| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Neviditelný Pepík

Jako stromPodle času
 Celkem 74 názorů.
 Tulačka(Bety 9/96+Anička 4/98) 


U nás jsme měli Sonču 

(28.4.2004 7:53:22)
Alžběta měla přibližně ve stejném věku neviditelnou kamarádku Sonču. Sonča byla veskrze bezproblémová, jediné újmy utrpěla, když jsme ji omylem zasedli. Bětka jí vodila za ruku, jedla s ní, sekýrovala jí. Pak jí začala být víc partnerem Anička a od té doby so na Sonču vzpomene jen málokdy a víceméně ve srandě.
Odpovědět
 Adela 
  • 

Re: pozor na schizofrenii 

(30.4.2004 13:49:17)
Nas syn si takhle taky hraval, mluvil k osobam ktere se odehravali v jeho fantazii a potom nam vypravel pribehy. Ted je dospely, osoby v jeho fantazii pretrvaly a je tezky schizofrenik :-(
Odpovědět
 Emil 
  • 

Re: U nás jsme měli Sonču 

(3.5.2004 11:34:21)
Napadlo vás, že to mouhou být přízraky mrtvých? Děti jsou na toto mnohem citlivější, viděli jste Šestý smysl?
Odpovědět
 Lucka 
  • 

vidi deti, co my ne? 

(4.5.2004 19:21:02)
taky me napada, ze jsou deti na tyhle veci citlivejsi. Rozhodne bychom jim nemeli jejich predstavy vyvracet a zakazovat jim mluvit o osobach, ktere neexistuji. Sami uz jsme ztratili moznost takoveho pratelstvi, ale pokud budeme takovym detem naslouchat, mozna se necemu priucime. Obcas si privydelavam hlidanim deti. Jednou v noci pro me prisel uplakany sestilety Ghislan, ktereho vydesila nocni mura. Sla jsem s nim do loznice a znovu ho ulozila, ale on porad brecel a vydesene upiral pohled k noham postele a ukazoval na to misto se slovy: ja to nechci, nechci to!
Vedela jsem, ze mu nemam vysvetlovat, ze tam nic neni a ze se mu to jen zda. Jen jsem ho objala a ujistila, ze jsem tam s nim a at se toho neboji. Za chvilku usnul a ja uz jsem se ho na to nikdy neptala. Myslim si, ze jsme si v urcitem veku zakazali verit nadprirozenym vecem, a tak uz je nevidime. Neznamena to ale, ze na co si nemuzeme sahnout, neexistuje. {radiove vlny, ultrazvuk..} ale to uz by bylo jine tema.
Odpovědět
 zink 


Re: vidi deti, co my ne? 

(22.11.2010 20:05:53)
Moje tříletá dcerka má také svoji neviditelnou kamarádku. Říká jí "moje holčička" a občas mi z ní jde hlava kolem. Se svojí "holčičkou" debatuje, vodí ji imaginárně za ruku a učí ji z knížky. Její holčička je starší jak ona a já mám pocit, že občas řekne slova, která nemohla nikde slyšet ani z televize (např. to je naprosto nepřípustné, nebo vzhledem k okolnostem..). Já na duchy věřím a věřím, že moje dcera podle toho, jak dospěle mluví (mami, víš já už jsem byla velká a měla jsem taky takovou holčičku, jako jsem teď já, ale já jsem nebyla malá, já jsem byla její maminka a až budu zase velká, tak budu mít zase holčičku, nevíš jak se jmenovala ta moje holčička předtím?.....)už jednou na tomto světě byla.
Odpovědět
 Peťa,Sárinka 5 let 
  • 

Re: U nás jsme měli Sonču 

(3.3.2006 8:40:56)
My máme taky doma kamarádky..Evču,ségru,Angelínu atd..Líbí se mi ta hra...Je to milé,děti prostě mají svůj svět!
Ale článek,ač byl podán s humorem,mi příjde velmi sadistický..Naše malá si s "nimi" jen hraje,povídá atd,ale holčička z článku vidí jen krev a smrt..nevím,nevím...Nebo je to jen tak popsáno...Ať tak či onak působí to na mě moc "tragicky"...
Odpovědět
 Gábi, 2 děti 


Hezké! 

(28.4.2004 8:32:35)
Moc jsem se nasmála, moje dcera měla cca mezi 2.-4. rokem OTRINKU. Ta měla ještě další kamarádky, vzpomínám si např. na ANKU ;-)
Odpovědět
 Haluška 


moji neviditelní kamarádi 

(28.4.2004 8:52:40)
Naše dcera je ještě na takové vymýšlení malá, ale pokud si vzpomínám, já jsem si kamarády vymýšlela ještě ve školním věku. Například Dankéda nikdy nebyla doma, pořád jsem jí zkoušela volat na vymyšlené číslo (naštěstí opravdu neexistovalo) a nikdy to nevzala :-(
Pak tu byla spousta dalších, jejichž jména si už ani nepamatuju. Taky jsem si hrávala se svým bratrancem a sestřenicí, kteří sice existovali, ale v tu chvíli zrovna nebyli přítomni. To mi zřejmě zas tak moc nevadilo. Mívala jsem doma své oblíbené pohádkové hrdiny, rybí vílu v koupelně apod. Jsem zvědavá, jestli naše děti budou mít taky takovou bujnou fantazii.
Odpovědět
 maceška 


Re: moji neviditelní kamarádi 

(28.4.2004 10:27:14)
To jsem ráda, že některé děti takové vymýšlení neopouští ani ve školním věku. Naše Michalka je obklopena celou bandou svých neviditelných kamarádů (i zvířecích), vede s nimi dlouhé rozpravy, trestá je a chválí, a vlastně nám nenápadně ukazuje, jak by si představovala, že se my dospělí budeme chovat k ní. (" Ty nemůžeš najít tužku? Nevadí, koupíme jinou." ) Taky se nám stává, že stepuje před dveřmi na záchod, protože tam zrovna někdo z jejích neviditelných kamarádů sedí a ČTE SI ( činnost opakovaně zakazovaná), a tak podobně (někdo jí sedí na židli, takže musí u jídla stát, nemohla si poznačit domácí úkol, protože jí některý z neviditelných kamarádů schválně odnesl pero, apod.). Trochu mi dělalo starosti, že je už ve druhé třídě, ale zřejmě některé děti mají opravdu fantazii bujnou a dlouhodobou.
Kromě toho si bez problémů hraje i s existujícími dětmi, které jen momentálně nejsou přítomny. Vlastně jí to až tak trochu závidím, je to úžasně pozitivní dítě.
Odpovědět
 Lída, 3 kluci a holka 
  • 

Re: Re: moji neviditelní kamarádi 

(28.4.2004 15:44:55)
Já myslím, že na tom není nic nenormálního. MMCH, můj nejstarší syn (už skoro 15 let) si takhle hraje pořád, jenom sám pro sebe. Někam se zašije a tam si povídá a tak.
Odpovědět
 kiška - no nevím 
  • 

Re: Re: Re: moji neviditelní kamarádi 

(18.4.2005 18:21:23)
To by se mi zas tak normální nezdálo.Mám bratra ,kterému kolem 24 let a trpí samomluvou.Když je sám povídá si sám se sebou a nahlas.Dávala bych pozor o čem si sám povídá,protože se v pozdějším věku může objevit schizofrenie.Nechci strašit,ale v pubertě bývají děti velmi citlivé.
Odpovědět
 Czeperka 


Re: Re: moji neviditelní kamarádi 

(29.4.2004 10:36:22)
Maceško,

Majda chodí také do druhé třídy a má také "svou" imaginární kamarádku Žabenku. Navíc s ní mluví vymyšlenou řečí, takže my dospěláci ničemu nerozumíme. Ja zajímavé "obě" holky nenápadně poslouchat. Musím ale říct, že jsem byla chvíli z těchto dialogů rozmrzelá. Spíš jsem měla strach, jestli to není něco nenormálního. Vidím, že není :-)
Odpovědět
 Daria, dcerky 4 roky a 1 měsíc 


Taky máme imaginární kamarády 

(28.4.2004 9:45:22)
Jsem moc ráda, že jsem zde našla takový příspěvek, máme totiž doma taky jednu neviditelnou kamarádku. Nemá jméno, je to prostě jenom "holčička" a do ní naše tří a půl letá Verunka projektuje přesně to, o čem byla řeč v článku. Holčička zlobí a nechce jíst, fláká čištění zoubků, rozbíjí nádobí, neumí spoustu věcí, které by měla umět, počůrává se a někdy se dokonce i pokaká, říká naší Verunce evidentní nepravdy jako třeba že Verunka je ještě malé miminko, ačkoli je už dávno velká holka a naší dcerušku výroky holčičky notně pobuřují. Neustále jí vysvětluju že se ta holčička asi jen spletla, nebo že si prostě nevšimla, jak se věci mají. Holčička neposlouchá, odmlouvá atd... atd. Občas se mi ale stane, že mě dcera zavolá k sobě, abych přišla holčičce vynadat a já na holčičku nechtěně šlápnu. Pak mě moje dcera hlasitě upozorní že jsem šlápla na holčičku, musím se jí omluvit a holčička má bebí, takže musí dostat náplast. Takže imaginární kamarádka s naší dcerkou také velmi intenzivně žije a protože čekáme za dva měsíce narození druhé holčičky k té naší Verunce, jsem zvědavá, do kdy bude své imaginární přátele ještě potřebovat.
Odpovědět
 Saša 
  • 

Neznáte strašidýlko "Kokolóny" ? 

(28.4.2004 10:03:28)
Ahoj, když jsem byla malá, měla jsem (hodné)strašidýlko. Jmenovalo Kokolóny, bydlelo ve vypínači (světla), já si ho vždy vyzvedla a šli jsme ven, pak jsem ho tam zase vracela .....atd.
Ale mám dotaz, dnes už vůbec nevím, jestli to jméno jsem si vymyslela nebo jestli jsem ho někde (v nějaké pohádce ?) slyšela. Neporadíte mi, neslyšel jste někdo někdy o strašidýlku s podobným jménem ? Možná to ani nemuselo být strašidýlko ... fakt nevím, ale jestli jsem si ho tenkrát půjčila z nějaké pohádky, dnes by mě zajímalo z jaké. No, možná jsem si ho opravdu celé vymyslela včetně jména .
Dík a pěkný den.
Saša.
Odpovědět
 Ilona, 2 dosppělé dcery, 2 vnučky. 
  • 

Re: Neznáte strašidýlko "Kokolóny" ? 

(28.4.2004 13:06:09)
Matně si vzpominám na televizní pohádku s písničkou: Kukuluny, Kukuluny, je naše strašidýlko Kukuluny.., více si nepamatuji. atdk
Odpovědět
 Saša 
  • 

Re: Re: Neznáte strašidýlko "Kokolóny" ? 

(28.4.2004 17:20:36)
Jo, to zní pravděpodobně. Děkuji, moc. Zkusím se poohlédnout po strašidýlku Kukulony.
Odpovědět
 Saša 
  • 

Re: Re: Re: Neznáte strašidýlko "Kokolóny" ? 

(28.4.2004 17:22:40)
teda Kukuluny samozřejmě.
Odpovědět
 :) 
  • 

Re: Re: Re: Neznáte strašidýlko "Kokolóny" ? 

(28.4.2004 22:56:04)
Zkus se zeptat na kukuluny@post.cz - Kukuluny je existující nick na Dámě, tak kde k němu dotyčná přišla. Jenom nezaručuju, že adresa stále ještě funguje, že nebyla třeba zrušená.
Odpovědět
 rene 
  • 

Re: Neznáte strašidýlko  

(31.10.2008 0:25:38)
Strašidýlko Kukuluny byla písnička, kterou zpívala skupina Buřinky Petra Dudeška. Je to taková dechovka z Ostravy, která zpívala i dětské písničky. Pokud máte zájem, můžu poslat písničku e-mailem. rendyk@quick.cz
Odpovědět
 Petr 4 vnoučata 
  • 

Re: Neznáte strašidýlko  

(28.3.2020 23:49:15)
Dobrý večer, máte nahrávku? Myslím Strašidýlko Kukuluny? Já totiž s Buřinkama asi 2 roky hrál, akordeon. Teď bych ji chtěl naučit vnoučata. Děkuji za odpověď. Petr
Odpovědět
 Markétka 
  • 

Re:imaginární pejsek  

(30.4.2004 12:48:53)
Ahoj,
mám dnes už 4 a 1/2 letou dcerku.Skoro před 2 roky umřel mým rodičům pes, kterého měla velice ráda.Jelikož ji chyběl,tak si po nějaké době vymyslela svého čtyřnohého přítele,s kterým zažívala podobné lumpárny jako se živým.Tento Beník se s náma všude pohyboval.Stal se z něho právoplatný člen rodiny.Choval se stejně jako živý,i ona se o něj taky tak starala.Byl to její největší kamarád,který byl vždycky nablízku,aby dělali všelijaké lumpárny.
Vzpomínám si na příhodu, kdy jsme šly všichni nakoupit.
Jako správně vychovaný pes musel zůstat před obchodem, jenže se mu tam nechtělo čekat a pořád běhal do obchodu a štěkal. Ve skutečnosti dcerka stála mezi dveřmi a střídavě je otevírala a zavírala, rozmlouvala s ním a chovala se opravdu jako kdyby venku stál živý pes.
Paní prodavačku popletla natolik, že jí dovolila vzít pejska dovnitř.Byla velice překvapená,když jsem jí prozradila, že se jedná pouze o dětskou představu.
S nástupem dcerky do mateřské školky,kde má spoustu nových kamarádů,se bohužel i náš imaginární Ben vytrácí.
Odpovědět
 Šárka 
  • 

Re: Neznáte strašidýlko "Kokolóny" ? 

(13.6.2007 13:26:05)
Tyto představy virtuálních kamarádů mívají většinou jedináčci. Každý v sobě neseme touhu po skupině, partě, kamarádovi či partnerovi. Představy zmizí s dnem kdy skutečně najdeme ,,živé,, kamarády. Náš mozek se tak brání představě, že jsme sami. Tato fantazie nevadí, ale vždy je třeba hlídat chování dítěte. Pokud se dítě opičit po svém ,,kamarádovi,, hrozí nebezpečí, že dojde k neštěstí. Dále by se mělo dbát na fakt, že pokud se v rodině (kdekoliv v nejbližších 20 kolenech) vyskytla schizofrenie, musíme dítěti jeho představy jemně zakázat a nenechat rozvíjet, protože schizofrenie se dědí a takovéto představy ji krmí...
Odpovědět
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Neznáte strašidýlko  

(10.8.2009 14:02:44)
pokud vím, tak Dáda Patrasová měla písničku "Strašidýlko Kukuluny"
Odpovědět
 Petra, 3 kluci 
  • 

Sice bez "kamarádů", ale zato s "autem" 

(28.4.2004 10:40:42)
Naši chlapečci sice neměli takovéto imaginární kamarády, zase ale pořád a často jezdili autem a létali letadlem (samozřejmě imaginárními). V praxi to vypadalo tak, že jsme šli po chodníku a najednou se jeden z nich zastavil a řekl: "Dovřete pořádně ta dvířka nebo se vybouráme". Někdo z nich "vystoupil", "zavřel dvířka" (no podle pohybu ruky by se spíš dalo říct, že s nimi "prásknul" :-)) a pokračovali v jízdě. Pro neseznámeného pozorovatele to někdy muselo být docela nepochopitelné. Dokonce mi jedna paní tehdá na ulici poradila, abych zašla s chlapečkem k psychiatrovi, že ty tiky nejsou normální :-)) Jak jsem pochopila, šla poměrně dlouhou dobu za námi :-))
Odpovědět
 Kaaja 


Já si všechno hned 

(28.4.2004 11:51:09)
představuju a teď jsem se fakt dost nasmála. No aspoň se drželi kluci v nějakém útvaru, ne?
Odpovědět
 Liliane, 28 let 
  • 

Pan Marloán a Paní Dériová 

(28.4.2004 11:10:40)
Mnohokrat dekuji za krasny prispevek. I kdyz dnes uz vim, ze deti si takove fiktivni pratele vytvari, udelali jste mi velkou radost, protoze i ja mela takove kamarady.

Nektere teorie dokonce nabizi vysvetleni tim, ze deti "vidi" bytosti z jinych dimenzi a kdyz jim dospeli vysvetli, ze je prece nemohou videt, protoze neco takoveho neexistuje, kamaradi mizi.

Urcity cas zil v malem parciku nedaleko nasi ulice tygr. Myslim, ze se jmenoval Tygr, a jeho vyziva zavisela zcela na mych dodavkach buraku, ktere jsem mu hazela ve velkych pytlich. Take jsem mu hazela pytle plne jinych dobrot, ale uz si nevypomenu jakych. Dokonce mam dojem, ze mi obcas radil, kdyz jsem potrebovala pomoc.

Pak tu byli pan Marloan a pani Deriova. jejich jmena se vzala neznamo kde. Pravidelne nebo spis nepravidelne me navstevovali a vim, ze s nimi obcas komunikoval i muj tatinek, i kdyz myslim, ze to pro mne spis predstiral. Matne si vzpominam, jakou v mem vyvoji hrali roli, ale myslim, ze hrali zastupnou roli ve stretu s okolnim svetem, tak trochu jako Pepik. Zvlast, kdyz se neco ztratilo, jiste to schoval pan Marloan.

Musim se zeptat rodicu.

nejsem psycholog, ale jsem presvedcena, ze tyto bytustky detem nejen ze neskodi, jsem presvedcena, ze svuj vyznam maji. Prosim, neberte je detem. Az budu mit ty svoje, chtela bych respektovat jejich svet, i ten, kteremu nebudu tolik rozumet. Co my, dospeli, vime? Muj Tygr skutecne existoval! Kdybych s nim udrzela kontakt, mozna bych dnes dokazala nalezat odpovedi, ktere bez predstavivosti ditete nalezam jen ztezi. Vim, ze Tygr by mi je dokazal dat... Ale ja mu jeden den prestala hazet buraky, prestala jsem ho krmit, stejne jako jsem prestala krmit svou fantazii. Dnes se jen ztezi snazim najit co jsem zanedbala...
Odpovědět
 Petra, Martin 05/01 


Neviditelní tvorové 

(28.4.2004 11:18:08)
U nás se před několika měsíci zabydleli všemožní neviditelní tvorové. Zjistili jsme , že slouží převážně k tomu, aby synovi znemožňovali udělat právě to, co se mu v danou chvíli udělat nechce.Martin si tudíž nemůže vyčistit zoubky,protože na kartáčku přece sedí žabka, jindy nemůže vypít čaj, když v hrnku plave rybička atd. atd. Moje maminka (dětská lékařka) nás pak všechny baví svým konstatováním, že Martin "ukázkově konfabuluje"...
Odpovědět
 JJana 


strakatý pejsek 

(28.4.2004 11:31:13)
Už jsme doma měli zlé strašidlo Bičko/tak ho pojmenovala mladší dcera,nepodařilo se nám zjistit proč/,zlobivého Honzíka,ale nejvíc jsme si užili se strakatým pejskem.Neviditelný pejsek s námi chodil všude a dcera ho vodila na vodítku,ruku neustále nataženou dopředu.Do obchodu pochopilelně nesměl,takže ho dcera s mnoha omluvami "uvazovala" před obchodem.Jednou jsme na něj ale při odchodu zapomněli.Vzpomněla si večer když usínala.Nezbývalo,než sehrát divadýlko,že pro něj jako běžím,jinak by byl pejsek celou noc venku sám.To bylo shledání! Jana
Odpovědět
 Katka 
  • 

Pamatuju si na svého "neviditelného kamaráda" 

(28.4.2004 11:58:13)
Já jsem měla takév svého neviditelného kamaráda a trvalo to i prvních pár let ve škole.

Četla jsem v knížce o minulých životech a práci s podvědomím, že ti tzv. neviditelní tvorové jsou něco jako naši andělé strážní - prosím nemá to nic společného s náboženstvím. Každý jedinec má svého takového anděla, ale komunikuje s ním v útlém věku, jak stárne, pomalu na něj zapomíná a jeho přítomnost přestává vnímat a v dospělosti se jeho přítomnost projevuje jako intuice nebo takové ty nevysvětlitelné náhody, že jste zaspali a nestihli autobus, který havaroval apod. Ovšem jsou lidé vnímaví a nevnímaví, někteří jakoby intuici nevlastní.
Psali tam, že pro to dítě skutečně kamarád existuje, nemá tedy smysl se dítěti smát nebo mu nějak vysvětlovat, že si nesmí mluvit "sám se sebou".

Nevím, mě se to zdá jako hezké vysvětlení tohoto jevu...
Odpovědět
 Jana a dvě děti 
  • 

Také máme neviditelné kamarády... 

(28.4.2004 18:38:58)
Krásný článek.
U nás je to podobné, naše již takřka šestiletá dcera má dvě imaginární kamarádky - Síju a Íju. Síja je hodnější, Íja dost lumpačka. Tyhle dvě s námi "žijí" už skoro dva roky, za tu dobu provedly spoustu lumpáren, chodí s námi na procházky, někdy zlobí, jindy jsou hodné. Poslední dobou už ale s námi netráví tolik času.
Rozhodně si nemyslím, že by tito neviditelní kamarádi byli něčím špatným. Snad možná někteří dospělí závidí dětem jejich krásný svět, bujnou fantazii a neomezené možnosti :o)
Odpovědět
 Olina (Eliška, 3 roky) 
  • 

Re: Také máme neviditelné kamarády... 

(18.11.2005 11:37:38)
Ahoj všichni,

tento článek mě strašně pobavil. Naše dcera má již několik měsíců imaginárního bráchu (občas je to i holka), pak se s ní kamarádí Anička a ještě jedna malá holčička. Bydlí v Hořovicích na statku (nevím, kde to vzala?!). Brácha je už velkej, už nám párkrát umřel - občas se utopí, někdy má autonehodu a prožil i jiné šílené smrti, ze kterých se samozřejmě dostal. Na dušičky jsme mu samozřejmě museli zapálit svíčku.

Jinak s ním prožíváme mnoho legrace. Pro představu - jeli jsme nakoupit, na parkovišti jsem musela otevřít všechny dveře u auta a počkat, až všichni imaginární kamarádi vystoupí a naložit je do košíku, aby viděli, co kupujeme. Jestli mě viděl někdo, kdo nemá malé dítě, musel si myslet, že jsem regulérní blázen.

Také si občas nesmíme někam sednout, protože tam zásadně sedí brácha. Většinu nepravostí samozřejmě spáchá on, protože Eliška je hodná holčička a takové věci ona přece nedělá.

Když čtu všechny příspěvky, docházím k názoru, že je naše dcera normální a má svou dětskou fantazii. Nerozmlouvám jí to, spíš s ní hraju tuhle krásnou hru, která jednou skončí a možná se nám po tom bude i stýskat. Horší bude, až budeme řešit pubertu :-))

Olina

PS: Nebudu raději vůbec myslet na příspěvek se schizofrenií ...
Odpovědět
 Martina, 4-letá dcera 
  • 

Re: Re: Dokonce neviditelný pes 

(24.6.2007 15:22:05)
Naše čtyřletá dcera má neviditelného kamaráda Lukáše, kterého většinou sekýruje a vychovává, u něho moc dobře vidí, co dělá špatně, na sobě to nevidí. Někdy neviditelného Lukáše houpe na houpačce, jindy mu něco vypráví, občas se s ním hádá.
Jednou jsem se jí ptala, jestli ví, že je to jen jako a ona se na mně tak nějak smutně podívala a řekla, že to ví.
Myslím, že je to proto, že je jedináček, málo má kolem sebe své vrstevníky, tak si to vynahrazuje právě tím neviditelným kamarádem.
V září začne chodit do školky, tak si myslím, že skuteční kamarádi dostatnou toho neviditelného do ústraní.
A jednu chvíli měla i neviditelného pejska, kterého dokonce chodila venčit, takže v danou chvíli jsme okolí jistě připadali blázniví, ale přece nebudu dceři kazit její dětsku hru.
Odpovědět
 olga, 2 děti  
  • 

Re: Dokonce neviditelný pes 

(11.3.2008 2:20:01)
My máme asi týden Ferdu, má zlomenou nohu, schovává se a je s ním legrace :-))
(jinak v únoru ve třech letech jsme začali chodit do školky a má roční sestru)
Odpovědět
 Leona, 2 děti - 13 a 4 roky 


Nafouknutý ježek :o)))))))) 

(28.4.2004 19:02:32)
Naše Vendulka měla imaginární období také. Měla JEŽKA. Nosila ho v té své malé ručičce kam se jí zachtělo a kamkoli ho odložila. Třeba na křeslo - ale pozoooooor, nikdo si tam pak nesměl sednout. A pokud to FAKT potřeboval, musel nejdřív JEŽKA vzít do dlaně, sednout si a posadit si ho na klín :o)))). Spával zásadně na tatínkově oblíbeném polštářku. Nejvatší záhadou bylo, že ta malá dvouletá hlavinka si přesně pamatovala, KAM ježka položila napsoled předešlý den.... a když jsme byly před domem, vzpomněla si, že ho zapomněla na kuchyňské židli, na botníku či v kočárku a musely jsme s epro něj spolu vrátit :o)))).
Jednoho dne mi donelsa to malinké nic ukázat na otevřené dlani a povídá - ježek je nějaký moc malý, budu ho muset zvětšit... vzala to malé nic do malinkých prstíků, přiložila k pusince a mohutně foukla - no a bylo to - JEŽKA prostě nafoukla :o))))))).
Ani nevím, KDY ji to přešlo....
Odpovědět
 IRA 
  • 

Re: Nafouknutý ježek :o)))))))) 

(28.4.2004 19:40:51)
Jee, to mi připomíná, jak naše dvojčata měla Kankulčeka.
To samé, ale hlavně Kankulček schovával věci a zlobil. Nepamatuju si, že by někdy někoho z rodiny napadalo, jestli je to normální, že s námi bydlí imaginární bytost. Tak nějak ho i dospěláci adoptovali, mluvili s ním a debatovali o něm.
Taky si jedna z holek dávala pod hlavu před spaním "méďu" a čas od času se méďa musel vyprat, protože se slehnul a byl placatý a praní ho nafouklo do původního tvaru.
Taky se sami ztratili.

Připomíná mi to tu pohádku o Narnii, tam se člověk nedostane, když je už velký.
Odpovědět
 Ninuška 
  • 

Kankulček 

(23.7.2007 16:24:06)
Myslím, že myslet si, že Kankulček se ztratil, je prostě jeden veliký omyl. Na Kankulčeka nejen že jsme nezapoměli, ale ještě se ho snažíme trochu proslavit. Jeho osobnost s léty nabývá čím dál tím větších (a troufám si říct, že i monumentálnějších) rozměrů. Vznikla o něm spousta básniček i povídek a v těch v nichž nefiguruje přímo jako hlavní postava, zmiňujeme se o něm alespoň jako o osobě, kterou bychom mohli přirovnat nejspíš k příbuznému Múz. Je prostě skvělý - a nesmrtelný. Na Kankulčeka se nikdy nezapomene a tudíž nikdy nezemře.
Odpovědět
 citlivka 
  • 

nas neviditelny 

(28.4.2004 21:48:23)
ahoj, u nas je momentalne radko, s ktorym akoze pretolefonuje syn vela casu[neviem,kde to videl, ja nie som velmi telefonicky typ].predtym to bol ferko a ako prvy mako.teraz bude mat styri roky a som zvedava, kedy na svojich najvernejsich zabudne...alebo nie:)
Odpovědět
 Jana,Týnka 3,5r.+Kamilka 1,5 


Modrovláska 

(29.4.2004 0:17:55)
Naše Kristýnka měla Modrovlásku. Dělaly spolu všechno možné, Modrovláska měla svého vlastního ŽIVÉHO pejska, kterého jsme Kristýnce nedovolili...Šplouchaly na sebe ve vaně..Modrovláska se vybourala a umřela, ale obživli ji v nemocnici...Atd.

Nejvíc mně ale pobavilo, když jednou při poměrně svižné manželově jízdě autem se najednou Kika začla hrozně řehtat a plácat do kolen a ukazovala ven, že taťka jede pomalu, protože nás právě předjela Modrovláska.

Pak skutečná sestřička Kamilka dosáhla roku a Modrovláska mizela... Jaké bylo ale naše překvapení - Kamilka má Růžovlásku.....
:-))
Odpovědět
 Sylvie 


Velký a malý medvěd 

(29.4.2004 0:28:20)
Tak to my máme velkého mědvěda, občas i malého. Přiznávám se k nechápavosti - poměrně dlouhou dobu mi trvalo, než mi došlo, že se jedná o imaginární medvědy. Verunka je totiž naprosto posedlá plyšovými medvědy a má jich doma či u babiček... snad tak patnáct-dvacet. A VŠECHNY si je opečovává, takže nějaký Velký medvěd navíc mě nijak nepřekvapil, jenom jsem furt zaboha nedokázala přijít na to, KTERÝ z těch plyšáků to vlastně je :o) Jinak u nás Velký medvěd slouží zejména k tomu, aby Verunku honil po bytě a nutil jí lézt na nábytek... Dřív taky rozhazoval hračky a kreslil po stěnách, ale tuhle štafetu už po něm "převzala" Láďule - Verunčina mladší sestra, která zatím ještě neumí mluvit a bránit svou čest :o) )

S.
Odpovědět
 Ivana 
  • 

syn je viditelný, ale.... 

(29.4.2004 14:19:45)
Taky máme občas neviditelné kamarády, nejčastěji Toma a Jerryho a taky na nás samozřejmě všichni koukají, když syn stojí např. ve dveřích výtahu, aby se nezavřely a rukou pobízí Toma a Jerryho, ať taky vylezou ven...
Neviditelní kamarádi však nejsou tak oblíbení, jako "převtělování se". Od dvou let, kdy si náš Jiřík začal uvědomovat svoje "já" a začal lépe mluvit, byl (za ty skoro dva roky) pouze pár minut opravdu Jirka. Jinak je střídavě kočka, myš, ryba, mašinka, lvíček Simba, atd. atd. Nejdéle se u něj drželo období kočičky (určitě půl roku) a myšky. Lidi taky občas zírají, když syn přijde, ať mu umyju kola (je zrovna mašinka) nebo ať mu pomůžu obléknout tričko, protože ploutvičkama to nejde....
Odpovědět
 Haluška 


Re: syn je viditelný, ale.... 

(30.4.2004 18:26:24)
To je naprosto dokonalý... :-)))))
Odpovědět
 Leona, 2 děti - 13 a 4 roky 


Pepek, Houmí a ti druzí 

(30.4.2004 22:07:22)
Haha, převtělování - to mi připomnělo období naší berušky, kdy měla něco málo přes 2 roky - několikrát denně ji postihovala mánie převtělování - ale nepřevtělovala se jen ona, převtělovala i mne, takže se stávalo zcela běžně, že mne mezi lidma oslovovala "Houmí" a já jí nesměla říci jinak, nežli Bárt a běda tomu, kdo mne oslovil jinak!!! Jindy byla ona Pepek námořník a já Olivie.... to by ještě šlo, horší to bylo se zvířátky - když oznamovala prodavačce sladce - maminka je kláááva a já telátko, bylo to na infarkt - ale ne na můj, já tu hru brala tak bezelstně, jak ji dcerka myslela (tedy, doufám ... :o) ), ale prodavačku málem kleplo. A nikdy nezapomenu na převtělování se za krtka, kdy jsem musela nosit čepici s kšiltem, jako krteček v knížce a nebo když převtělila i tatínka a běhali spolu po bytě s obracečkou na palačinky a hasili lesní požár na wc - inspirovala se v Kačerech - tatínek byl Rampa mc Kvak, ona Ňouma a já paní Čvachtová.... Bylo by toho na napsání MOC. Dnes je jí čerstvých 5 a fantazii má stále divokou. Má období králů, rytířů a podobně, takže celá rodina, včetně babiček, má vyrobené papírové kotunky, přilby a podobně, malované a stříhané dětskou rukou a čas od času se takto oděni vyskytujem doma. Jo - a zrovna na ni přišla doba pravěku, tak jen čekám, co si zase vymyslí - doufám, že nebudu muset být trilobit :o))).
Dobrou noc.
Odpovědět
 Bruni 


Re: Pepek, Houmí a ti druzí aneb Převtělování 

(3.5.2004 13:56:50)
Jsem ráda, že s tím "převtělováním" nejsme sami :-)
U nás samozřejmě taky Jiřík převtěluje všechny okolo, takže když mu někdo venku třeba řekne: "ty už máš velkýho brášku", tak se ohradí: "vždyť je to beruška!" (to když on je zrovna brouček)
Nedávno měl docela dlouhé (a bohaté :-)) období Toma a Jerryho, takže na tátu volal zásadně "Tome" a sám se představoval jako "myška Jerry hnědá malinkatá". - nevím, jestli to mělo znít jako jméno a příjmení??......
Jednou se dokonce převtělil do svého bratránka a mě s manželem do jeho rodičů, takže jsme na něj museli volat "Martine" a na sebe "Hano" a "Davide", před sousedy jsme vypadali jako blázni :-))
A ještě máme jednu příhodu s převtělováním: Když byly Jiříkovi dva roky, převtělil se do včelky Máji a všude se představoval jako Mája. Vždycky byl drobnější a ještě v tomhle věku měl takový holčičí obličej, takže i když chodil oblečený vyloženě v klučičím, spousta lidí by ho tipla na holku. A jednou na hřišti na nás jedna maminka zůstala vyloženě zírat - ve chvíli, kdy šel Jiřík čůrat... ..byla celou dobu přesvědčená, že si s jejími dětmi hraje holčička Mája :-)
Odpovědět
 Věra 
  • 

Re: syn je viditelný, ale.... 

(3.5.2004 14:37:18)
No jo, převtělování. Zrovna včera mně naše tříletá holčička, když jsem ji chtěla zvednout z postýlky, upozornila: "Pozor, ať se nepopícháš o bodliny, já jsem totiž ježeček."
Odpovědět
 Emina 
  • 

Hezky clanek 

(29.4.2004 14:43:12)
Ahoj, u nas to takhle meli nejstarsi a nejmladsi, asi proto ze nejstarsi byl pomerne dlouho sam a nejmladsi se zase narodil dost pozde, takze vlastne taky nemel v rodine vrstevniky. Nejstarsi mel kone a rejska s mladaty. Kun byl narocny, vsady vlezl a delal paseku, utikal z domova a kousal vetrelce. Rejsek (jejslek) byl roztomily a byl hyckan.
Nejmladsi mel Lalinku, coz byla krehule-citlivka, byla stale nemocna, vsechno ji rozplakalo, bylo treba ji neustale ochranovat a utesovat a byla na dorty. Taky mela na vsechno vyhranene nazory, ktere nam jeji ochranitel casto predaval.
Ostatni deti mely jen efemerni znamosti, asi ze vyrustaly v komunikacnim komfortu:)).
Odpovědět
 Ishka 


My máme Honzíka 

(29.4.2004 20:59:23)
Náš čtyřletý syn Patrik má už asi přes rok imaginárního kamaráda Honzíka a chudák Honzík také slouží k tomu, aby na něj byly sváděny veškeré neplechy a lumpárny. Jednou, když Honzík ve snaze zpříjemnit Patrikovi koupel už po několikáté vymačkal do vany skoro všechny šampony, jsme se Páti ptali kde Honzíka má, že si s ním chceme promluvit. Dostali jsme informaci, že zrovna sedí u Patrika na zádech - a tak manžel Honzíkovi vyčinil a na závěr přidal lehké plácnutí po "Honzíkově" zadečku. Od té chvíle ale máme smůlu - při další vylomenině se Honzík pro jistotu přestěhoval. Sedí u Patrika na špičce ukazováčku. :-))
Odpovědět
 Helena 
  • 

Jaúk a Baúk 

(30.4.2004 9:03:00)
Naše dcera měla kámoše hned dva. Když jí bylo kolem 2 let nebo tak. Jmenovali se Jaúk a Baúk a podle situace to zřejmě mohli být děti, dospělí, někdy i zvířátka, jen ty jména jim zůstávaly pořád stejný. Hrozně se s nima vyblbla a vzhledem k "pokročilosti" jejího slovního projevu bylo dost komické, když o nich vyprávěla: Já autem tátou a Jaúk a Baúk hurá! apod.
Odpovědět
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Virtuální kamarádi 

(31.5.2004 18:40:40)
Jo, neviditelné kámoše máme doma taky. Je jich 1 - 20 a objevují se zcela nenadále. Dcera si s nimi jednak hraje, ale také se snaží na ně svést různé průšvihy, nebo nám navrhuje, že to nádobí by mohl utřít Honzík...

Já měla takovou kamarádku jen jednu, vadržela mi dost dlouho, ale rodiče o ní nevěděli. Nevím, jak by na ni ragovali, ale jsem moc ráda, že dcera má k nám důvěru a my o jejích "kámoších" víme.
S.
Odpovědět
 Soňa Olivová dcera 4roky 
  • 

Neviditelny Pepik 

(30.7.2004 9:30:06)
Ráda bych se připojila k článku Neviditelný Pepík. Také u nás se vyskytuje neviditelný kamarád a dokonce i kamarádka. Dcerka s těmito kamarády žije a i u nás za všechno špatné mohou oni. Má to ale jednu výhodu když se dceři do něčeho nechce Blik s Jůlčou ji pomůžou, samozřejmě jim musím pomáhat a malá jde také. Taky jsem si na ně zvykli a věříme, že u nás budou ještě dlouho.
Soňa
Odpovědět
 EvčaKo 


Neviditelní kamarádi 

(21.1.2005 13:44:20)
Ahoj. Moc se mi ten článek líbil.
Náš synek (4) nemá přímo neviditelného kamaráda jako takového, ale dříve míval a říkal mu pan Marasat. Opravdu nevíme, kde na to přišel a jak to vymyslel. Povídal si s ním (upřesňuji, že mu vykal), telefonoval mu atd. Nikdo mu to nevyvracel. Po čase se to nějak vytratilo. V současné době si buď brblá sám pro sebe, nebo si vystačí s mladší sestřičkou, kterou pěkně sekýruje (to, co má zakázané, co nesmí nebo co se má dělat uplatňuje na ségře). Je to dost legrační je tak pozorovat, když 4 letý kluk sekýruje
2 letou holku a vyká jí! Vlastně si hraje. Samozřejmě, že to jako hru bereme i my rodiče.
Odpovědět
 Bibi-bari 


Re: Neviditelní kamarádi 

(3.2.2005 11:05:12)
Ahoj, tak to náš starší měl dlouho "kouzlo". Kouzlo rostlo, chodilo do školy, ovlivňovalo počasí, chodilo do práce, na výlety a spoustu dalších věcí... Teď už se u nás tak často neobjevuje... přece jenom brácha mu dává zabrat :-)). Taky znám to hraní si na trmvaje, vlaky, rychlodráhy, atp. Lítá poc hodníku jak splašený, ´mává rukama na všechny strany, zasavuje se, otvírá, zavírá dveře, hlásí zastávky, občas musí přijet jeřáb (tj. maminka) a vytáhnout tramvajku, která vykolejila, nebo opravař a spravovat... v březnu bude mít šest a zatím ho to neopustilo... Navíc tuto hru ještě zdokonalil podle rychlostí... takže když někam spěcháme... tak musí jet strašně pomalu.. protože je to motoráček, jindy zase pendolíno, nebo rychlík... prostě pohodička :-)))
Odpovědět
 Petra, 2 dcéry 
  • 

Antona 

(10.11.2005 18:47:58)
Nasa 2 rocna Miska ma takuto kamosku Antonu. Strasne sa na tom s manzelom zabavame a Miska tiez. Je to perfektna partacka a ako sme zistili po pokece s Miskou, je cela zelena. Tych prihod s Antonou je cely kopec.
Odpovědět
 HHHMM 
  • 

HMMM 

(1.1.2006 21:05:32)
HHMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM
Odpovědět
 Klára (syn 3 roky) 
  • 

Re: HMMM 

(12.2.2006 0:45:31)
My máme doma taky Pepíka. Je to neuvěřitelný nešika a náš syn po něm musí všechno opravovat. Pepík se nenají a neobuje. Taky nezdraví a stavět z kostiček, to už vůbec. Zvláštní je, že taktéž imaginární Eliška většinou všechno zvládne, ale Pepík nikdy!
Odpovědět
 HHHMM 
  • 

HMMM 

(1.1.2006 21:06:16)
HHMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM
Odpovědět
 HHHMM 
  • 

HMMM 

(1.1.2006 21:06:16)
HHMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM
Odpovědět
 HHHMM 
  • 

HMMM 

(1.1.2006 21:06:17)
HHMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM
Odpovědět
 HHHMM 
  • 

HMMM 

(1.1.2006 21:06:17)
HHMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM
Odpovědět
 HHHMM 
  • 

HMMM 

(1.1.2006 21:06:17)
HHMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM
Odpovědět
 HHHMM 
  • 

HMMM 

(1.1.2006 21:06:19)
HHMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM
Odpovědět
 Markéta Káňová 14let 
  • 

Já měla neviditelnou kamarádku 

(16.5.2006 14:35:03)
Tak s tímto případem mám zkušenost, i když si na to pamatuju jenom velmi matně. Já jsem měla kamarádku? ale už si ani nepamatuju jak se jmenovala. Vlastně o ní vím jenom díky toho, že mi to připomněla mamka.
Odpovědět
 Nikola+2 
  • 

kamarádi...:-) 

(1.7.2006 20:04:33)
Můj syn mi zas tvrdil, že za ním do pokoje chodí duchové, docela mě tím děsil, tvrdil, že ten bílý je kamarád, že si s ním moc rád hraje, ale ten černý, že toho nemá rád, že ho straší a vždycky ho "sní":-( Dneska už má syn 6 let, ale na tyto duchy si pořád živě pamatuje, už 2 roky nebydlíme tam kde předtím (byla to novostavba) a říká, že je rád, že už za ním nechodí, že to neměl moc rád:-(
Odpovědět
 Věra. 2 děti -Terezka 3roky, Vojta 3měsíce 
  • 

kamarádi?? 

(19.9.2006 20:54:04)
Moje dcerka před delší dobou začala mluvit o Abijce, Abijka jezdí na návštěvu, vozí nám domů nákupy, má děti, ostatně jako moje dcerka (panenky) co je zlobí a nezlobí, mají problémy s autem, kotlem, neví co vařit, ale je to prostě její kamarádka. Náš táta se přece s Abijčiným manželem, se strejdou zná, tak nás přece hromadně navštěvují. Abijka nám volá, teda Terezce, mají spolu dlouhé hovory,prostě jako já mám svoje opravdové kamarádky. Nemyslím že by to bylo ke škodě,kdo z nás by nechtěl mít někdy někoho kdo mu neodmlouvá a dělá co my chceme.
Odpovědět
 Erif & princezna 


My máme Tomáše :) 

(6.5.2007 16:46:19)
Naposledy dcerce ostříhal v koupelně půlku vlasů a představte si, že si na to ani nerozsvítil :)
Odpovědět
 mariana 
  • 

Re: My máme Honzu 

(20.8.2007 17:54:23)
Nas 3,5 lety syn si obcas hrava a povida se svym kamaradem Honzou, napred jsem mela strach ale ted uz to beru s rezervou
Odpovědět
 Lizzie 


Re: My máme Honzu 

(20.8.2007 17:57:55)
Mariano, já i když byla starší a bylo mi smutno, tak jsem ,,utíkala" a povídala si s lidmi, s kterými jsem se chtěla setkat apod., prostě hovořila o čemkoliv..brala jsem to jakousi ,,úlevu"..prostě jsem jim v duchu vykládala své názory na svět, co mě štve a co ne.
Už dávno mám raději lidi z masa a kostí..ale mám pocit, že tohle má prostě každý..
Odpovědět
 Lizzie 


Re: My máme Honzu 

(20.8.2007 18:02:17)
A přiznávám, že ještě někdy na střední jsme s kamarádkou vážně uvažovaly, že pokud by existovaly Bradavice z Pottera neváháme a jdeme tam:-)))..holt čarodějnice potrhlé, no.
Odpovědět
 Katka, Matyáš  
  • 

Adélka 

(27.8.2007 10:38:42)
Kde se vzala, tu se vzala u nás doma Adélka. Našemu prckovi budou v listopadu tři a Adélka je s námi už asi půl roku. Hraje si s ním, spí s ním, jede s ním na chalupu, vozí jí na tříkolce atd. Zpočátku jsem se tomu smála, ale teď nevím. Budí se i ze spaní, že ho Adélka šimrá ať ho nechá spát. Teď nás začíná zapojovat i do své "hry" a musíme Adélce i patřičně vyčinit když nechce spinkat, dát na zadek když zlobí, nosit jí v náručí když už jí nemůže uvézt na tříkolce a podobně. Snad ho to časem opustí. Teď se snažím vypozorovat při jaké příležitosti se Adélka vždy objeví. Doufám, že je to jen výplod jeho fantazie a ne jak taky kdosi psal o šestém smyslu ... brrrr. Nemyslím si, že by to bylo tím, že by byl sám a dost jsme se mu nevěnovali. S dětmi je v kontaktu každý den a není z těch, kteří by stáli v koutku a nezapojovali se do hry ba právě naopak. Zatím to tak necháme a uvidíme kdy Adélka sama odejde.
Odpovědět
 Marie,Anna-Marie 3 roky 
  • 

Proč je tak morbidní 

(6.3.2008 9:58:50)
Je sice pěkné si vytvořit imaginární přatele ,ale proc jim ve sve fantazii holčička takhle ubližuje,dokonce nechává umřít.A znovu se narodit.Takhle to přece nefunguje ani v opravdovém životě.
Zajímalo by mě odkud se ji dostává tak drastické fantazie.Protože to co se v příběhu popisuje podle mého názoru u 4leté holčičky není normální a chtělo by prozkoumat původ jejích myslenek a morbidních fantazií.
Odpovědět
 parishilton 


Re: Proč je tak morbidní 

(6.3.2008 11:08:31)
Marie,já bych tu situaci vůbec neviděla tak tragicky,myslím že jí přikládáš příliš velkou váhu.Holčička vůbec nemusí být morbidní,a neznamená to,že o deset let později zatne matce sekeru do hlavy a nechá ji vykrvácet.Toto je způsob,který dětem pomáhá pochopit jak věci a situace fungují,ta malá ještě neví nic o smrti,ale toto je její metoda,jak aspoň malinko přijít na kloub věcem o kterých toho moc neví a snaží se je pochopit alespoň na úrovni těch svých 4.let.Není pravda že je tato situace nenormální.Holčička vychází při svých hrách a fantaziích z toho,co zná ona sama,čerpá ze situací kolem sebe,z toho co vidí,slyší,takže jestli třeba slyší od rodičů že se nesmí vyklánět z okna,jinak vypadne a ublíží si,je samozřejmé,že to přenáší na svého neviditelného kemaráda.Mne by naopak přišlo nenormální,kdyby holčina používala ve svých hrách mluvu palubního inženýra nebo atomového fyzika.Takto si hraje většina dětí a pro holky,které tady měly obavy ze schizofrenie-to by muselo mít schizofrenii snad každé druhé narozené dítě.To stím vůbec nemá souvislost.
Odpovědět
 zuzka, 17.týden 
  • 

ja mela koniky 

(9.10.2008 9:34:44)
Kdyz jsem byla mala, tk mezi tretim a ctvrtym rokem, meli jsme koniky, kteri s nami behali kdyz jmśme jeli autem, chodili se s nam koupat, proste byli porad tady, a ja se o ne musela porad starat. Prijde mi to jako normlni projev fantazie, nebo vyjadreni touhy ditete, ja jsem jko mala strsne chtela kone, tak sem si je vymyslela. Odeznelo to, kdyz jsme s rodici zacali chodit ke konim pres kopec a ja se mohla vozit na opravdovych, ne jen tech vymyslenych. Proste jsem dostala co jsem chtela, a pk jsem fantazirovala o konich z masa a kosti. Sice uz to pry nebylo ono, ale v\ypravet jejich pribehy sem dokazala hodiny..
Co dodat? deti bez fantazie nejsou deti, ne?
Odpovědět
 Daduša, dcéra Hanka 
  • 

Re: ja mela koniky 

(21.10.2008 12:30:37)
Podla mna je to perfektné, až mi je lúto, že moja dvaapolročná dcérka Hanka nikoho imaginárneho nemá. Asi dva dni síce u nás bola akási Lucka,ale vela sme si s nou neužili. Inak má malá velkú predstavivosť, robí si také bábiky alebo víly zo servítok a dlho sa s nimi hrá, rozpráva sa s nimi, ukladá ich spinkať a mňa napomína aby som bola "tichučko", lebo spinkajú, kolíše ich, stará sa s one ako o malé bábetká. Sestra mi hovorila, že raz išli po asfaltovom chodníku, a boli tam také kopčeky a ona to že to sú také dievčatká. Tiež rada prrivnáva rôzne veci rôznej veľkosti k rodine, napríklad dlhá palička je ocko, stredná je maminka a najmenšia je Hanička. Nás to vždy strašne pobaví a podľa mňa je táto detská fantázia úplne úžasná, určite to nemá nič spoločné so schizofréniou. Tak hádam aj k nám príde nejaká ta bytôstka ....
Odpovědět
 Biki 


My máme neviditelllného Pepíčka 

(2.11.2008 23:25:09)
Přiznávám, že jsem na Rodinu chodila opravdu denně, nyní už bohužel ne.
Jelikož má můj 5 letý syn nyní již asi 2 měsíce neviditelného kamaráda Pepíčka...a docela mě to vyděsilo a začala jsem se pídit, zda nemá někdo takové podobné zušenosti.
Našla jsem, že je to prý snad normální fantazie, více se projevuje u leváků.
navíc prý dle nějakých věděckých studií kždé třetí dítě má nějakou dobu takového neviditelného kamaráda, většinou je to dítě či zvíře.
No a navíc dva ze tří jsou zlobivější a děti na ně všechny svoje lumpárny svádí. nebo je to běžné u jedináčků.

No,to ale není náš případ. Můj synek má sestru, která se s ním hraje i milující rodiče a ve školce spoustu živých kamarádů... tak proč ještě někdo neviditelný?? Náš Pepíček je vzornost sama , narozdíl od našeho chlapečka :-(. je zajímavé, že dle synka je Pepíček úplně stejný, jako on. Má stejné oblečení, stejně vypadá a má i za sestru Leničku (pravou sestru živého synka) a rodiče má také stejné. Někdy prý se na sebe koukají v zrdcadle a oba se vidí.
Starší dcerku a ta kolikrát říká, že by Pájínka za Pepíčka hned vyměnila. Pepíček je včas v posteli, neloudá se s jídlem,má rychle vyčištěné zoubky, pěkně usne a nečmárá po zdech v bytě.Prostě nezlobí ! To vše dělá viditelný Pájínek, který je naším synkem. Že by to bylo synkovo lepší já??
Doufám, že ho to přejde, je to sice zajímavé, ale babičky si myslí, že má halucinace a je blázen :-(.
Odpovědět
 zink 


Re: My máme neviditelllného Pepíčka 

(22.11.2010 20:08:42)
Možná by stálo za to si sednout s odborníkem. Nemusí to nic znamenat, ale také to může být předzvěstí rozdvojené osobnosti. Já jsem byla u psychologa a ten mi vysvětlil, že pokud se dítě začne natolik s tou imaginární postavou stotožňovat, tak je něco špatně.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.