28.4.2004 11:58:13 Katka
Pamatuju si na svého "neviditelného kamaráda"
Já jsem měla takév svého neviditelného kamaráda a trvalo to i prvních pár let ve škole.
Četla jsem v knížce o minulých životech a práci s podvědomím, že ti tzv. neviditelní tvorové jsou něco jako naši andělé strážní - prosím nemá to nic společného s náboženstvím. Každý jedinec má svého takového anděla, ale komunikuje s ním v útlém věku, jak stárne, pomalu na něj zapomíná a jeho přítomnost přestává vnímat a v dospělosti se jeho přítomnost projevuje jako intuice nebo takové ty nevysvětlitelné náhody, že jste zaspali a nestihli autobus, který havaroval apod. Ovšem jsou lidé vnímaví a nevnímaví, někteří jakoby intuici nevlastní.
Psali tam, že pro to dítě skutečně kamarád existuje, nemá tedy smysl se dítěti smát nebo mu nějak vysvětlovat, že si nesmí mluvit "sám se sebou".
Nevím, mě se to zdá jako hezké vysvětlení tohoto jevu...
Odpovědět