ŠIKANA je jako NEMOC. Musí se zahájit LÉČBA!

S určitou formou šikany ve škole se setká přes 40 % dětí. Statistika možná nuda je, její údaje jsou však neúprosné. Ohledně šikany ALARMUJÍCÍ. Během letošního září k nám na Linku bezpečí kvůli šikaně zavolalo přes dvě stovky dětí. Je to dvakrát více než v září 2015. V období první poloviny 2018 nás po telefonu kontaktovalo kvůli šikaně přes 1200 dětí! Oproti stejnému období v 2017 je to nárůst o více jak třetinu…

Jak s dětmi, které trápí šikana, pracujeme…? Za prvé chválit! Chválit a chválit!

Říct si o pomoc, to není jen tak. Jde-li o šikanu, může to být ještě těžší. Oběť může mít strach, že když se svěří, intenzita šikanujících agresorů se ještě zhorší. Že se to prozradí, že volá o pomoc. Může mít strach z obvinění, že má situaci samo zvládnout lépe. Strach, že si „za to může samo“… A celou řadu dalších strachů či pocitů studu. U nás děti v prvé řadě oceníme za to, že proti šikaně něco dělají. Například, že o ní mluví, že volají k nám na Linku bezpečí, aby se svěřily, poradily se. Už to samo o sobě je veliký výkon a správný krok!

Za druhé – informace: šikana rozhodně není v pořádku a dít se nesmí!

Poskytneme informaci, že každé dítě má právo na bezpečné prostředí pro svůj život, doma i ve škole či jinde. Šikana je o velkém nebezpečí a o ubližování. Rozhodně se dít nesmí! V některých fázích šikany může pro její zastavení stačit zásah například třídního učitele, ve vážnějších fázích šikany může jít o páchání trestných činů a je nutno zavolat na pomoc a řešení třeba policii!

„Samo se to časem spraví“ u šikany rozhodně nefunguje.

Naše doporučení? Nikdy nezůstávej se šikanou sám/sama!

Dítě od nás uslyší, že je potřeba, aby mu někdo pomohl šikanu zastavit. Díváme se na to, jak vypadá jeho nejbližší okolí. Komu dalšímu kromě Linky bezpečí se bude umět svěřit a říct si o pomoc? Jsou to rodiče? Prarodiče? Teta, která je současně učitelka a bude si vědět se šikanou nejspíše rady? Starší sourozenec? Nebo učitelka ze školy? Školník, družinářka? Může se stát, že takovým důvěrníkem pro děti může být dětský lékař/ka, kterého/ou dítě zná od malička. Nebo někdo další.

Na co se budeme ptát?

Budeme s dítětem povídat o tom, jak se cítí. Z emocí a jejich intenzity se dá mnohé vyčíst. Míra utrpení, traumatizace, vyčerpání, stresu, strachu. Budeme se ptát také na to, jak dlouho šikana trvá, jak probíhá a kde se typicky odehrává? Ve škole, na chodbě, na záchodech? Cestou domů? V kroužku? Kdo všechno se šikany účastní? Je tam nějaký pozorovatel či svědek? Budeme motivovat k poskytnutí co nejvíce informací ohledně toho, co se děje. K předání informací tomu, koho si vybere na pomoc.

Další zdroje podpory boje proti šikaně

Velmi důležitá je zmínka o metodikovi prevence, který má problematiku šikany ve škole na starost. Existují také organizace, které se specializují na boj proti šikaně. Doporučíme například bezpečný způsob, jak šikanu anonymně ohlásit – tohle nabízí webová platforma a mobilní aplikace „Nenech to být“ (www.nntb.cz) bojující proti šikaně a vylučování z kolektivu na školách po celém světě. Přináší způsob odhalování těchto problémů často už v jejich zárodku. Pracují zdarma a děti nemusí uvádět své jméno. Zůstávají v bezpečí. Popíšou, co se děje a kde.

Co když první pokus nezabere? Je vždy vícero cest…

Může se stát, že si ani ten, kdo je dítěti nejblíž, nebude vědět s bojem proti šikaně rady. Je vždy více cest, to od nás děti nejspíš také uslyší. Když nezabere první možnost, doporučíme mu, nechť si zavolá znovu na Linku bezpečí, můžeme společně hledat možnosti další. Rozhodně budeme podporovat v hledání možností boje proti šikaně a v tom, ať proces dítě nevzdává.

V závěru povídání s dítětem shrneme, jaký má plán. Co udělá po ukončení hovoru s námi. Komu si řekne o pomoc. A znovu oceníme jeho statečnost a odhodlání k boji proti šikaně!