Disciplína ve škole: represe není řešení, jen součást

Ve svém článku pro Hradecký deník navrhuje ředitelka ZŠ Pardubice-Polabiny, že škola by měla mít možnost vyloučit žáka z výuky. Je to efektivní řešení? A jaké souvislosti toto řešení obnáší? Podívali jsme se do zahraničí, jaké zkušenosti a jaké trendy jsou v této souvislosti aktuální.

Připravovaná novela školského zákona vůbec neřeší možnost vyloučení žáka základní školy z vyučování, i když v západních zemích tento represivní prostředek účinně funguje. Umíte si představit, že vykládáte dětem učivo a žák vám při tom běhá po třídě a vykřikuje nebo leze pod lavicemi a hýká jako osel? Příklady jsou bohužel skutečné,“ píše paní ředitelka ve svém článku. Užití práva na vyloučení žáka ze školy v rámci povinné školní docházky, ať už dočasné, nebo trvalé, má v jednotlivých zemích svá přísná pravidla a systém následných opatření. Pro vyloučení žáka rozhodně nestačí, že během vyučování hýká jako osel. Vyloučený žák má právo na speciální sociální péči, nebo je dokonce povinně zařazen do programu zaměřeného na eliminaci problémového chování. Obecně by se dalo říct tolik: vyloučení žáka ze školy je v řadě států v Evropě i v zámoří možné, nicméně vyloučení nemá primárně represivní charakter. Jedná se spíše o opatření s výchovným, poradenským, ochranným a prevenčním obsahem.

Anglie: Podpora dobrého chování

Také v Anglii znají institut dočasného či úplného vyloučení. Základním principem uplatňovaným vládou však je snaha podporovat dobré chování a od špatného chování odrazovat. Mezi odrazující prostředky patří vesměs podobná opatření, jaká mohou užívat české školy (důtky, oficiální dopis rodičům, ale třeba i omezení výsad žáka školy nebo přeřazení do jiné třídy). Suspendace nebo úplné vyloučení ze školy patří v Anglii k mimořádným opatřením. Zejména u úplného vyloučení je explicitně řečeno, že tohoto prostředku může být použito jedině v případě, že selhala všechna ostatní nápravná opatření. Vyloučení ze školy je v Anglii podřízeno stanoveným úředním úkonům, které se vymykají pravomoci školy. V Anglii navíc není možné, aby žáka vyloučila přímo škola.

Škola pouze předkládá návrh na vyloučení, který musí potvrdit k tomu pověřená komise (dle statutu zřizovatele dané školy jsou to Education and Library Board nebo Board of Governors of the school). V případě, že je žák vyloučen dočasně (v Anglii to nemůže být více než na pět po sobě jdoucích dnů a ne víc než čtyřicet pět dnů za školní rok), je škola povinna zajistit mu přiměřenou formou možnost pokračovat ve vzdělávání (ukládá mu práci a hodnotí ji). V případě úplného vyloučení je za pokračování ve vzdělávání odpovědna příslušná komise, a to do doby, než žák začne navštěvovat jinou školu. Britský, konkrétně anglický, vzdělávací systém disponuje sítí alternativních vzdělávacích zařízení, tzv. Pupil Referral Units, která podle platného zákona o vzdělávání zřizují samosprávné orgány. V rámci těchto vzdělávacích zařízení jsou, mimo jiné, vzděláváni také žáci, kteří byli vyloučeni ze školy. I v Anglii však způsobuje institut vyloučení určité problémy.

Podle think tanku Civitas, který provedl studii porovnávající statistická data o vyloučených studentech, je současným trendem anglických škol nepřistupovat k vyloučení, ale „zbavovat se“ nepřizpůsobivých studentů tím, že je doporučí na umístění do alternativního vzdělávacího programu. Studie hovoří o tom, že v některých případech může tento krok pomoci i samotným žákům, nicméně zároveň poukazuje na to, že školy velmi rozlišují mezi tím, zda je žák problémový z hlediska výchovného i vzdělávacího, nebo zda jeho výsledky ve vzdělávání kontrastují s jeho chováním. V případech žáků, kteří dosahují dobrých výsledků, jsou školy – vzhledem k jejich problémovému chování – daleko shovívavější.

Austrálie: Vyloučení je čas na práci se žákem a rodiči

V anglosaských zemích má vyloučení ze školy pravděpodobně společnou historickou tradici a Austrálie není výjimkou. Důvody pro vyloučení žáka ze školy jsou téměř totožné s výše uvedeným příkladem státu Massachusetts. Zajímavé je, jaké povinnosti mají v případě vyloučení školy. I zde je kladen velký důraz na pozitivní, nikoliv represivní důsledek tohoto opatření. Ve vládním materiálu, který upravuje smysl a podmínky vyloučení ze školy, je uvedeno, že v případě krátkodobého vyloučení „škola a školský systém pracují s rodiči na tom, aby se žák mohl opět zapojit do vzdělávání”. Materiál dále hovoří o „speciálním výchovném programu“, který škola musí krátkodobě vyloučenému žákovi zajistit a kterým žák musí projít. V případě úplného vyloučení je na řediteli školy, aby do desíti dnů, za pomoci příslušného úřadu, zajistil jinou školu, v níž bude moci žák pokračovat ve vzdělávání. V jednotlivých státech federativně konstituované Austrálie je prostředek vyloučení žáka ze školy místně upravován. Nedávno např. zveřejnila média informaci, že ve státě New Queensland dochází v současnosti ke zjednodušování byrokratických pravidel, která musejí školy při vylučování žáků dodržovat. Zajímavou souvislost s podmínkami na českých školách nabízí Austrálie v tom, že v případě vyloučení žáka etnicky příslušejícího k Aboriginům (původním obyvatelům Austrálie) mohou školy využít podpory kvalifikovaných pracovníků, kteří zajistí snazší komunikaci s komunitou, v níž žák žije. Obdobnou možnost mají také americké školy v případech, že postižený žák je afroamerického nebo hispánského původu.

Australský školský systém je zajímavým příkladem také proto, že bojuje s poměrně velkým počtem školou povinných žáků (v Austrálii je uplatňován dvanáctiletý vzdělávací cyklus), kteří vzdělávací systém předčasně opustí. V roce 2002 to bylo celých 13 % všech teenagerů. Institut vylučování žáků jde proti snahám vlády snižovat počet studentů, kteří předčasně vzdělávací systém opustí. Vláda také pod patronací federálního ministerstva školství zajišťuje tzv. alternativní vzdělávací programy. V rámci těchto programů, jejichž náplň i řešená problematika mohou být velmi různorodé, pomáhají žákovi vrátit se do běžného vzdělávání.

Belgie: Speciální „time-out“

Zajímavý pohled na řešení institutu vyloučení ze školy nabízí Belgie, konkrétně pravidla platná pro vlámskou část země (zdroj: Eurydice). Podle uvedeného zdroje bylo v roce 2007/2008 na druhém stupni vyloučeno 1 523 žáků na základě jejich prohřešků výchovného charakteru. Ve spolupráci s místním ministerstvem školství byly pro tyto žáky připraveny speciální poradenské a prevenční programy, tzv. „time-out projekty“. Projekty byly v letech 2001 a 2006 pilotovány v rámci školského systému a výsledky pilotáže ukázaly na jejich pozitivní dopad. Programy mají umožnit snadnější korekce v problémovém chování žáka a mohou mít povahu konzultací s trváním v řádu dnů nebo třeba i terapeutické pobyty na farmách (podobné terapiím používaným např. při léčbě závislostí). Také Belgie pamatuje na to, že práce jednotlivých institucí, které se na řešení situace s vyloučenými žáky podílejí, by měla být adekvátně koordinována. V rámci systému je tedy možné využít pracovníků, kteří tuto činnost budou zajišťovat.

San Diego, USA: Program pozitivní disciplíny

Příklad amerického Massachusetts je velmi užitečný – jedná se o školský systém, který má s vyloučením žáka ze školy velké zkušenosti a zároveň může nabídnout i výzkum v oblasti efektivity takového opatření. Lawrence Wesley Gray, výzkumník z Johnson & Walles University, se ve své práci zabýval srovnáním massachusettských škol, které uplatňují rozdílný přístup k udržování pravidel chování. Gray srovnal školy, které disciplínu vynucují hrozbou trestu, se školami, které uplatňují tzv. rehabilitační přístup. Školy spoléhající na tlak trestu přitom prokazují vyšší míru delikvence a nežádoucího chování. I proto je preventivní řešení pozitivního charakteru z hlediska vývoje výchovy na školách jednoznačně upřednostňovaným trendem a jak bylo na sledovaných příkladech ukázáno, přistupuje-li se k řešením, která mají částečně represivní charakter, není „trest“ v takovém případě podstatou těchto řešení. Ukázkou programu, jehož smyslem je nejen naučit děti dodržovat pravidla chování, ale pomoci jim pochopit, jak vznikají, a naučit je podílet se na jejich tvorbě, je přístup Inovativní akademie základní školy v kalifornském San Diegu.

Její žáci mají, mimo jiné výchovně vzdělávací aktivity, možnost aktivně se zapojit do navrhování a schvalování pravidel chování. O problematických záležitostech, které vyžadují zvláštní řešení a přijetí určité normativní regulace, tedy pravidla, nejprve diskutují a následně se usnášejí na tom, jak se mají žáci v podobných případech chovat. Učitel se účastní tím, že odhaluje potřebné souvislosti, nabízí návrhy, ale nesnaží se do procesu tvorby pravidel vstupovat z pozice nadřízeného. „Kdo to první křičí, od toho to fičí“, pokřikovali žáci školy v San Diegu na spolužáky (významový překlad hlášky „You smelt it, you dealt it!“). Žáci požádali o možnost, aby mohli tuto situaci vyřešit, a tak učitelka svolala schůzku, na které se mohli žáci otevřeně vyjádřit, zda a proč jim takové pokřikování vadí. Někteří žáci uvedli, že to považují za urážlivé a ztrapňující, jiní naopak vyjádřili názor, že jde jen o žert.

Nakonec se žáci volbou usnesli na jednoduchém pravidlu: nebudou pokřik užívat. Podobným způsobem škola řeší výchovné hledisko své práce i v řadě dalších případů. Idea je prostá – žáci, kteří mohou o pravidlech diskutovat a stanovovat je, místo aby jen pasivně přijímali pravidla daná někým jiným, se stávají nezávislejšími, učí se o pravidlech chování přemýšlet a spolupracovat na jejich vytváření. „Na mé staré škole jsme šli za učitelem a ten to řešil. Tady to řešíme společně s kamarády,“ vysvětluje rozdíl jednoduše jedna žačka. Podobným způsobem se řeší hluk ve třídě, používání společného vybavení, vztahy mezi spolužáky. Pravidla chování se přitom příliš neliší od jiných škol – liší se však způsobem, jakým vznikla. Škola přistupuje i k tvrdým disciplinárním opatřením, je-li toho třeba. Zároveň ale umožňuje otevřené řešení každého takového problému. Způsob tvorby pravidel s účastí žáků si pochvalují i učitelé, kteří považují tento přístup za přirozenější než to, čím sami prošli během svého dospívání. Svědčí pro to i fakt, že žáci, kteří na jiných školách měli opakované výchovné problémy, na Inovativní akademii se jich zbavili.

S přispěním Ireny Smetánkové z výzkumného oddělení společnosti Scio