Moje dítě je šikanováno – co mám dělat?

Pojďme se podívat na to, jak šikanu rozeznat od pošťuchování, čím je typická. Jak jako rodiče můžeme být svému dítěti nápomocní. A co můžeme požadovat po učitelích a vedení školy při systematickém řešení šikany.

Co je sranda a co už šikana?

Přesto, že asi každý máme nějakou představu o šikaně, slyšeli jsme o ní v minulosti v nejrůznějších příbězích, je dobré si na začátek formulovat základní rysy a stupně. A odlišit si ji od legrácek a pošťuchování.

Šikana je záměrné psychické nebo fyzické ubližování, chcete-li týrání, využívání převahy jednotlivce nebo skupiny nad druhým člověkem či skupinou. Objevuje se nerovnováha (aktuální psychická převaha, silová, početní apod.) – protože cílem je vyvolání strachu.

Šikana se děje opakovaně a děje se pro agresi samotnou. Nemusí jít tedy například o zisk peněz.

Při šikaně se „baví“ vždy jen jedna strana. Oběť má z toho nepříjemné pocity. Například stud, ponížení, strach atp.

Šikana má 5 stupňů, podle závažnosti a upevněnosti agresivního chování ve skupině. Vrcholem je, když všichni ve skupině přijmou fakt, že ubližovat je normální. Oběť se už nebrání a agresivní je většina skupiny. Přihlížející nepomohou a nic neřeší.

Šikana se mezi dětmi nejčastěji děje ve škole, v zájmových kroužcích, ale i „venku“, v kyberprostoru.

Co udělat jako první, když zjistím, že je mé dítě šikanováno?

Někdy se o ubližování dozvíme od samotného dítěte, jindy od jeho kamaráda nebo učitele. Také ho můžeme sami postupně rozkrýt, když dítě začne nerado chodit do školy, objeví se bolesti břicha a snaha se škole/kroužku vyhnout.

V takovém případě je vždy třeba mít na paměti:

• Ocenit, že se dítě svěřuje – muselo překonat ohromný strach a stud. Často také vyhrožování agresorů nebo pocity viny oběti.
• Nezlobit se, že nám to dítě neřeklo, když se to dovím odjinud (spolužák/učitel) a vyjádřit pochopení pro obavy a stud.
• Věřit dítěti a nebagatelizovat.
• Vyslechnout si vše a ujistit ho o pomoci a podpoře, i o tom, že škola to musí řešit.

Optimální postup vedoucí k nápravě

Na začátek je potřeba říci, že rodič nemá sbírat důkazy, to je povinnost školy. Konkrétně má škola celou situaci prošetřit a zjistit si fakta. Šikanu ve škole řeší nejčastěji výchovný poradce či metodik prevence a často bývá přizván školní psycholog nebo externí odborník přes šikanu. Nedoporučujeme, aby šli rodiče sami řešit problém s rodiči agresora – většinou je to „přilévání oleje do ohně“ konfliktu.

Pokud jde o šikanu mimo školu nebo kroužek, je na místě oslovit Oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD na Městském úřadě) v místě bydliště, či oslovit Policii.

Co dělat, když jde o šikanu ve škole:

1. Domluvit si schůzku ve škole, ideálně za přítomnosti obou rodičů, aby nebyla převaha pedagogů. Přítomný by měl být třídní učitel a výchovný poradce. Rodiče by měli dostat prostor popsat, co o chování ve třídě vědí, popsat incidenty a požadovat od školy prošetření šikany. Dále požadovat zápis z jednání, kde bude formulovaný termín dalšího setkání. Odnést si kopii zápisu domů – je pak o co se opřít. Nedoporučujeme řešit situaci tzv. „mezi dveřmi“.
2. Pedagogové vyslechnou všechny žáky ve třídě. Pochopitelně vedou rozhovor odděleně s obětí, agresorem i ostatními svědky.
3. Škola má povinnost ochránit své žáky a má na to nástroje zvýšeného dozoru – do třídy umístit asistenta, zajistit stálou přítomnost někoho dospělého ve třídě i na chodbách i o přestávkách.
4. Pokud byla šikana dlouhodobá, je nutné pracovat s celou třídou, aby se znormalizovala pravidla chování v kolektivu. Ideálně zrealizovat několik setkání formou her, scének a diskuzí.
5. Pedagogové musí uložit agresorům tresty, jako jsou poznámka, důtka nebo zhoršená známka z chování, aby byla jasná zpráva od školy „šikana u nás neprojde jen tak“.

Třídní učitel nechce nic slyšet, řešení odkládá či situaci zlehčuje

Bohužel i to se stává. Opakovaně se setkáváme se situací, kdy škola situaci bagatelizuje a neřeší. Pak je nutné být asertivní a konat:

• sejít se i s vedením školy
• chtít zmíněný zápis
• zatlačit se dá upozorněním, že oslovíme Českou školní inspekci (ČŠI) nebo zřizovatele školy
• oslovit zřizovatele
• oslovit Českou školní inspekci