Britští učitelé matematiky na návštěvě v Čechách

Do Česka přivedly britské pedagogy (pět učitelek matematiky na úrovni našeho druhého a třetího stupně a jeden vysokoškolský pedagog) dobré výsledky českých žáků čtvrtých a osmých ročníků ve Třetím mezinárodním výzkumu matematického a přírodovědného vzdělávání (TIMSS). Ve třech všedních dnech, které měli učitelé k dispozici, viděli při práci osm různých pedagogů (tři muže a pět žen) v devíti hodinách matematiky ve třech školách, a to od druhého ročníku základní školy po poslední ročník gymnázia. Po návratu domů se pokusí to, co je zaujalo, zopakovat v britském prostředí a na videu ukázat svým kolegům.

Na konci návštěvy sepsali záznam o výsledném dojmu, který všichni odsouhlasili.

Toto je jeho plné znění:

Výuka je profesionální

Výuka se odehrává ve velmi profesionálním stylu. Všude i v nejnižších třídách, jsme viděli časné a jaksi samozřejmé používání matematické symboliky a symboliky vůbec. Také stupeň vybavení dětí pomůckami byl vyšší, než na jaký jsme zvyklí v britských školách. Britské děti jsou si schopny přinést do školy mobil a nemít přitom pravítko nebo propisovačku. Zdá se nám také, že Češi vnímají vzdělání jako hodnotu.

V každé z navštívených škol jsme viděli učitelské výkony vysoké úrovně z hlediska matematické i pedagogické odbornosti. Ve škole na Havlíčkově náměstí jsme navštívili třídu akademicky slabších dětí a jejich učitelka nám po lekci řekla, že úroveň výkladu musela být dosti nízká. My jsme ji však shledali velmi vysokou z hlediska výkonu této učitelky i z hlediska náročnosti pro děti.

Zodpovědnost za úspěch je na dětech

Dalším prvkem profesionálního stylu, který jsme mohli u vás identifikovat, je markantní fakt, že na dětech je ponecháno mnohem víc zodpovědnosti než u nás. V Anglii přebírá zodpovědnost za to, že žáci látku pochopí, učitel.

Většina z toho, co jsme viděli, bylo velmi profesionální, ale jako celek málo použitelné ve třídách, kde najdete děti s velmi různými schopnostmi.

Dělení žáků je velmi efektivní, ale riskantní

Akademické zisky pro děti, které odcházejí do víceletých gymnázií, jsou nesporné: to, co jsme viděli dělat patnáctileté ve druhém ročníku šestiletého gymnázia na Vítězné pláni, odpovídalo již naší univerzitní úrovni. Škola má však také plnit socializační úlohu. Trvalým a fixním oddělením dětí podle jejich nadání plní škola tuto funkci omezeně a také riskuje zakládání nebo upevňování rasistických postojů. Nelze se starat o matematiku nebo obecně o takzvané akademické vzdělávání odděleně od toho, co nazýváme kultivovaností, kulturou vztahů, obecnou vzdělaností. Řešení problému, jak zajistit vysokou efektivitu pro všechny, nemůže (alespoň pro nás) odporovat předpokladu, že každé etnikum a každý člověk má svou jedinečnost. Etnika, národnosti ani jednotlivce nelze seřadit a říci - tito jsou lepší a zasluhují všechno lepší, tito jsou slabí a nad těmi se slitujeme a pomůžeme jim. To je velice pokrytecká, průhledná a nefér zpráva všem. Navíc horší výsledky žáků posledních ročníků středních škol ve výzkumu TIMSS mluví jasně proti rozdělení na schopné a méně schopné. Česká republika má tady největší rozptyl výsledků - největší rozdíl mezi nejlepšími a nejhoršími - a jako celek se propadá do podprůměru. Země, které neoddělují elitu, jsou na tom v této věkové kategorii nejlépe.

Více zohlednit odlišnost jednotlivců

Nejsou jen černobílá řešení, existují zajímavé možnosti kombinací. I vy o nich víte, jenže je zkoušíte jako unikátní specialitu v posledním ročníku několika gymnázií. Ale to, že každé dítě má jiné silné stránky, se netýká jen talentovaných dětí. Odlišnosti mají být zohledněny v rámci celé školní docházky a může jich být pozitivně využito i uvnitř jediné třídy.

Pozdrav povstáním se líbil

Líbil se nám například standardní začátek hodiny, kdy se učitel s dětmi povstáním na znamení vzájemného respektu pozdraví.

V základní škole Campanus jsme viděli, jak učitelka bere k tabuli dobrovolníky, kteří na tabuli zezadu napíší nebo nakreslí matematický symbol nebo výraz a zbytek třídy se pokouší otázkami, na něž smí odpovídat ano nebo ne, dostává k jeho řešení. Učitelka nám vysvětlila, že zde šlo o to, aby se děti naučily ptát. V téže hodině jsme viděli současné použití skupinové práce pro několik žáků a frontální práci se zbytkem třídy. Tato ukázka byla nejblíže britské praxi, různorodému, paralelnímu zapojování dětí do výuky.

Na gymnáziu jsme viděli referáty, jejichž zadání je přejímáno dobrovolníky čtrnáct dnů dopředu, až se po dvojicích vystřídá celá třída (takže některým studentům jsou uloženy). Tento nápad také použijeme.

Prakticky v každé třídě jsme našli nějakou inspiraci, od her a různých překvapení po referáty na gymnáziu. Důležité pro nás je, že toto všechno se dá uplatnit i ve výkonnostně smíšených třídách a různorodost nám vlastně nabídne širší rozsah zkušenosti. Naše požadavky na práci v britské třídě znamenají, že tyto myšlenky nelze prostě transplantovat. Ale určitě přispějí k rozvoji nových alternativ vzdělávání u nás.

S Tonym Cottonem, Viv Sloanovou, Judith Graingerovou, Samanthou Colbernovou, Surinder Kau Samrovou a Debbie Clarkeovou hovořila Pavla Polechová z Ústavu výzkumu a rozvoje školství při Pedagogické fakultě UK.Převzato z LN, 19.3.1999