Tak nějak....

Po přečtení tohoto článku, jasem si vzpoměla na svoje šestinedělí a zažila jsem úplně podobné chvíle, které se zdály nekonečné. Moje šestinedělí se protáhlo na 2 měsíce nesnesitelné úzkosti, vyčerpání,pocitu své nedokonalosti a nepřitažlivosti, akoliv manžel trval na tom, že mu změna mojí postavy vůbec nevadí.
Sex byl v této době vůbec tabu a ještě dobu poté, i když nástřih hráze se nekonal. Za to se konalo natržení a následné sešití.
Zní to jako hrůza z hororu, ale byla to realita, na kterou se nedá jen tak zapomenout a děsí mě další porod. Ale jsem ráda, že už budu vědět, co se bude dít, i když hormony po porodu, se budou bouřit stejně.
Díky za článek, je výstižný a přesný.
Musím ale konstatovat, že teď, když se na svého synka dívám, jsem ráda, že jsem ho na svět přivedla, i s bolestí (2x vyvolávaný porod)a dává mi pocit štěstí. Je to brouček a máme z něho radost. Jsem také ráda, že celý porod se mnou prožil i manžel( myslím tím i oba vyvolávací dny)a viděl, že to není procházka růžovým sadem a jsem mu za to vděčná!
Mamky prvorodičky, i když jste přečetly mojí zkušenost, nebojte se. Jste silný ženský a zvládnete to, jako to zvládly jiné.
Stojí to za to!!!
Iva