***Vše o LISTERII***

Původce listeriózy byl izolován Murrayem v roce 1926. Onemocnění bylo popsáno v roce 1932 (Nyfeldt). Listeria monocytogenes způsobuje onemocnění především domácích zmřat (hovězí dobytek, ovce, kozy, vepři, králíci, slepice, koně), může se vyskytnout i u divokých zviřat a ptáků. Listeria je značně odolná vůči zevnímu prostředí, velmi dobře přežívá v půdě, vodě, rostlinné siláži, bahně i odpadních vodách.

Zdrojem onemocnění může být i člověk, především těhotná žena a zdravotnický personál na novorozeneckých odděleních a porodnicích. Bylo zjištěno, že u těchto osob existuje zhruba 5 až 10 % nosičů listerií.

Klinický průběh listeriózy je většinou bezpříznakový, latentní. K manifestaci příznaků dojde u vnímavých osob jako jsou novorozenci, těhotné, osoby vysokého věku a osoby léčené léky potlačujícími odolnost. K nejvnímavějším patří lidský plod, který je ohrožen od 4. měsíce těhotenství.

Listerióza u těhotných je velmi závažné onemocnění. Může probíhat jako hnisavý zánět močového měchýře, anebo bezpříznakově. Z matky se nákaza může přenést na plod. Může dojít k potratu nebo porodu mrtvého plodu, anebo k předčasnému porodu dítěte, které ihned umírá na sepsi. Někdy se může dítě nakazit až při porodu, při průchodu porodním kanálem (pochvou), která obsahuje listerie, pokud je matka infikována. Potom u novorozence dochází ke hnisavému zánětu mozkových plen, k zánětu plic a rovněž k sepsi. U dospělých osob má nemoc pestrou paletu příznaků: hnisavá angína, hnisavý zánět spojivek, mízních uzlin, plic, mozkových plen a mozku. Většinou však nemoc proběhne bezpříznakově.

Přenos listeriózy je rovněž velmi pestrý. Především existuje transplaeentární, z nemocné matky na plod, dále přenos při porodu (prostřednictvím infikovaných porodních cest), dále může být přenos alimentární, požitím zvířecích produktů kontaminovaných listeriemi (jedná se většinou o mléčné výrobky jako sýry, připravované technologií, která dovolí listeriím přežít, event. se pomnožit.

Několik epidemií i se smrtelným zakončením bylo popsáno ve Francii, Německu i Švýcarsku. U nás k takovému výskytu nedošlo (AŽ NYNÍ), i když listerie jsou v našich mléčných a masových produktech rovněž izolovány). K přenosu může dojít inhalací kontaminovaného prachu a aerosolu. Mezilidský přenos (zdravotnický personál, novorozenec, rodička) je uskutečněn fekálně orální cestou.

Listeria je vylučována stolicí, močí a vaginálním sekretem. Období nosičství u nemocného člověka není přesně stanoveno. Ženy po porodu infikovaného dítěte vylučují listerie obvykle 7 - 10 dní.

V letech 1953 -1962 nebyla listerióza v hlášeních uváděna. Mezi případy evidovanými v letech 1963 -1989 bylo 23 případů onemocnění novorozenců, 14 jich zemřelo. Z 9 dětí, které přežívaly, byly některé těžce postiženy (slepota, hluchota, následky zánětů mozkových blan, krvácení do mozku). Nejvyšší počet onemocnění byl hlášen v roce 1987, 17 případů. 9 případů mělo sporadický charakter, dalších 8 se vyskytlo v rodinách, kdy těhotná žena onemocněla a následky se projevily u dítěte. Ze 4 nemocných novorozenců 2 zemřeli na vrozenou formu listeriózy. Kromě 4 novorozenců a jejich matek ve věku 20 - 29 let onemocnělo 1 dítě ve věku 10 let a 6 dospělých osob, z nichž 1 byl muž. U tohoto muže začalo onemocnění bolestí a prudkým zánětem pravé dlaně ruky. Na kliniku byl přijat jako dekompenzovaný diabetik s počínající flegmonou. Listeria monocytogenes byla zachycena v krvi, takže po adekvátním adekvátním léčení antibiotiky se muž uzdravil. V jeho anamnéze byla preparace mufloní trofeje.

V roce 1993 byl evidován jeden případ onemocnění u školáka narozeného 1980. V anamnéze byla uveden pobyt na prázdninách, kde byl v kontaktu s koněm, králíky a psy. Druhé onemocnění vzniklo u ženy, důchodkyně,s projevy postižení spojivek, uzlin a mozkových plen. Doma chovala králíky a slepice.

Očkování není.