kočárkem: Žďárské Vrchy - podél Velkého Dářka

3.6.2009 VezPac 5 názorů

Tentokrát náš výletový „nápadník“ opustí dosud preferované okolí Prahy a potenciální zájemce zavede až na pomezí Čech a Moravy.

Konkrétně do okolí známého rybníka Velké Dářko v oblasti Žďárských Vrchů, kde začíná svůj tok řeka Sázava. Známou vodní plochu využívanou k letní rekreaci však, jak už to tak v našich trasách bývá, ponecháme svému osudu a půjdeme cestou necestou úplně jinam - místy opravdu spíše necestou.

Výchozím bodem této regulérní túry budiž útulná vesnička Radostín, kam bude nejjednodušší dorazit automobilem. Vlak totiž sem ani nikam poblíž nejezdí a frekvence linkových autobusů také není rozhodně závratná. Ve stejné ulici, v níž je Obecní úřad a knihovna, je travnaté parkoviště, na němž lze bez obtíží vozidlo zanechat. Od parkoviště vyrazíme po modré turistické značce, která pokračuje dále ulicí, po které jsme přijeli. Za humny se ulice mění v polní cestu vedoucí po rovině směrem ke zmíněnému rybníku - pro kočárek naprosto bez problémů. Tato idylka skončí ve chvíli, kdy dosáhneme okraje lesa. Zde pohodlná cesta končí a naší kondici spolu s trpělivostí řádně prověří bažinatý podmáčený terén, který snad kdysi býval součástí naučné stezky, nyní je však prakticky neudržovaný. Jedná se o vcelku široký travnatý pás mezi lesním porostem, na němž je nutné neustále kličkovat mezi mokřinami, často kočárek přenášet přes výmoly a kořeny stromů. Místy lze narazit na zbytky dřevěného chodníku, avšak jízda po něm není o moc pohodlnější, vzhledem k tomu, že kočárek mohutně drncá. Tento obtížný úsek je dlouhý něco přes kilometr a na svém konci vyústí na obstojnou lesní cestu.

Mapka výletu - trasa je obtažená oranžovou linkou

To jsme již dorazili k rozcestí zvanému Padrtiny, kde naše trasa opouští modrou turistickou značku a dále pokračuje vpravo do lesa po žluté. Pravdou je, že samotná vodní plocha do této chvíle prakticky nebyla skrze stromy vidět. Komu tedy přijde líto, že by měl Velké Dářko bez dalšího opustit, může pokračovat po cestě rovně a po necelém kilometru dojde až do kempu a k loděnici. Zpátky se pak vrátí stejnou cestou. Samotná cesta po žluté značce nezačíná nijak optimisticky - jde o nepříliš frekventovanou pěšinku kličkující mezi stromy, po níž musíme s kočárkem překonat nespočet kořenů. Pokud nás neodradí ani tyto útrapy o délce cca jednoho kilometru, vyjdeme na asfaltovanou silničku, na níž se dáme vpravo, abychom po chvilce odbočili vlevo opět do lesa. Zde již vede poměrně přátelštější cesta, která nás vyvede z lesa a pokračuje polním úvozem až do obce Račín. Obcí prochází silnice, po které se dáme vpravo směrem k Novému rybníku. Kilometr chůze po okraji silnice není vzhledem k projíždějícím autům příliš atraktivní, ale dá se vydržet - tento úsek lze i obejít po žluté a následně zelené turistické značce, je to ale zacházka, navíc co se týče terénu, tak trochu do neznáma (autoři nezkoušeli). U rybníka odbočíme na zelenou značku vpravo a po asfaltované lesní cestě mírně stoupáme vzhůru přes Žlábek až na rozcestí Synkův kopec. Zde odbočíme doprava na modrou značku, která vede dolů lesní pěšinou (o poznání pohodlnější než na začátku trasy) až na hráz k rybníku s názvem Doubravník. Na cestu vedoucí po hrázi může být obtížnější nájezd, v tom jsme ale již dostatečně vytrénovaní. Modrá turistická značka nás vyvede z lesa, rybník dále obchází po sympatické louce a následným krátkým lesním úsekem nás stoupáním přivede na okresní silnici, po níž nás nechá doklopýtat zpátky do Radostína. Úsek po silnici je dlouhý nějakých 800 metrů a naštěstí neoplývá větším provozem automobilů. K parkovišti pak již dojdeme z opačné strany, než kterou jsme je opouštěli.

Pohled do krajiny po výjezdu z lesa

Jedná se o celodenní tůru, trasa měří 15 kilometrů, proto je vhodné z Radostína vyrazit nejpozději okolo deváté hodiny dopolední. Převýšení je v celé délce kupodivu téměř zanedbatelné a nesetkáme se ani s delšími strmými úseky. Jako roční období nejvhodnější k absolvování lze doporučit léto či začátek podzimu, pokud není čerstvě po deštích. Dobré pohorky budou i tak nezbytné, stejně jako kočárek s pevným podvozkem a většími, nejlépe nafukovacími koly. Vzhledem k častému a intenzivnímu drncání kočárku v obtížných úsecích cesty je nutné počítat se zdržením, které si vyžádá opatrnější jízda; případně lze kombinovat s nesením miminka v šátku či nosítku a nejhorší úseky projet s prázdným kočárem, to záleží samozřejmě na nátuře našeho mrňouska - některá miminka taková terénní jízda naopak důkladně uspí. V každém případě je dobré, půjdou-li společně alespoň dva dospělí, kvůli přenášení kočárku přes nejobtížnější místa. Občerstvení je možné v obci Račín, kde jsou na návsi dvě restaurace, ale i tak je nutné mít s sebou dostatek tekutin a něco na zub.

Rybník Doubravník

Oba popisované obtížné úseky se dají absolvovat s určitou dávkou sebezapření, proto bychom trasu doporučili pouze alespoň trochu zdatnějším rodičům - výletníkům. Autoři tento výlet doopravdy absolvovali s miminkem v kočárku (tehdy tříměsíčním), tak jako všechny zde popisované trasy, a ačkoli po prvních dvou kilometrech vážně přemýšleli o návratu (ono to nakonec není tak zlé, jak to na první pohled vypadá), dodnes v dobrém vzpomínají na krásně strávený den. Bohužel, fotografie těch nejobtížnějších úseků nejsou k dispozici v takové kvalitě, aby je bylo možné prezentovat (snad je to tak i lepší...), nechť se tedy ctěný poutník nechá překvapit...

Názory k článku (5 názorů)
No nevím Štírka+1 3.6.2009 10:10
*Re: No nevím Medlina (Matýsek, Hanulka) 3.6.2009 13:22
Velké Dářko Moncaka 3.6.2009 21:27
*Re: Velké Dářko qwertza 13.1.2011 1:58
kočárek - dvojčata majda.ostrava 8.6.2009 13:43




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.