Na výlet i s kočárkem: Okolo Karlštejna

Ne snad proto, že by autoři článku měli k tomuto historickému skvostu nějakou osobní averzi (právě naopak), ale z ryze praktického důvodu: Vyrazíme-li na výlet s kočárkem, v němž dle předpokladů přebývá naše nejkrásnější miminko (což je, jak čtenář již dávno bystře pochopil, smyslem těchto skromných itinerářů), stěží zatoužíme po procházce hradním nádvořím, které je přeplněné člověky a človíčky mačkajícími zuřivě své fotoaparáty; o zážitcích spojených s případnou snahou o prohlídku hradních komnat ani nemluvě. Kdo ale jinak nedá, vyzkoušet samozřejmě může...

Výchozí bod trasy je dán jednoznačně: železniční stanice Karlštejn. Doprava sem je úplně jednoduchá: Z Prahy-hlavního nádraží, popř. z nádraží Praha-Smíchov, nás sem pohodlně a bez přestupu doveze osobák "pantograf" jedoucí až do koncové stanice Beroun, který celou trasu zvládne zhruba za 40 minut. Pantografy jsou nízkopodlažní, s vyhrazenými místy pro kočárky, proto (snad až na schody v podchodu Smíchovského nádraží) by nás neměly zaskočit žádné dopravní nástrahy. O víkendech zde již jezdí většinou moderní klimatizované soupravy zvané "Městský slon" , takže můžeme osobně zhodnotit kvalitu cestování touto chloubou Českých drah. Vlaky jezdí opravdu často, proto není třeba vypisovat časy odjezdů - kdo chce, nechť si ten svůj zvolí třeba zde:) Pozor také na případné výluky nebo změny ve výchozí stanici - s ohledem na rekonstrukci Hlavního nádraží mohou některé vlaky začínat svoji jízdu až na Smíchově.

Mapka - naše trasa je obtažena fialovou stopou

Na nádraží v Karlštejně vystoupíme vpravo po směru jízdy a vydáme se po ulici směrem k mostu přes Berounku. Vede zde žlutá turistická značka, ovšem i bez ní bychom hravě trefili, přešli most a zamířili středem stejnojmenné obce vzhůru ku hradu Karlštejnu. Projdeme obcí stále vzhůru a na náměstíčku nezapomeneme odbočit vlevo směrem k hostinci Pod Dračí skálou, tak, abychom měli hrad stále po naší pravé straně (tento úsek cesty je neznačený). Asfaltová ulice stoupá stále vzhůru, mineme zmíněný hostinec, až narazíme na červenou turistickou značku, na níž odbočíme z asfaltky vlevo na lesní cestu. Po chvíli dorazíme k rozcestí u statného dubiska, které nese název Dub sedmi bratří. Zde nám skýtá možnost odpočinku prostá lavička, na níž můžeme načerpat síly pro další šlapání, neboť, jak vzápětí s nevolí zjistíme, stoupání ani zde nekončí. Odsud pokračujeme stále po červené ve směru ke Kubrychtově boudě (popř. zde můžou být též jako cíl uvedeny Bubovické vodopády). Trasa vede stále po prašné cestě na rozhraní lesa a louky, po dosažení vrcholu (cca 1, 5 km) se vnoří do listnatého lesa. Stále se držíme červené turistické značky, která se stáčí vpravo a začíná intenzivně klesat, až vyjdeme z lesa na sympatickou louku, po které dorazíme až na rozcestí pod Kubrychtovou boudou. Chata zde opravdu stojí, avšak není komerčně využívána - kdo chce, může kolem ní dojít až ke spodní partii Bubovických vodopádů (v létě však povětšinou skoro bez vody) - po červené je to nepatrná zacházka. Kolem vodopádů pokračuje dále červená značka až do obce Svatý Jan pod Skalou, pro kočárek to ale ani trochu není. Vrátíme se zpět na rozcestí a pokračujeme pohodlnou prašnou cestou již po žluté turistické značce až do obce Srbsko, kde náš výlet končí. Cesta dolů vede zprvu po louce, poté příjemným lesíkem až k prvním vesnickým domům. Stále po žluté projdeme vsí, po mostě překonáme Berounku a ocitneme se u železniční trati Praha - Beroun. Zpět do Prahy jezdí vlaky po vzdálenější koleji, proto musíme trať podejít mírně strašidelným podchodem na protější nástupiště (jízdenky se však prodávají, pokud ještě vůbec, u koleje směr Beroun), kde nám zbývá již jen počkat na pantograf, který nás odveze nazpátek. Jedná se o stejnou trať, po které jsme přijeli, jen jsme se dostali o jednu zastávku dále - vlaky tedy jezdí často i ve směru zpátečním.

Trasa měří okolo sedmi kilometrů, náročnější je zejména první polovina s ohledem na vytrvalé stoupání (převýšení cca 200 metrů). Na kočárky zde žádné větší nástrahy nečekají, snad s výjimkou závěru klesání červené trasy po louce, které je prudší a "drncavější", a nutnosti překonání menšího příkopu, který po deštích bývá poctěn potůčkem od Bubovických vodopádů. Proto lze doporučit pevnou obuv a kočárky s bytelnými kolečky (pevnými či alespoň s aretací). Možnost občerstvení je v Karlštejně a dále až v Srbsku, kde lze poobědvat v několika výletních restauracích, oproti Karlštejnu cenově výhodnějších. Dostatečná zásoba pitné vody s sebou se určitě vyplatí. Cestu lze zvládnout za nějaké 3 až 4 hodiny i s přestávkami na kojení a odpočinek.

Tip: z rozcestí u zmíněného dubu Sedmi bratří je možné odbočit po žluté trase a podívat se ke známému a překrásnému opuštěnému lomu Malá Amerika. Je to ale poměrně příkré stoupání, byť po bezproblémové cestě. Poslední úsek k lomu pak ještě nedávno vedl po neznačené cestě, která se člověku neznalému mohla o dost prodloužit, protože na ní jsou různé nenápadné odbočky, navzájem velice podobné. Občas se zde také zčistajasna objevil ochranář, kterému se chůze mimo značené trasy příliš nezamlouvala. Nyní by však prý měla vést značená cesta až k nově zbudované vyhlídce nad lomem - bez záruky.

I přes zmiňované převýšení jde o příjemnou procházku sympatickou přírodou Českého krasu, kterou zvládne průměrně zdatný pěšák - rodič jen s minimálním sebezapřením. Štastnou cestu!

Cesta od Kubrychtovy boudy

Lesní úsek žluté značky

Cestou potkáme i tuto jeskyni

Idylický pohled na řeku v Srbsku