| ZuzkaS | 
 |
(17.1.2006 11:01:42)
Teda Bellano, promiň, ale myslím, že tvoje články asi dost děsí budoucí matky. Já si nemyslím, že je nezbytně nutný po porodu zešílet a že se určitě najdou i miminka, který občas i spí a jedí a netráví den řvaním, myslím, že jich je většina. Taky si myslím, že maminka po porodu nemusí vypadat jako příšera v devátém měsíci. Většinou se břicho po porodu zatáhne víceméně zpátky, chůze taky vypadá normálně, je možný pečovat současně o sebe i o dítě. Přijde mi, že to strašně zveličuješ, mít děti je přece úplně normální lety osvědčená praxe, většina lidí je má a "kupodivu" dál normálně žijí. Sice se mi moc líbí tvůj styl, je to fakt vtipně napsaný, ale obsah mi přijde fakt hrozně až nereálně nadsazený. Každá se určitě po porodu potýkáme s nějakým problémem, ale až takhle....
|
| Bellana |
|
(17.1.2006 11:09:42)
Budoucím vyděšeným matkám se omlouvám :-)
Všechno, co píšu, píšu tak, jak jsem to prožívala, cítila a jak to skutečně bylo. Maminkám, které šestinedělí prožily v pohodě, upřímně závidím a přeju jim to :-)))
|
| jana | •
|
(17.1.2006 11:38:49)
no ja taky byla prekvapena, ze mam to bricho, ze hned nezmizelo. Ale nikdy se mi nestalo, ze bych cely den byla v pyzamu. Vse jsem v pohode zvladala, jeste do toho v 7 vodila druhe dite do skolky a ve 12 ze skolky, takze diky 4 kilometrum denne jsem po 4 tydnech byla hubena jak lunt. Jinak nechapu, ze si holky narikaji, vse jde zvladnout.
|
| ha.jana | 
|
(17.1.2006 11:47:38)
Moc pěkné Bellano :-). Možná to budoucí matky děsí, ale myslím, že v tom tu určitou nadsázku vycítily. Každá prožívá jinak těhotenství, porod, šestinedělí a myslím že tohle funguje naopak i jako vzpruha pro ty, které to prožívají podobně jako Bell. To by mohly budoucí matky děsit i poučky, jak těhotné ženy trpí nevolností od rána do rána - někdo trpí, někdo ne. Stejně tak má někdo uplakané miminko a někdo ne, někomu se ty hormony zbouří a jinému ne atd. Určitě se dá všechno zvládnout, ovšem záleží hlavně na prckovi, jestli k tomu dá prostor a jakým stylem. A Bellana zvládla i tyhle situace, takže by to nastávající maminky nemělo lekat, ale spíš uklidnit :-)).
|
| Bellana |
|
(17.1.2006 11:55:31)
Sen, Hajano, děkuju moc.
Já nemám problém pochopit, že někdo může mateřství prožívat i jinak než já. Fakt upřímně obdivuju všechny maminky, které jsou v pohodě, upravené, nalíčené, depilované, učesané a usměvavé. Vůbec to nemyslím ironicky, OPRAVDU mi to přijde skvělé a obdivuhodné.
Ehm, možná, že kdybych nemarnila čas psaním článků a reakcí na komentáře k němu, tak toho taky stíhám víc :-)))
Ne, dělám si legraci. Pochopitelně, že když už je Agi 7 měsíců, tak je všechno zase mnohem mnohem lepší, než to bývalo - teď se mi tu plazí kolem nohou, cupuje na kousky plínu a je spokojená. A já mám čas kouknout na net :-) A na sobě mám normálně kalhoty, mikinu, dokonce jsem se dnes myla, čistila si zuby a tak podobně. Fakt jsem od dob šetinedělí udělala jistý pokrok :-)
PS: ale trvám na tom, že nepíšu fikci, ale pravdu :-)
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(17.1.2006 14:11:38)
díky za články a komentáře. Když je čtu, směju se a brečím zároveń. Taky už sem tam kouknu na net, už si stíhám vyčistit zuby a jím příborem bez dítěte u prau na kojícím polštáři. Vikimu je už 5 měsíců a všechno je skutečně mnohem klidnější než dřív. Taky chápu články od Bell jako důkaz toho, že přežít se dá skutečně všechno a jak píše Hajana, každé mimi je skutečně jiné.
Všem maminám podobných rarášků i těch klidnějších miminek džím palečky.
Iva
|
| PajaMM | 
|
(17.1.2006 14:15:20)
Ahoj Ivi!!!!
Jak je?:-)
Jinak se vsim souhlasim. Ja uz mam sice dite odrostle, ale vsehcno si to zive pamatuju:-))) Ale uprimne, ted uz se mi to takove nezda, ba naopak, zda se mi to primo idylicke:-))) to delaji ty 4 roky doma a ztrata pameti:-)))))))))
Bellano, moc krasne clanky, jen tak dal!!!!!!!!!
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(17.1.2006 14:22:58)
ahoj Danielo,
rarášek spinká na balkoně v kočárku (tak trošku hřeším a visím na netu), ale brzy bude asi baštit. Dneska ještě přihodím na naše internetové album pár fotek a pošlu onu slíbenou adresu :-)))
Vím, že jsem hříšnice hrozná, ale určitě se brzy zase ozvu.
Jinak taky spoléhám na ztrátu paměti. Už teď trošku funguje, když si říkám: "Vždyť to naše dítě zas tak nekřičí, jak mi to mohlo připadat tak hrozné?!" Občas ale mrknu do Vikiho Týdeníčku (pokud chceš, pošlu) a připomenu si realitu :-)))
Moc zdravím tebe i Klárku a ještě chci kouknnout na vaše fotky, cos mi poslala :-)))
Iva
|
| PajaMM |
|
(17.1.2006 14:26:26)
Ivi,
ja to znam, nic ti nevycitam!!!!!
Vim, ze az budes mit cas a chut, tak napises:-) Jsme na tom stejne:-)
Jen jsem te pozdravila, protoze napsat sem prispevek neni tak tezke jako vyplodit mail - vim, o cem mluvim:-)))))))))))
Hezky den! Klarka taky spi, tak si uzivam toho ticha bez jejiho ustavicneho mluveni:-))))))))
|
|
|
|
|
| marta, jenicek 10 mes. | •
|
(26.1.2006 10:51:41)
Ahoj Bell, mam 10 mesicniho chlapecka a rekla bych, ze moje sestinedeli probihalo uplne stejne. Byla jdem primo posedla manii dokonalosti. Vsechno muselo byt nadherne ciste, miminko muselo byt vzorove kojeno, nikde ani smitecko. Az jsem se z toho kdyz bylo chlapeckovi 5. mesicu uplne zhroutila nemluvili se mnou ani zachodove dvere:)Moc mne tvuj clanek pobavil. Myslim si, ze v zadnem pripade timto clankem nemuzes desit nastavajici maminky.Rozhodne je lepsi kdyz budou maminky vedet co je asi tak ceka, treba to pak budou snaset mnohem lip. Tak cauky.
|
|
|
| Perlička + cácorka 07/05 | 
|
(18.1.2006 20:45:30)
Opět jsem se nasmála, jako vždy :-))
Musím se ktobě přiklonit, já prvních 14 dní prožívala taky pravé poporodní blues, kdo nepoznal, tomu to nepřeji. Rozechvívalo mě všechno a nejvíc to,že jsme doma neměli "hlídací podložku" ,která fungovala v porodnici. Tam jsem vždycky plna úzkosti "jukla" na blikající zelené světýlko a věděla, že malá dýchá..Doma jsem první dny dostávala záchvaty pláče, že se malá ve spaní udusí (hodně ublinkávala), že o tom nebudu vědět, že nevím co s ní když brečí (měla koliky) apod. Brečela jsem snad pořád, ale po 14 dnech se hormony konečně srovnaly a já mohla pohlédnout na mateřsvtí i z té lepší a hezčí stránky :-) Jen pokračuj, už se těším na další článek, budu tě sledovat ze srpňátek :-)
|
|
|
| Senedra | 
|
(17.1.2006 12:04:50)
Jasně, že jsem to zvládla. 3 týdny po porodu jsem už převlékala postele, vařila jsem denně a podobně. Jen některý den se prostě nepovedl.
A hlavně mi jde o to, že ( z mého pohledu) jsou víc zkreslující články, kde se nepíše o tom, jak vzroste počet povinností a je najednou málo času a ženská je najednou unavená ( šok je to asi nejvíc u prvního dítěte). Navíc, když ten článek doprovází fotka téměř anorektické modelky, která má v kočárku přebalené, nepoblinkané, spící a neřvoucí mimino.
Je mi jasné, že tady asi vznikne debata, kde jedna část pisatelek bude psát o tom, jak těžké měly šestinedělí a druhá část se zase bude trumfovat v tom, co všechno po porodu zvládaly. Ale na to nemám náladu. Nepatřím ani k jedné skupině.
|
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(17.1.2006 13:59:40)
ahoj,
a taky ti dítě pilo co hodinu a mezi nespalo, palkalo a nedalo se nikam položit?
Pokud jsi i za takových podmínek vše stíhala, klobouk dolů :-)
Iva
|
|
| Barka | •
|
(20.1.2006 15:42:40)
Víš, u prvního jsem na tom byla asi jako v tom článku, teď mám dvě malé děti (20m a 1m) a najednou mám času mnohem více - pletu, šiju, vařím, peču (i dorty "na zakázku") a nechápu, že jsem se v 6nedělí u toho prvního prcka nestihla ani najíst, natož si něco uvařit.
Holt-"zasloužilé" matky umí šetřit čas mnohem líp.
|
|
|
| Jana Vašíčková, dcera a syn | •
|
(18.1.2006 12:37:49)
Ahoj,výborné, vše so jsi napsala můžu podepsat. S mojí dcerou jsem začila něco hodně podobného a vstávají mi s toho vlasy hrůzou ještě po těch letech (je jí 7). Ale nezoufej, druhé dítě může být pravý opak. O mém druhorozeném jsem ani nevěděla a vše šlo jako podle těch chytrých knížek.
|
|
| Haluška | 
|
(2.2.2006 9:40:09)
Tak já se k tomu děšení přidám :-)))
Po prvním porodu jsem si taky myslela, že na pokoj dojdu po svých - a ejhle, hned za dveřmi na chodbě jsem se složila. Museli mě tam odvézt na vozíku jako invalidu. Pobyt v porodnici byl pro mě celkem únosný - narozdíl od následného pobytu doma. Cestou z porodnice se mi zhroutil svět. A doma to pokračovalo. Záchvaty žehlení a úklidu mě taky popadaly, o to horší bylo, že jsem se vrátila do domácnosti plné nedodělávek, manžel během mého pobytu v porodnici zaváděl vodu do kuchyně a další nezbytnosti, aby to doma trochu lépe fungovalo. A já nemohla dělat skoro nic, protože najednou přišly hrozné bolesti zad. Musela jsem ležet a byl pro mě problém jenom přebalovat chuďátko miminko. Naštěstí byl manžel 14 dní se mnou doma a pomáhal mi. Ale na ten binec jsem se musela dívat a šíleně mě to deptalo. Pořád jsem brečela a když jsem měla pocit, že se můžu zvednout a něco udělat, tak jsem šla. Okamžitě mě za to moje záda patřičně "odměnila".
Útěchou budoucím matkám budiž to, že to tak opravdu nemusí být vždy. Po druhém porodu jsem na pokoj došla sama, nepotřebovala jsem žádnou pomoc, domů jsem šla s radostí a všechno zvládala, žádné šílenství nebylo. Jen malinko vyšinuté hormony, ale v porovnání s tím prvním šestinedělím to byla pohodička.
|
|
|
| Senedra |
|
(17.1.2006 11:24:27)
Zuzko, mno.....
Mně se Bellaniny články moc líbí, možná taky proto, že máme skoro stejně staré holčičky a já to tak hezky nedokážu popsat.
Jasně, že je to trochu nadsazené, ale to snad každý pozná :-) A promiň, rozhodně mi takový článek přijde poučnější, než nějaký ( třeba typu Betynka), kde se nemluví o tom, že šití několik hodin až dnů po porodu bolí, že člověku vyhrknou slzy, když jde na malou a podobné "radosti". A větší škodu ( podle mne) páchají právě rady, jak být aktivní, upravená, vyrovnaná maminka... jenže ono to v šestinedělí jde těžko. Takže kromě únavy z porodu, z rozjíždění laktace, hormonálního zmatku, zvykání si na nového člena domácnosti... najednou maminky zjistí, že si v jedenáct dopoledne stihnou vyčistit zuby a přévléknout se z noční košile do volného plandavého trička, ve kterém se nejlíp kojí a nejsou úžasné, vyrovnané a okouzlující.
Bell, článek jako vždy úžasný, negativních reakcí si nevšímej.
Tleskám na otevřené scéně.
|
| ZuzkaS |
|
(17.1.2006 11:46:37)
Já si tedy zase myslím, že i maminka by měla být upravená, už jenom proto, že by třeba tomu dítěti mohl zůstat v budoucnu i tatínek, případně přibýt sourozenec. Já upřímně nesnáším, když ženská po porodu začne být jenom matka a tvrdí, že nemá čas se učesat, nalíčit, udělat depilaci a tak. Jasně, že nevypadáme, jako v práci, ale jako příšery bychom teda vypadat opravdu nemusely.
Mně přijde, že je to vylíčený strašně negativně. Vždyť je přece pěkný, že si můžu vzít miminko ráno do postele a ještě si s ním poležet, když manžel už musí do práce, že si v létě můžu zajít přes den na koupaliště místo do práce, že se můžu navštěvovat se stejně postiženýma kamarádkama a kecat u kafe, že si můžu zajít přes den zacvičit a tak. Já si myslím, že mateřská má spoustu pozitivních stránek, že to není jenom o uklízení bytu, tišení řvouna, vlastních depresích a samých problémech.
Článek je napsaný strašně pěkně, čtivě, ale obsah mi přijde úplně nereálný. Já si to vůbec nedovedu představit.
Navíc si myslím, že když máš Bellano čas na psaní takhle dlouhých článků a na reagování na reakce na tvůj článek, tak zase asi tak strašně přetížená a vyřízená nejsi :-).
Jo a Betynka mi přijde jako docela prima časopis
|
| ha.jana |
|
(17.1.2006 11:52:42)
Zuzko, já taky nechápala mamky, které říkaly, že nic nestíhají. A v šestinedělí jsem na tom byla podobně. Než jsme si zvykli s malým na nějaký režím, než jsem obstarala jeho, protože ON je na prvním místě, tak jsem se také kolikrát dostala k čištění zubů až po poledni ( kromě víkendu, kdy vypomohl tatínek ). A doma jsem oblečená taky nechodila jako od Versageho,. protože mi miminko všechno vždy hned počůralo/poblinkalo/poslintalo. Je krásné jít v létě na koupaliště s prckem, nebo jít zacvičit, ale to asi s měsíčním miminkem dost dobře nejde ( nebo teda nevím jak na to ). A určitá nadsázka v tom určitě je, ale komu to vadí :-)?
|
| Petra, 3 děti | •
|
(17.1.2006 12:06:26)
Ahoj Hajano,
naprosto souhlasím. A ještě chci říct, že při druhém dítěti to bylo podstatně lepší a při třetím úplně v klidu. Škoda, že už nemůžu mít další!
A co se týká bacilů a miminek - zjistila jsem (s hrůzou:), že nejlepší očkování pro naši tehdy 3/4 roční Míšu byly bobky od osmáka, které hledala a s chutí konzumovala. Už se těším, jak je bude "vysávat" naše nejmladší:)))
|
| Pavla3 | 
|
(18.1.2006 8:41:00)
No Petro nevim o tom, že by něco bylo při dalším dítěti jednodušš. Podle mých zkušeností jedno dítě=žádný dítě. První moje dítě, mmch naprosto pohodová holčička, mi zdaleka nezabralo veškerý čas, byla jsem svobodná matka, tudíž mi doma nikdo další nepřekážel a nedělal bordel a nemusela jsem nic vařit. Taky jsem u prvního dítěte z počátku používala aktivně látkové pleny :-)) Bylo i důležitý, že jsem měla asi 8měs skoro klasickou MD pracoval jsem malinko a zkoušky ve škole jsem si udělala v předtermínu a pak se zpožděním.
U dalších dětí to bylo už podstatně horší, protože musim vařit, prádla mám asi tak 5 praček do týdne, všichni dělaj bordel (málokdo si ho uklízí) a do toho školka, škola, kroužky atd. atd.
Milé mamky jednoho dítěte nevěřte nikomu, že u dalších dětí je míň práce, je to naprostá pitomost, tý práce je logicky víc a víc.
|
| Sylvie | 
|
(18.1.2006 8:57:28)
Pavlo, možná záleží na tom, JAKÉ první dítě je ;o) Já začala látkovy používat u TŘETÍHO dítě (poté, co jsem je u prvního zavrhla, že je teda fakt nestíhám). Péče o domácnost s třemi dětmi mi přijde méně náročná, než péče jenom s mojí prvorozenou - už jenom z toho jednoduchého důvodu, že nejstarší holčina chvíli v postýlce nepoležela, furt jsem ji musela tahat, jinak by řvala, pomalu nespala, jedla často a po troškách... mezitím co další dvě děti se kojí ukázkově po třech - čtyřech hodinách (v podstatě bych si podle nich mohla řídit hodinky ;o) ), v noci mě nechají vyspat, přes den i to nejmenší mimino (nyní 5 měsíců) vydrží v klidu ležet v postýlce a koukat, jak si starší děti spolu hrají (nebo se rvou, jemu je to jedno, jen když má na co koukat...)...
S.+ + +
|
| Pavla3 |
|
(18.1.2006 9:03:42)
Sylvie,
na tom možná něco bude, já měla nejdřív dvě pohodový holčičky, který od dvou měsíců spaly celou noc. Teď mám kluka, kterej je fakt šíílenej. Nenechal mě vyspat asi 7 měsíců, to je při mym celkovym nasazení dost průšvih. Zhruba od dvou měséců jeho věku mi skončila MD :-))).
Ale stejně mi nikdo nevymluví, že práce je s více dětmi víc. Taky teda záleží na věkovym odstupu. Já mám 3apů a 3ačtvt.
|
| Petra, 3 děti | •
|
(19.1.2006 16:51:49)
Ona už to za mě napsala Sylvie. Měla jsem to obráceně než Ty - uřvánka a dvě pohodářky (i když prostřední blila, kudy chodila - teda kudy byla nošena:)) Ale stejně někdy i nejhodnější dítě ječí, až člověku praskají uši. A napodruhé jsem to snášela podstatně líp, protože jsem věděla, že to zvládnu, už jsem neměla strach, co si řeknou lidi, že mi brečí dítě... Chápeš? Prostě ty počáteční nervy už nebyly.
Zdraví Petra
|
|
|
|
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(17.1.2006 12:10:59)
Zuzko, "Vždyť je přece pěkný, že si můžu vzít miminko ráno do postele a ještě si s ním poležet..." no to si piš, že by to bylo pěkný. To ovšem nesmíš mít dítě, který se budí v pět hodin pláčem a brečí v kuse třeba půl hodiny, než se Ti ho podaří trošku uklidnit (což ovšem neznamená, že si pak můžeš zase lehnout).
A pak jsou ještě méně běžné situace jako u nás, že dítě krátce po porodu onemocní a kvůli kašli se dusí a modrá co půl hodiny ve dne v noci, takže i kdybych náhou neusínala ve stoje, vedle zdraví dítěte bych na nějakou depilaci stejně neměla myšlenky a od partnera jsem očekávala stoprocentní podporu, i když jsem byla neupravená a jemu jsem se zrovna vůbec nevěnovala. No, neopustil mě a navíc se o děti od narození umí starat stejně jako já.
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(17.1.2006 12:25:33)
Jeno, taky jsem si představila to blaho vzít si ráno mimi do postele a poležet si s ním :-))
Nikdy jsem to nezažila, chlapci po tomhle blahu netoužili a ráno řvali...když to ten druhý přestal po měsíci dělat, nechtěla jsem mu to věřit :-)))
Článek Bellany se mi líbí, děsit matky nemůže, protože podle mých zkušeností to může být většinou jen lepší...tak jaképak děšení :-)...a to máme za sebou duo neštovice (mimi v 6 týdnech), duo salmonelózu (mimi v 9 měsících)..oboje jsme s chlapci přežili ve zdraví, tatínek pomáhal a péči o sebe nevyžadoval, zůstal s náni taktéž, jedná se asi o méně náročný typ :-))))
|
|
| Vilíci | •
|
(17.1.2006 12:47:13)
navíc když je podaná s humorem a zakončená happy endem. Také mám zkušenosti s čištěním zubů po poledni. Mně se navíc den i noc slévaly v jedno, protože náš maličký spal zpočátku po 5 - 20 minutách ve dne i v noci, a to pouze ve vaku ZA CHŮZE! Naučila jsem při chůzi jíst, ale se skrášlováním a uklízením bytu to tak jednoduché nebylo. Vše ja šťastně za námi a partner vydatně pomáhal a vše vydržel.
|
|
| Vilíci | •
|
(17.1.2006 12:51:01)
navíc když je podaná s humorem a zakončená happy endem. Také mám zkušenosti s čištěním zubů po poledni. Mně se navíc den i noc slévaly v jedno, protože náš maličký spal zpočátku po 5 - 20 minutách ve dne i v noci, a to pouze ve vaku ZA CHŮZE! Naučila jsem při chůzi jíst, ale se skrášlováním a uklízením bytu to tak jednoduché nebylo. Vše ja šťastně za námi a partner vydatně pomáhal a vše vydržel.
|
|
|
| Zita + JDA | 
|
(17.1.2006 12:14:19)
Teda Zuzko S. - ze mne by jsi asi musela odpadnout. Já jsem taky byla po porodu svého 1. dítěte v pyžamu až do oběda, nemalovala se - proč taky, když jsem byla celá flekatá a osypaná a hned jsem se po každém kosmetickém zásahu osypala.
Asi jsi měla štěstí, že jsi si mohla poležet s miminkem v posteli. Mně to mimi řvalo i v té posteli, takže o poležení nemohla být ani řeč. Ano, časem se to spravilo, ale ty začátky byly šíleně krušný. Taky Bell už není v šestinedělí a přece jen už se teď to dítě na chvíli zabaví samo a dokonce už jí i spí (jak jsi se mohla dočíst v minulých článcích). Já jsem šťastná, že tyhle články existují, já naopak šílím ze článků typu Betynka - kdysi jsem díky tomuto časopisu chytala šílené deprese - ne opravdu jsem nebyla klidná a usměvavá maminka s neustále spícím dítětem, které bylo v době bdění naprosto v pohodě (to mé spát nepotřebovalo a řvalo neustále). Nemyslíš si, že je naopak lepší připravit ty maminky i na jiné než ideální řešení.
Ano, teď - po porodu 3. dítěte zvládám i pracovat, zvládám se i namalovat, učesat apod. Jistě, až napíšeš ty článek o ideálním mateřství, tak si ho taky přečtu, ale rozhodně si myslím, že tyhle články jsou přínosnější.
Bell - jen piš dál a nenech se odradit.
|
|
| Bibi* | 
|
(17.1.2006 12:31:07)
No,o kvalitě Betynek,Maminek a jiných -inek si dovolím pochybovat,kupovala jsme si je pouze ,když jsme se snažili o mimčo jako fetiš a sebeukájení:o))),po porodu jsme se z nich osypávala.
Zuzko,já jsme zrovna případ,co se po porodu moc nezměnil,nemaluji se nikdy,depilaci provádím pouze v létě,takže v době Vánoc,kdy se děti narodily to bylo bezpředmětné.Kila šla opravdu dolů,byla to pěkná zábíračka,na jídlo ani na nic jiného nebyl absolutně čas.V pyžamu jsme nechodila,ale volné tepláky a rozpínací košile XXXXL rozměrů ze mne také sexbombu nedělaly.Manžel mě neviděl jinak než s některým dítětem u prsu,popřípadě s stříkačkou jak dokrmuji,časový rozvrh se vcucnul do doby před kujením,po kojení,před koupáním,po koupání.Náš styk se omezoval na "zaplaťpánbůh že jsi doma",vrazila jsme mu dva balíky a s výhružkou,že 4 hodiny ať si s nimi dělá co chce,ať si třeba píchne prolaktin:o))Co jsme si opravdu užila,bylo noční reprízy pořadů na TV a Teleshopping,ve 4 ráno nic jiného nejde.
To co ty píšeš jsme si začala užívat až po 3 měsících,kdy jsme přestala kojit,zavedla jednotné krmení z flašky,zavedla určitý řád,děti vydržely v kočáře 4 hodiny spát.Podnikala jsme tůry po lesích,kila šla dolů,já se začala cítit líp,mohla jsem večer vypadnout.
Bellano,naprosto tě chápu,i když mám tendence podceňovat matky,co mají jen jedno dítě a říkat si proboha,nad čím naříkáš?:o)))Nade mnou by zase zaplakaly trojčatovky,čtyřčatovky apod.:o)))Každá to prožíváme jinak ,ale hlavně když to ve zdraví přežijem.o))
|
| Lucka, ročník 73 | 
|
(17.1.2006 13:04:20)
Myslím, že Zuzka snad jen chtěla trochu rozvířit vzduch. Ale jestli ne a ona našla v šestinedělí čas se namalovat, zajít do kosmeťáku a tak podobně, tak ubírám na svém titulu nadžena a poskytnu ho jí.... Myslím, že zaměnila pojmy a omluví o mateřské, zatímco Bellana o šestinedělí. A to je prosím pěkně rozdíl!!
O tom, že bysme se chtěly líbit manželům není pochyb. Ovšem já osobně zastávám názor, že tatínkové prožívají nejen těhotenství, ale i šestinedělí. I oni jsou najednou nevyyspalí, páč chca-necha....z porodnice ste si nepřivezli andílka, ale křiklounka. Celej den jsou v práci a doma čoro-moro. Oni toho mají ti chlapi taky dost. A to už nemluvím o tom, že v okamžik, kdy se nám Miška narodila jsem já přestala bejt "numero uno". Prostě najednou mi ten prcek úplně předběhnul....... Když jí druhej den po narození říkal, jaká je krásná, tak jsem se nesmělým hláskem optala "a co já?".... tak říkal, že prej "ty taky..... jen jsi taková bledá, máš kruhy pod očima a vypadáš nějak unaveně...". Ale není to tím..... je to tím, že najednou se stalo něco i s ním.... najednou zjistil, že ten cvrček...... že to je jeho všechno. I když vím, že na tátu ta láska přijde pozdějš, páč po narození mimčo s tátou nijak neblbne (fotbal si nezačutá a nezačutá). Na ksichty taky nijak nereaguje...... ale až začne (a u nás to teď probíhá....) ta láska začíná bejt velikánská.... a já bych se mohla strhnout a přetrhnout, už NIKDY nebudu numero uno....... ale vždycky budu ta, kterou miluje. A opravdu si myslím, že je mu jedno, jestli jsem namalovaná nebo ne.....(možná proto, že se to malováním nijak zvlášť nevylepší... :-DD)
|
| aaliana+dvě puberťačky | •
|
(17.1.2006 14:45:14)
Lucko neboj, přijde čas a zas budeš numero uno. Až dítko vyroste a už to nebude ten malej rozkošnej andílek ale příšernej puboš. Když ho holky začnou spracovávat, tak je manža moc rád, když jsem poblíž a můžu ho zachránit. Někdy se sice snaží tvářit jako ras, ale vpodstatě si ho holky omotaly kolem prstu. A to pak chodí a vykládá, jak jsem skvělá a, že my dva musíme držet spolu... :))
|
|
|
|
| Lenelka | 
|
(17.1.2006 12:32:40)
Teda Zuzko, pokud by mel tatinek maminku opustit v sestinedeli kvuli tomu, ze je nenalicena a nedepilovana, pak si myslim, ze je pro ditko lepsi takoveho tatinka ani nemit!
No Betynka je opravdu "super" casopis.
|
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(17.1.2006 14:45:07)
ahoj,
taky jsem se v šestinedělí převlíkala několikrát za den i no - mimi hodně bluvajdilo a taky mi utíkalo mléko, navíc jsem se kolikrát probudila úplně zpocená. Akné se mi vyrazilo po celém obličeji, pohledu do zracadla jsem se radši vyhýbala - vypadala jsem jako unavená ďubkovaná šedivá myš.
No a u počítače jsme kojili až do konce 4. měsíce (malý pil jednu dobu i hodinu a 1/4 v kuse). Teď už to moc nejde, je zvědavý jako opičák, kouká na monitor a jak máchá ručkama, občas něco "připíše" či odentruje :-)))
|
|
|
| Bak | 
|
(17.1.2006 14:56:33)
ZuzkoS a ja mela dojem, ze Bellana pise tentokrat jen o sestinedeli a ne o cele materske dovolene :o) Z tveho prispevku bych pochopila, ze si myslis, ze u Bell stav z sestinedeli pretrvava stale a to si bud jista, ze urcite ne :o)))
A pokud mas manzela, ktery te opusti pokud te parkrat uvidi neucesanou a neupravenou, tak to te lituju :o)
|
|
| markéta, Tereza 7/03 | •
|
(18.1.2006 14:42:06)
Můžeš mi vysvětlit, jak si dojdeš zacvičit s dítětem, které leze, popř. začíná chodit? To ho jako necháš lézt po tělocvičně a šplhat na "mučící nástroje"? Možná, že sem tam existují nějaká cvičení, u kterých poskytují hlídání. Ale! Zpravidla je to až od 3 let a zpravidla je to za příplatek. A když nemáte moc peněz, musíš setsakra počítat, jestli na ten příplatek máš nebo ne. Já měla celkem klidné mimčo, takže do 5 měsíců jsem s ní chodila do restaurace. Ale od 5 měsíců už to nešlo protože už nevydržela jen ležet v kočárku nebo sedět na klíně.
S kamarádkou, která má také malé dítě si moc nepokecáš, protože cca od 8 měsíců ti dítě leze, takže musíš neustále být u něj a hlídat ho a navíc to dítě se neustále dožaduje tvé pozornosti. Stále leze (později chodí) za tebou a neustále ti něco vnucuje a "říká" a dožaduje se tvých hlasitých reakcí. Pokud se nedočká, začne ti řvát, takže už se pak neslyšíte vůbec. můžete si trošku popovídat, je-li s vámi jen jedno dítě. A idea, že dětičky si hrajou spolu platí až tak od 3 let a to stejně mají mezi sebou spory a každou půl minutu chodí za vámi abyste je řešili. Pokec mezi kamarádkama, který maj děti, z mé zkušenosti vypadá tak, že občas prohodíte nějaké to slovo mezi sebou a jinak se spíš těšíte ze vzájemné přítomnosti než z dalekosáhlé diskuse.
Také není pravda, že každé ženě hned splaskne břicho. Mně kupříkladu nesplasklo do dnes :-(((( A to jsem poctivě cvičila celý rok. Někomu ano, někomu ne. Ale i když třeba nemáš břicho, trochu se ti rozšíří boky rozestupem pánevního dna a najednou zjistíš, že se nevejdeš do žádných kalhot ani sukně. Já nosila po porodu kalhoty těhotenský, ale asi po třech měsících mi byly velký, jenže předtěhotenský zas byly malý. A když jsem si chtěla koupit nový, žádný mi pořádně neseděly. Navíc se teď furt nosí bokovky, což pro nás - s faldíkem po dítěti je fakt nevhodný.
Na tvém příspěvku je poznat, že nejen nemáš vlastní dítě, ale nemáš ani zprostředkovanou zkušenost kamarádky nebo sestra apod. Tedy ne že by to byla nějaká tvoje osobní chyba. Když nemáš zkušenost, nemůžeš vědět, jaké to je. Od toho jsme tady my, zkušené maminy, abychom tě poučily :-))) Ono to fakt trvá, než si zvykneš na nový režim s dítětem. Někdo to má jednodušší, někdo těžší. Ale v žádném případě to není jako před tím :-)) Věř tomu, co ti píšeme. Není to prostě stejné jako když si pořídíš psa. tomu všechno určuješ ty, takže si v podstatě ponecháš svůj rytmus. S dítětem se musíš podřídit ty. Ale klidně napiš, co tě zajímá, jakou máš o něčem představu a jestli to tak jde nebo nejde uskutečnit.
|
|
|
| Lucka, ročník 73 |
|
(17.1.2006 12:04:50)
Bell, skvělej článek. Hlavně hodnotím to, že píšeš To je skvělý!!! Jen se toho drž. Já to asi vzdám a jen budu (samotřejmě velice vtipně) reagovat na tvoje článečky.....
Já teda šestinedělí tak moc zase neprožívala. Pravda asi po 4 nedělích od porodu u mě nastal zlom a já pomalu začala věřit, že asi jsem těhotná. :-)))(kde se nám doma vzalo dítě, to nechápu do teď - a to už má 7 měsíců!!)Mimochodem NIKDY nepochopím, KDE v tom břichu jako mohla bejt a rozhodně je nad mý síly pochopit kudy vylezla! :-)))
Cestou z porodnice jsem se na ní pořád koukala, jak je v autosedačce a nechápala jsem, kde jsme k ní přišli....... a doma všechno bylo ve stylu "tak já se vám o ní postarám..." Prostě jako kdybych jí měla na hlídání. Nebo tak nějak. S dětma jsem jakž-takž zacházet uměla, tak v tom problém nebyl...... jen pochopit, že je to "moje" miminko. Pravda udivující a chválící řeči sousedek, co jsme potkávaly mi přiváděly na vrchol blaha, ale stejně. Bohužel jsem měla to samé nutkání jako Bellana každému na potkání říct, jak byla veliká a jak rychlej a pohodovej porod jsem měla. Chudinky.... asi je to moc nezajímalo, ale to zase nezajímalo mě.
No a co se týká šití..... sama jsem se teda nekontrolovala..... nemám odvahu. A vzhledem k tomu, že bylo podle primáře v porodnici "velký" soudím, že velký asi bylo. Jenže mi nikdo neřekl, že si nemám po porodu sedat do mého oblíbeného tureckého sedu. A když mi tak přistihl doktor asi třetí den po porodu při kojení, tak náhle pochopil, proč šití drží a kůže okolo je potrhaná........ marně jsem se bránila, že mi to nikdo neřekl. Prostě mě spodek nijak nebolel. Vlastně mi nebylo nic. Jen jsem byla nevyspalá. A nic víc.
Takže milé nastávající a budoucí maminky........ neděste se. To, že někdo to má takhle znamená jen to, že vy to budete mít úúúplně jináč!!! Páč jako všechny děti jsou stejné, ale vlastně každé je jiné, tak to samé platí i o porodu, těhotenství, šestinedělí, výchově a vůbec.......
|
| Bellana |
|
(17.1.2006 12:16:58)
Lucko, co by moje články byly bez tvých velmi vtipných komentářů. Díky za ně! :-)))
Myslím, že se tu klidně můžeme hádat na téma "jak zvládnout šestinedělí" nebo spíš "jak Bellana nezvládla šetinedělí" :-) Ale to nebylo mým záměrem. Napsala jsem o tom, jak jsem ho prožívala já. Měla jsem toho spoustu načteno, ale realita byla trochu jinde. Ale měla jsem uřvané a nepřibírající dítě, trochu možná poporodní blues ... to se někdy stává.
Ale myslím, že jsem nepsala, že jsem domácnost nezvádala. Jen jsem ji nezvládala tak, jak jsem si představovala, že bych ji zvládat měla, tzn. naškrobené krajky na děstkých peřinkách, denně napečeno, apod. Než jsem šla s kočárkem ven, tak jsem se VŽDYCKY převlékla z pyžama. Fakt :-)
|
|
| markéta, Tereza 7/03 | •
|
(18.1.2006 15:57:38)
Mně trvalo asi dva měsíce než jsem vnitřně cítila to, že "to mimino" je moje :-) A teprve v tu dobu jsem si uvědomila, že si ho můžu různě šmudlat a oNuŇávat, protože je MOJE, takže si s ním můžu dělat co chci, nemám ho jen na hlídání. A co s ním neudělám já, to neudělá nikdo jinej. :-))
Do dneška mi přijde divný, že v člověku roste jinej člověk. U zvířat mi to připadá normální, ale u lidí - a zvláště u mě!- mi to pořád připadá divný :-)
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)