| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Má ADHD…. Co z něj bude?

 Celkem 31 názorů.
 simiki+koťátko 03/07 


:) 

(30.9.2013 8:54:17)
~x~
 Phoebe1 


Re: :) 

(30.9.2013 9:24:24)
Děkuji. :-) Nechci, aby byl článek vnímán jako oslava "slavného syna", ale jako naděje pro maminky, které si procházejí tím stejným, jako před lety já a aby jim dal naději, že tohle krušné období skončí a z "nesnesitelného" dítěte se může stát úžasný mladý člověk.
 Ivcaso 


Re: :) 

(30.9.2013 11:12:15)
Mě naštěstí nikdo neosočil, že je rozmazlený. Zatím mi říkají, on je krásně ěukecaný a šikovný. S úsměvem odpovídám:ano, jen kdyby chvíli mlčel a stále nepátral nad vším proč a jak. Jsme sami, já každodenně šíleně unavená, ale štastná že je.
 Jana + 3 rošťáci 


ADHD - mám také doma jeden kousek 

(30.9.2013 10:28:07)
Článek je pro mne velkou podporou, protože mám jednoho ADHD kloučka doma. Také od miminka velmi náročné dítko, také mi všichni říkají, že je jen rozmazlený posera (omlouvám se za autentický výraz mého otce popisujícího vnuka). Jinak je to druhák se samými jedničkami, v první třídě měl dvojky na vysvědčení jen proto, že v hudebce, TV a výtvarce odmítal spolupracovat. Jinak už mám syna na práškách a na homeo léčbě. Zajišťujeme mu asistentku, chodí k psychiatričce a psycholožce, jedeme i do centra výchovné péče... je to opravdu boj... Mám tři děti a jen ten nejmladší je "porouchaný". První dcerka byla také docela náročná, zato druhá byla tabulkové vysmáté dítko, které skoro pořád spalo. No a pak přišel vytoužený syn, který ale nebyl takový, jak si všichni představovali. Málo spal, hodně brečel... Dodnes je na mě hrozně závislý a snaží si vše vynutit i po zlém...
Nyní si také už jen říkám, že snad by z toho mohl vyrůst...doufám, moc si to přeji hlavně kvůli němu, má to docela těžké doma i ve škole... Ale doma, vzhledem k tomu, že víme, že má poruchu, se hodně snažíme, ale ve škole je to těžší...
 .kili. 


Re: ADHD - mám také doma jeden kousek 

(30.9.2013 14:52:21)
pro anglizky rozumějící -

http://www.medicinenet.com/adhd_pictures_slideshow_parenting_tips/article.htm
 Jana + 3 rošťáci 


Re: ADHD - mám také doma jeden kousek 

(30.9.2013 15:03:18)
Škoda, že tolik anglicky neumím, nešlo by to nějak přeložit do češtiny? Určitě je nás více, kdo by nějaké informace uvítal
 Phoebe1 


Re: ADHD - mám také doma jeden kousek 

(1.10.2013 7:23:02)
Jani, chceš to tady? Jsem teď doma nemocná, tak bych to mohla přeložit a hodit sem.
 Dobra 


Re: ADHD - mám také doma jeden kousek 

(1.10.2013 21:18:14)
Dobrý den, já osobně bych překlad uvítala.
 Phoebe1 


Překlad  

(4.10.2013 13:43:57)
Omlouvám se, nejde to tak rychle, jak jsem si myslela. Takže postupně. Ještě dodám, že se nejedná o doslovný překlad, snažila jsem se o srozumitelnost, plus dodat k tomu to, jak to (dle mých zkuš. chodí v ČR)

1/24
Co je ADHD?
ADHD, porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou, je souhrnem symptomů jako je nepozornost, impulzivita a/nebo hyperaktivita. Přibližně 5% dětí ve Spoj. Státech tímto syndromem trpí – dle stanovených diagnostických kritérií.
2/24
Jaké jsou příznaky ADHD?
Třemi hlavními příznaky jsou hyperaktivita, impulzivita a porucha pozornosti. Tyto symptomy narušují fungování dítěte v sociálním a vzdělávacím prostředí, jako např. dělání chyb z nepozornosti, snadné vyrušení při vykonávané činnosti, neschopnost sledovat a provádět sled činností či instrukcí, snadná unavitelnost a pokles zájmu o prováděnou činnost, ztrácení věcí, zapomínání, problémy s organizováním činností, neposednost, neschopnost vydržet v klidu sedět na místě a nadměrné mluvení – pouze několik příkladů.
Některé z těchto symptomů budou u mnoha dětí s ADHD přetrvávat až do dospělosti. Efektivní péče (léčba) zahrnuje medikaci a behaviorální (výchovnou) terapii.
Není překvapením, že život s dítětem s ADHD přináší rodičům mnoho každodenních výzev.

3/24
Jak poznám, že mé dítě trpí ADHD?
Mnoho ze symptomů ADHD je také běžnými projevy v dětství a intaktním (nenarušeném, normálním) vývoji a projevy jednoho nebo i více symptomů neznamená automaticky, že vaše dítě má ADHD. K diagnostikování ADHD odborníkem je důležité, aby projevy symptomů trvaly minimálně 6 měsíců a to ve více než jednom sociálním prostředí (doma, ve škole…). Symptomy se projevují obvykle před dosažením sedmého roku a jsou v nesouladu s úrovní vyspělosti dítěte a narušují jeho fungování v běžných životních situacích.
4/24
Co dělat, když mám obavy, že mé dítě by mohlo trpět ADHD?
Pokud vás znepokojuje chování vašeho dítěte, je potřeba se poradit s dětským lékařem, který vám může pomoci rozhodnout, zda je vhodné nebo nutné další vyšetření a zda-li projevy vašeho dítěte mohou souviset právě s ADHD. Pokud je odborné vyšetření na místě, bude zahrnovat vyšetření lékařem (dodatek – u nás většinou neurolog, foniatr, psychiatr), speciálním pedagogem, psychologem. (Záleží také na věku dítěte.)

 Phoebe1 


Re: Překlad II. 

(4.10.2013 15:20:20)
5/24
Myslete pozitivně
Zatímco ADHD může někdy opravdu způsobovat ve vašem životě chvíle, kdy máte pocit překonávání takřka nepřekonatelných překážek, přiznání a uvědomování si schopností vašeho dítěte, vám může pomoci, abyste jí/jemu umožnili stát se tím nejlepším člověkem, jakým jen může být. Mnoho slavných a úspěšných lidí z minulosti i současnosti má ADHD. Výjimečným příkladem jak se naučit pozitivně vnímat ADHD je dětská kniha a film: Percy Jackson - Zloděj blesku (v originále – Percy Jackson and the Olympians: The Lightning Thief).
Dalším benefitem pozitivního vnímání vašeho dítěte s ADHD je to, že pro dítě samotné, jeho učitelé, trenéry atd. je mnohem snazší sebepřijetí a přijetí jeho/jejích schopností, když cítí spoluúčast a empatii rodičů. Výzvou pro rodiče dětí s ADHD je využití mimořádných schopností a maximálního potenciálu dítěte k dosažení cílů.

6/24
Stanovte pravidla a režim
Srozumitelně stanovený rozvrh a režim je pro děti (stejně tak jako pro teenagery a dospělé) s ADHD nezbytný. Se stanoveným, ale ne neměnným vzorem pro ranní nebo večerní přípravu a postup při zvládání domácích úkolů a aktivit je dítěti poskytnuta opora a řád, kdy ví, co očekávat, co bude následovat. Pro plánování času určených pro různé aktivity mohou být užitečné viditelně rozmístěné hodiny. Někteří rodiče zjistili, že tento systém použití časovačů (čas dělání úkolů, čas k ukončení hry) se osvědčuje u mladších dětí.
K tomu, aby bylo fungování zábavnější a snadnější k zapamatování, slouží tabulky a seznamy s postupnými kroky, které je potřeba splnit. Např. ranní seznam může obsahovat ustlání postele, vyčištění zubů a pomoc s přípravou svačiny. Vyvěste seznam na viditelné místo a dovolte dítěti odškrtávat splněné úkoly, pokud si přeje.

7/24
Stanovte jasná pravidla a očekávání
Stanovený rozvrh a dosažitelná jasně definovaná pravidla a očekávání jsou pro děti s ADHD nezbytná. Doma i ve škole děti s ADHD potřebují systém a pravidla. Může být užitečné sestavit seznam pravidel pro domov a upevnit je na místo, kde je pro dítě dobře viditelný. Je velmi důležité trvat na jejich dodržování a provádět spravedlivé a pravidelné hodnocení – odměny a nebo důsledky jejich neplnění.
 Phoebe1 


Re: Překlad III. 

(4.10.2013 20:26:51)
8/24
Dávejte srozumitelné instrukce
Předejděte vágním a nejasným instrukcím jako například „ukliď si ten binec“ nebo „hezky si hraj“, což přesně nevystihuje určitý úkol, který má být splněn. Namísto toho použijte jasné instrukce jako např. „prosím, odnes všechno špinavé prádlo do koše“, „prosím, dej všechny hračky zpátky na police“, „pojď, necháme teď tvého kamaráda, aby si pohrál s tou hračkou“. Mluvte klidným a zřetelným hlasem a zabezpečte laskavý oční kontakt se svým dítětem, jelikož je takto větší šance, že bude věnovat pozornost tomu, co říkáte. Může být užitečné, aby vám dítě zopakovalo, co jste mu uložili udělat. Rozdělení složitějších úkolů do dílčích kroků může také pomoci.
9/24
Disciplína, odměny a důsledky
Děti s ADHD velmi dobře reagují na jasně stanovený a předvídatelný systém odměn žádoucího a důsledků nežádoucího chování. Odměňte žádoucí chování pochvalou nebo malým dárkem, který nemusíte ani koupit – např. zvláštní čas strávený s rodičem nebo účast na oblíbené aktivitě. Zaměřte se na pochvaly a privilegia raději než na odměny v podobě jídla a hraček.
Je vždy lepší dávat více pochval než negativních komentářů a trestů. Např. se usmějte a řekněte: „Líbí se mi, jak pracuješ na svém domácím úkolu.“ Nebo „To je skvěle odvedená práce ten uklizený stůl.“ Zeptejte se svého dítěte, co samo podle sebe udělalo dobře na daném úkolu a pokud nemůže na nic přijít, pomozte mu.
10/24
Disciplína, odměny a důsledky – pokračování
Důsledky nežádoucího chování by měly být přiměřené, férové, důsledně prováděné, předvídatelné, prováděné bez zbytečného prodlužování a dokončené. Nejdůležitější události v životě dítěte jako narozeniny, prázdniny atp. by neměly být úplně opomíjeny v důsledku toho, že dítě něco provedlo. Důsledky by měly ideálně být vysvětleny předem a následovat bezprostředně po nežádoucím chování. Odložený trest (např. na následující týden) nemá takový efekt jako ten bezprostředně provedený. Potrestání může být ve formě omezení privilegií, vykázání z místnosti, zákaz účasti na aktivitách atd. Je důležité, aby toto následovalo po každém projevu nežádoucího chování.
11/24
Zvláště pro menší děti může být vykázání z místnosti efektivním nástrojem řešení nežádoucího chování, když jako vedlejší účinek funguje i odstranění dítěte z vlivu rušivého prostředí. Tento okamžitý důsledek nevhodného chování je účinnější než jiná forma odloženého trestu. Odborníci doporučují, aby vykázání z místnosti netrvalo v minutách déle než je věk dítěte v letech (např. pět minut pro pětileté dítě). Delší doba může být pro dítě obtížná dodržet a může s větší pravděpodobností vést ke vzdoru a naprostému odmítání provedení této formy „trestu“.


 Dobra 


Re: Překlad III. 

(4.10.2013 21:38:00)
Děkuju za překládání!!!
 petiku 


Re: ADHD - mám také doma jeden kousek 

(1.10.2013 23:55:48)
Mám 3 syny, ADHD mají všichni tři, prostřední má navíc dětský autismus. Všude už jsme "zaškatulkovaní" jako neschopní rodiče, kteří nezvládají své tři nevychované spratky a když omlouvám, byť jen prostředního syna- autistu- za jeho chování, tak se většinou dočkám odpovědi, že ho nemám omlouvat, ale raději vychovávat, že nějakou "nálepkou" jen omlouváme vlastní neschopnost...~7~ Taky jsem si vždycky myslela, že náš nejstarší z toho někdy "vyroste", ale opak je pravdou, puberta navíc všechno zhoršuje, je mu 13 a veškeré projevy jeho hyperaktivity a adhd jsou mnohem horší a hlavně mnohem více nepřijatelné pro ostatní :-( U prostředního syna (6let)kombinace dětského autismu a adhd je taky dost "výživná" pro nás i široké okolí... No a náš nejmladší naopak celý první rok života prospal, byl to nejhodnější děťátko na světě a sotva jsme ho pomocí Vojtovy metody rozhýbali, začal být tak extrémně hyperaktivní, že se mi o tom ani nezdálo a to jsme si s manželem mysleli, že nic nemůže být horší, než kombinace našich dvou starších synů a jejich diagnoz. Náš nejmladší (3 roky) už je vzal s přehledem "do kapsy" a kam se hrabe hyperaktivita starších bratrů, to, co zažíváme s ním, jsme opravdu nečekali a dosud nezažili, dokonce by nás ani ve snu nenapadlo, co takové malé hyperaktivní dítě dokáže... A co nás nejvíce "ničí" na našich dětech s adhd? Že nemají tlačítko "volume", abychom mohli alespoň občas zeslabit nebo rovnou vypnout zvuk ~:-D
 Renata, kluci 11 a 7 
  • 

Re: ADHD - mám také doma jeden kousek 

(3.10.2013 14:09:29)
Vůbec Vám nezávidím. Mít doma 3 podobné kluky s takovým problémem. To musí být strašně psychicky i fyzicky náročné. Já mám jednoho, ale druhý zlatý a chytrý mi tuhle situaci trochu usnadňuje.
Náš kousek se jmenuje také Kubíček. Je naprosto stejný, jako ten v článku. Nespal a nespí, brčel, nesnášel změny, jakákoliv činnost vyžaduje předchozí upozornění. Ještě i dnes se dokáže chovat tak, že se lidé na ulici otáčí. Přitom je chytrý, ale v kombinaci s touto poruchou nepozorný. Je někde mezi ADHD a Aspergem. Máme za sebou biofeedback, homeopatii, léky od psychiatra, konzultace s psychlolgem a další spousy rad a zkoušek, jak jemu i sobě pomoct. Nikdy mi nepřipadlo, že by to bylo lepší, takže jsem asi před rokem vzdala všechny pokusy a léky a snažm se ho brát takového, jaký je. Je to velice těžké, ale asi jediné řešení, jak se nezbláznit.
 BeautikRadka 


Re: ADHD - mám také doma jeden kousek 

(7.10.2013 20:36:56)
Máme také hyperaktivní a velmi náročnou 4 letou dcerku. Ale přišli jsme na fígl, co s tím dělat a jak lze kočírovat. Stačilo vyjmout z jídelníčku bílou mouku a sladkosti dávat jen v rámci dopolední svačiny nebo oběda. Prostě s cukry pracujeme. Výsledky se dostavily již 4. den upraveného staravování. Když dodržujeme tohle pravidlo ( a fak to jde), tak to jde. Návštěvám zakazujeme podstrkovat sladkosti, babičky učíme, kdy a co podávat. Samozřejmě, že nám to právě babičky kazí, ale když je u nich dcera déle jak víkend, sami to pocítí, jinak ji neukočírujou. Pak i babičky volají, co mají dělat :)
 JiBi* 


Nerozumím tomu.. 

(30.9.2013 10:50:05)
Nerozumím tomu, jak si otec chlapečka představoval, že bude dítě umět ve dvou letech mluvit dvěmi jazyky, když byla maminka na výchovu sama...~a~
 Jana,4 děti 
  • 

asperger 

(30.9.2013 13:50:58)
Jako bych četla své těhotenství,mladá nezkušená v cizí zemi s tchyní co mi nemohla přijít na jméno,zvracela jsem do 4 měsíce a zhubla 8kg.Chlapeček se nám narodil vcelku bez problémů a v Čechách.Jako v článku i náš od roku nespal odpoledne a bohužel nepotřeboval spát ani v noci max.4hod.Až v první třídě jsem docílila vyšetření v Apla Praha,kde diagnostikovali Aspergův syndrom s těžkým ADHD.Není to lehké,už proto,že tatínek a jeho rodina syna nepřijali takového jaký je.Manžel doma retarda (syn je nadprůměrně inteligentní)nechce a tchýně pochybuje o správné diagnoze,ač byl vyšetřen jak v Čechách tak v Itálii.Já svého syna miluje bez jakýchkoliv podmínek je můj ~s~.Držím palečky všem maminkám a jejich dětem,které to s námi "normálními" nemají vůbec lehké.
 Romča, syn 10let, dcera 6let 
  • 

Re: asperger 

(7.10.2013 8:03:45)
Já mám doma taky syna s Aspergerem a ADHD...sice mám manžela Čecha, ale s Aspergerovskými rysy, tak mámobčas pocit, že každý mluvíme jinou řečí...:-)))
Synovi je 10 let, vyzkoušeli jsme všechno možné - od bylinek, EEG Biofeedback, kinezioligii, rodinné konstelace, baňky, Risperdal, Strateru, Concertu....nakonec nám pomohl situaci trochu zklidnit terapeutický asistenční pes - syn je už přes rok bez léků, afekty má minimálně, celková nálada se zlepšila, a když mu není dobře, tak se chodí s pejskem pomazlit, uklidnit. Ranní vstávání je bez křiku a scén a usínání s pejskem taktéž...:-) Snad to takhle vydrží...:-)
 kukuřice 
  • 

otec? 

(30.9.2013 23:08:05)
Divím se že jsi otce dítěte hned po příjezdu neposadila znovu na letadlo směr pryč. Přes dva roky jsi se ho sem snažila dostat a on ti ještě něco vyčítá ~o~
 Phoebe1 


Re: otec? 

(1.10.2013 7:18:50)
Byla jsem mladá a blbá. Bylo mi 22 a rok 1996. Víš jak, čekala jsem dlouho a věřila, že když jsme překonali tak dlouhé odloučení, tak už překonáme všechno. Že se to časem usadí. Navíc jsem vychovaná tak, že nejdřív hledám vinu v sobě. A v článku to je, věděla jsem, že jsem měla Jakuba učit, aby se domluvili. Dnes už bych asi jednala jinak.
 kukuřice 
  • 

Re: otec? 

(1.10.2013 15:58:01)
Já vím, po bitvě je každý generál a cizím se radí lépe než sobě. Chápu, že jsi tenkrát byla ráda, že už je u vás. Ale také chápu, jak tě jeho reakce musela ranit. Jsi dobrá, že jsi to zvládla. ~g~~R^~x~
 Líza 


Re: otec? 

(1.10.2013 17:38:27)
Phoebe, ale tys neměla. Proč se otec neučil česky? Měla jsi všeho nad hlavu; syn nic nezmeškal, když jsi na něj od narození nemluvila anglicky (aspoň neměl v hlavě guláš - ty dva jazyky by měly být vázaný na různý lidi nebo aspoň různý prostředí). Nepochybně jazyk brzy vstřebal díky kontaktu s otcem - vím, jak to probíhalo u dcer, jazyk prarodičů se učily až na prázdninách u nich, od nich, obě začaly každá cca ve dvou letech.
To není žádné provinění, nic jsi nepokazila.
 Kočanská 


Moc hezky jste to napsala 

(1.10.2013 13:14:08)
Děkuji za krásný článek.
Myslím, že myšlenky na to, zda jsme dobrá máme, trápí každou ženu - některou častěji, jinou jen občas a to i když nemá dítě s ADHD.
Je dobře, že nakonec vidíte, že jste to všechno zvládla a Váš syn si našel svou cestu a vy z něj máte radost. Je to krásné :-)
 Phoebe1 


Děkuji 

(1.10.2013 19:47:30)
Všem vám mockrát děkuji za milá slova. Už se neobviňuji, že jsem neudělala to nebo ono, že jsem Jakuba neučila anglicky, ano, už vím to, co mi, Lízo, píšeš, že jeho otec se měl víc snažit a ne házet vše na mně. Neustáli jsme to. Otec mých dětí se sice naučil česky, ale nikdy se s českým prostředím nesžil (musím říct, že to dnes vidím převážně jako jeho chybu). Snažila jsem se moc, ale nešlo to. Byla tam spousta bolestného a jen málo hezkého. Ale jsem ráda, že jsem do toho šla. Kdybych na něj tehdy "nečekala" a vzdala to, do smrti bych si vyčítala, že jsem se ani nepokusila, že jsem Jakuba připravila o otce. Takhle vím, že jsem to zkusila a nefungovalo to. Rozvedli jsme se a on se po pár letech vrátil zpět do Londýna. Jako bonus má české občanství a českou přítelkyni. ~;)

Jo, a ještě - na svého syna pyšný není, nenechte se mýlit. Prostě nikdy pro něj nebude dost dobrý. Je už od začátku málo k obrazu jeho. ~o~
 Marcela 
  • 

až mi tečou slzy 

(2.10.2013 20:18:13)
Moc děkuji za článek, díky kterému mi teď tečou slzy. O sebeobviňování vím po 7 letech už také dost. Vždycky to přijde ve vlnách - chvíli je to dobré a já doufám, že už to dobré bude a pak zase 3 kroky zpět. Syn je čestvý prvňák, a bohužel paní učitelka neuznává jeho diagnózu ADD. Proto se chci zeptat, jak jste prošli školní docházkou? Momentálně řeším, jestli ho dát na jinou školu s menším kolektivem (je jich ve tříde 29) nebo vydržet a bojovat. Jiná škola pro nás znamená jiné město a jinou školu i pro dceru, která má jít do školy příští rok. Ale když vidím, že něco se mu nechce dělat a nikdo ho nedonutí něco dělat - převážně TV, hudebka, asi v normální škole nebude spokojený a bude vždy zaškatulkovaný za zlobivce. SNad tu školu (jakoukoliv) přežijeme. Jakékoliv rady co se školy týče uvítám. Děkuji. Snad se také dočkáme šťastného konce - tedy se synem - s manželem to snad zvládneme :) Marcela
 Renata, kluci 11 a 7 
  • 

Re: až mi tečou slzy 

(3.10.2013 14:25:09)
Paní Marcelo,
vždy hodně záleží na přístupu učitele. Bohužel sám o sobě ani dobrý učitel nic neuzná, takže je potřeba mít potvrzení z poradny, kde je přesně popsané, jaké úlevy ve škole můžete čekat. Nám například psycholog napsal i to, že syn může během vyučování si třeba lehnout na zem, nebo se proběhnout. První a druhá třída nám to velice pomohlo, ale paní učitelka byla úžasná. Teď měli 3 roky učitelku o které se ani nechci vyjadřovat, arogantní, hloupá ženská, která syna spíš ještě ponižovala a léčila si svoje komplexy. Také ADHD neuznávala a to ani z poradny. Těď je syn v šesté a konečně bych řekla, že je trošku klid, co se týká školy. Na každý předmět jeden učitel a my máme trochu klid. Je to i tak boj, každodenní příprava do školy, protože si nic nepamatoval, hledání sešitů, pomůcek, úkolů. Chce to trpělivost a určitě pomoc mu, věnovat mu čas.
V každém případě, pokud máte možnost, tak je jistě lepší škola, nebo alespoň třída, kde se dětem s podobnými poruchami věnují. 29 Děti ve třídě je moc a učitel, i když má snahu, nemá čas se zaobírat jedním dítětem. U nás na škole jsou tyto speciální třídy pro max.10 dětí. Syn tam ale nechodil, protože jsou od 3 třídy a on byl extrémě závislý na kamarádech.
 ivysek 


Re: až mi tečou slzy 

(5.10.2013 0:54:37)
Taky to teď řeším! Syn je ve druhé, odkladový, ADHD a SPU. Z PPP máme doporučenou praktickou školu hlavně kvůli nízkému počtu dětí ve třídě a velmi, velmi pomalejšímu tempu. Hledám vhodnou a váhám - praktická, waldorfská, křesťanská? Praha 4.
Stejně tak s obavami myslím na zápisy do prvních tříd, dcera nastoupí do běžné, a jak vozit dvě děti na osmou každé jinam?? Mám hlavu jak pátrací balón.
 Duslik 


Re: až mi tečou slzy 

(5.10.2013 22:03:15)
Také máme doma takového kloučka. Chodí do 3třídy a jako hodně dětí s ADHD, tak i on má dyslexii a dysgrafii. Bere léky na udržení pozornosti, aby jeho školní výsledky odpovídaly jeho mírně nadprůměrnému intelektu. Nejhorší je to jeho zapomínání, že mají úkol, Vždycky se ho zeptám a on mi řekne že žádný nemají. Když mu prohlédnu učebnice tak zjistím, že ho má(pokud si to poznačí). Potřebovala bych nějakou kouzelnou mušku která by byla ve škole s ním a pak mi o úkolech řekla :-) .
 Myss 


Re: až mi tečou slzy 

(6.10.2013 15:00:47)
zapisovat úkoly do deníčku nebo si dělat značku v prac.sešitě je měla naučit učitelka v 1.a 2.třídě.Ta naše jim opravdu řekla-teď si všichni vemte tužku-ukažte mi- a udělejte si puntík u domácího úkolu.Sama to pak ještě zkontrolovala,prošla mezi lavicemi a všichni ji to museli ukázat.Radičům pak stačí každý den projít všechny sešity a nemůže se stát,že úkol chybí.Je to prostě na učitelce,ta měla děti tohle naučit.
 Myss 


Re: až mi tečou slzy 

(6.10.2013 15:07:45)
Nemáte v dosahu školu,kde je třída s dětmi s různými poruchami učení?Je tam dětí míň a učitelé jsou připraveni s takovými dětmi pracovat-umí to s nimi.Asi to v dosahu nemáte,což je škoda.Řekla bych,že na učitelce strašně záleží.Působí totiž na Vaše dítě každý den,několik hodin,možná více,než vy sama-takže ho může rozvíjet úplně chybně.Přežít se dá všechno,dítě může nést následky celý život v podobě komplexů méněcennosti nebo různých poruch sebehodnocení,což ho jednoznačně v životě handicapuje.Pokud by byla vzdálenější škola-o níž se zmiňujete pro vás přínosnější,stálo by za to tam kluka vozit a holčička by tam nastoupila taky a vozila byste je oba.Je to několikaletý úvazek,zvažte všechna pro a proti.
 Myss 


moje zkušenost s ADHD 

(6.10.2013 14:57:39)
Systém,pravidelnost,dopředu jasná pravidla,přesný program,co se kdy dělá a ten důsledně dodržovat-i když se to mnohdy absolutně nehodí.Odměna a pochvala za všechno,co se povede.Povzbuzování a podpora.Důsledná spánková hygiena.Vždy chodí spát ve stejnou dobu.Důslednost ve všem se mi velmi vyplatila a vyplácí (syn je nyní v 5.třídě).Jakákoli změna předem nastaveného je těžká.
Syn se nevydrží soustředit.Proto jsem nastavila krátké minutovky-úkoly do školy.Učivo jsem vždycky sledovala,věděla jsem co mají za úkoly a sama jsem vše rozvrhla,abychom to zvládli v pohodě.Dá se učit v autě,venku,v obchodě,ve frontě a jinak.Domů jsme nechávali jen úkoly na psaní.Ještě se mi velmi osvědčilo a funguje to dodnes,že před tím,než jde syn na PC,(a že tam děti chodí rády-všechny!)tak musí udělat krátký úkol-neprotestuje,sám si o něj přijde říct,neboť to praktikujem od školky,kdy jsme se museli učit do logopedie.(PC má dovolen vkuse jen hodinu,takže někdy jde i víckrát za den=více udělaných úkolů)
Strašně důležitá je učitelka v 1. a 2.třídě.Řekla bych,že ta ovlivní celé další příští vašeho dítka.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.