O listerióze

Tušení, těhotensky test, dva proužky, vznášíme se k nebi. Naší dvouapůl leté Madlence dáme dárek největší. Stejně jako u první dcerky, ke druhému oplodnění došlo od přírody napoprvé.

Dcerka je pořád zdravoučká a rodičovství si nádherně užíváme. Těhotenství opět pohodové, ke konci třetího měsíce jsem začala mít z ničeho nic horečku, praktická lékařka mě léčila prý snad na virózu, nebyla si jista, ani fakt, ze jsem ji stále opakovala, že jsem v jedenáctém týdnu, ji nevyvedl z rovnováhy, po pěti prohorečkovaných dnech, střídajících se s teplotou, jen díky předepsanému paralenu jsem již podruhé zažádala o odběr krve, že se mi nezdá léčba v nepořádku a mám strach o miminko. Pani doktor tedy svolila a ať si zítra dojdu nalačno, ráno jsem již začla krvácet a jela šupem do nemocnice. Ještě předtím jsem se zastavila u pani doktorky, která mi před dalšími pacienty, mezi sesternou a její ordinací, napsala papír na gynekologii s hlasitým okomentováním... Po přijetí do nemocnice mě po dvouhodinovém čekání vyšetřili s tím, že mi pan doktor sdělil, že srdíčko odešlo a pro jistotu se mnou šel na druhy větší ultrazvuk přes plnou čekárnu, já v županu, jen s vložkou, která už nestačila, tam mi suše sdělil druhý doktor to samé, opět jsem musela jít zpátky čekárnou, úplně sama, pak jsem se oblékla a musela v té samé čekárně čekat na papíry a pak jsem odjela výtahem na nemocniční pokoj, kde jsem čekala na revizi dělohy.

Po zákroku, druhý den, přišli na to, že důvodem úmrtí miminka bylo listerióza. To byl asi nejhorší okamžik, jelikož vlastně nešlo o potracení z důvodu slabosti těla, nebo že by to tak příroda chtěla, ale kvůli útoku zvenčí. Zkrátka nám ho tyhle bakterie zabily. Dnes jsem si byla pro histologickou zprávu, vše v pořádku, jen úryvek z věty "...dobře znatelné končetiny..." mě dorazil. Vím, jak vypadá plůdek ve 12. týdnu, ale když to vidíte napsané, předtím si to nechcete přiznat. Manžel je moc hodný člověk, jen jako většina mužů nerad rozebírá, vím, že ho to také moc bolí. Pochází jen z rodiny, kde nebylo tolik lásky, ale hodně přetvářky, matka bohužel sobec, otec kádrovák, v StB. Jsem slunečním znamením lev, nedávám smutek najevo, jen čistě s mužem, ale stejně nic nevyřešíme.

Můj problém je, psáno již výše, že miminko nemělo šanci, listerióza nám ho vzala. Vím, že jsem silný člověk, fyzicky, jedna chřipka ještě na základní škole, zdraví a láska je pro nás na prvním místě. Jaterní testy jsem měla po léčbě prý jako novorozeně, těší mě to kvůli dcerce, ale opět ten smutek, jak by miminku bylo u mě dobře. Jen nevím, co s duší, nelituji sebe, ale ten zmařený živůtek. Vím, že na světě existuje mnoho bolestí. Jenže my žijeme v Evropě. V těhotenství raději nikam necestujeme, ale stačí sníst syreček Baladur a zabijete anděla.