susu | •
|
(13.7.2012 9:51:13) Lidi, kteří nečetli, byli přece vždycky. Přijde mi trochu naivní myslet si, že by měli číst úplně všichni.
|
Pawlla |
|
(13.7.2012 10:14:30) V dnešní době se to určitě se čtením nepřehání.Doba je jinde,děti jsou jiné,ale trošku bychom je ke knihám měli vést.Zatímco když já chodila do školy bylo normální chodit do knihovny a kupovat knihy,dělala to většina ze třídy,tak dneska dcera byla za exota a knihomola,přitom podle mě čte tak normálně,ne pořád,sem tam.Dneska opravdu děti spíš nečtou.Je to logické,protože mají spoustu jiného vyžití,které my jsme neměli,ale jak píšu,trošku by se k tomu vést měly.
|
susu | •
|
(13.7.2012 10:56:02) Já právě nevím, jestli ostatní spolužáci u mě ve třídě četli. Já byla fanatický knihomol, mimo běžné kategierie, takže pokud holky mluvily o jedné či dvou knihách, pro mě to bylo o ničem. Já mám jen matný pocit, že četla sotva polovina třídy a jen trochu, ehm, no, ve srovnání se mnou. No a současné množství možných aktivit logicky ubírá čas na tu jedinou. Nevím, jestli proti tomu bojovat nebo se s tím smířit.
|
|
|
Filip (6 + 3) | •
|
(13.7.2012 12:40:39) Číst by se mělo a to hlavně ve školním věku, protože čtením se učí jazyk, rozvíjí se porozumění. Je to potřeba tím spíš, že dnešní lidé jsou všude obklopeni psanými texty, kdo nečte, rozumí obvykle hůř. Kromě toho se čtením obvykle podstatně lépe učí i gramatika, spíš než vtloukáním pravidel do hlavy - kdo neumí pravopis, bývá v životě handicapován.
Dřív lidi nečetli, ale podstatně víc si povídali, povídali si rodiče s dětmi, vyprávěli jim. Zaujalo mne třeba, že u jednoho severoamerického indiánského kmene dřív rodiče nebo prarodiče malým dětem večer vyprávěli pohádky a příběhy, ale děti vždycky musely nejdřív převyprávět to z minulého večera, právě aby si rozvíjely vyjadřovací schopnosti.
Koukáním na televizi, která dnes vyplňuje volný čas mnohem spíš než vyprávění, se jazyk rozvíjí minimálně, chatováním s vrstevníky taky.
A kromě toho i dřív lidi z různých kultur znali určité penzum ústní tradice, mýty vlastní kultury apod., myslím, že i dneska je potřeba, aby lidé znali aspoň něco z vlastní kultury, národní i nadnárodní, to povědomí příslušnosti někam je pojítkem, aby společnost fungovala. Příliš individualizovaná, atomizovaná společnost moc dobře nefunguje.
|
Katze |
|
(13.7.2012 13:34:31) Čtením se rozvíjí jazyk, ale v současnosti hraje obrovskou roli i obraz. Myslím, že by to mělo být vyvážené a ve škole by se měli zaměřit i na to, jak s obrazovými podněty a informacemi pracovat.
|
Filip (6 + 3) | •
|
(13.7.2012 14:06:52) To nepopírám, důležitá je ostatně i hudba, přitom výtvarná i hudební výchova se, co vím, bohužel v běžném případě redukuje na povzbuzení nadaných, zatímco ostatní si to nějak odtrpí (podobné jako při tělocviku). Přesto je jazyk, mluvený i psaný, základním prostředkem komunikace a kdo se v ní orientuje hůře, bude ho to omezovat víc než co se komunikace obrazovými prostředky týče.
|
Katze |
|
(13.7.2012 16:49:03) Filipe, čtení sice rozvíjí slovní zásobu, ale je dost v komunikaci i sociálním kontaktu zdatných lidí, kteří velcí čtenáři nejsou. V tom hraje roli víc faktorů. A obraz a hudbu nebo tělocvik bych úplně nesrovnávala.
|
susu | •
|
(16.7.2012 7:39:07) Souhlas. Byla jsem sice fanatická čtenářka s velkou slovní zásobu, ale její praktické užití za moc nestálo.
|
|
Filip (6 + 3) | •
|
(16.7.2012 12:54:47) Nesrovnával jsem tělocvik s obrazem a hudbou co se významu týče, ale jak je pojímána výuka (osobní generační zkušenost, podle toho, co vím ze svého okolí, se situace moc nezměnila). Tedy že výuka nesměřuje k podněcování a rozvíjení schopností žáků, ale zužuje se víceméně na podporu těch, kteří mají sami zájem nebo jsou nadaní.
Jazyk se nejlépe učí používáním. Bohužel, u nás převažovalo a nejspíš stále převažuje učení gramatických pravidel, i když bez čtení je to mučení, naopak rozvíjením čtení není nutné biflovat se hromady teoretických pravidel. Do výuky cizích jazyků se pomalu pravidlo praktického používání (učení se čtením, mluvením, ne biflováním pádů apod.) už prosazuje, zatímco při výuce pravopisu mateřského jazyka je to možná spíš horší, aspoň osobně jsem slyšel o nebývalém počtu dětí, které poslední dva ročníky základky strávily češtinu právě samoúčelným biflováním.
Jistěže čtení samo o sobě není samospasitelné - je to přece jenom jedna složka. Tou druhou je vlastní užití. To znamená, že člověk by si měl rozvíjet jak čtení, tak samostatné psaní; to je bohužel další věc, v níž naše školství kolektivně kulhá. Takže čtení samo o sobě záchrana není, ale bez čtení to jde hůř, čest výjimkám, rozvíjet čtení, a to hlavně během školní docházky, pomáhá zvládat pravopis a vytváří základ k rozvíjení vyjadřovacích schopností, ovšem bez druhé složky (psaného i mluveného samostatnéh vyjadřování) plody nenese. Bez dostatečné znalosti pravopisu a rozvinutého vyjadřování se dá spokojeně žít, ale v něčem to omezuje. Např. neschopnost neurčit podmět (z hlediska gramatického celkem banální věc), přitom úkaz nijak zvlášť výjimečný, způsobuje, že človek neporozumí např. úřednímu textu, zákonu, vysvětlivkách k formuláři.
Výuka literatury? Důraz se neklade na vlastní čtení, ale na životopisná data autorů, na z literárního hlediska mrtvé autory, na písemné (klidně opsané od kamaráda nebo ze záložky) předložení výcucu z obsahu.
|
|
|
|
|
|
|