Čtením se učí jazyk

Číst by se mělo a to hlavně ve školním věku, protože čtením se učí jazyk, rozvíjí se porozumění. Je to potřeba tím spíš, že dnešní lidé jsou všude obklopeni psanými texty, kdo nečte, rozumí obvykle hůř. Kromě toho se čtením obvykle podstatně lépe učí i gramatika, spíš než vtloukáním pravidel do hlavy - kdo neumí pravopis, bývá v životě handicapován.

Dřív lidi nečetli, ale podstatně víc si povídali, povídali si rodiče s dětmi, vyprávěli jim. Zaujalo mne třeba, že u jednoho severoamerického indiánského kmene dřív rodiče nebo prarodiče malým dětem večer vyprávěli pohádky a příběhy, ale děti vždycky musely nejdřív převyprávět to z minulého večera, právě aby si rozvíjely vyjadřovací schopnosti.

Koukáním na televizi, která dnes vyplňuje volný čas mnohem spíš než vyprávění, se jazyk rozvíjí minimálně, chatováním s vrstevníky taky.

A kromě toho i dřív lidi z různých kultur znali určité penzum ústní tradice, mýty vlastní kultury apod., myslím, že i dneska je potřeba, aby lidé znali aspoň něco z vlastní kultury, národní i nadnárodní, to povědomí příslušnosti někam je pojítkem, aby společnost fungovala. Příliš individualizovaná, atomizovaná společnost moc dobře nefunguje.