Re: Proč s tím uspáváním děláte takovou vědu?
Tady k tomu názoru musím trošičku oponovat. Moje děti spí odjakživa v noci výborně. Menší chodí spát v tebou zmiňovaných 19 a starší ve 20 (pravidelně, bez časových výkyvů). Rozhodně ne proto, abych se mohla dívat na TV, tipla bych si, že u nás večer televize nehrála více jak rok. Ale píšu holkám deníčky, zakládám alba, čtu si nebo poslouchám nějakou hudbu a přitom klábosím s manželem. Naše děti ví, když je ukládám do postýlky, že padla, že pro mě den s nimi skončil a je na čase spinkat. Spí celou noc. Ráno vstáváme průměrně kolem té šesté - všichni odpočinutí a vyspaní.
Na takové to "usne, když se jí bude chtít" celkem dojela moje kamarádka. Té holčička spala, tak jak ty říkáš celý první rok (jak já jsem ji záviděla, když jí mimi přes den spalo :))) Ale potom, díky nepravidelnému režimu začala mít problémy se spaním a dodnes (4 roky) jí neprospala noc, nechce jí spát přes den - dítě je utahané, nevrlé, ale prostě zabrat nemůže. Nemusí to být tím, kdo ví. Dětské spaní je jedna velká alchymie.
PS: ještě jsem si vzpomněla, že jedna známá mi líčila, jak si naučila chlapečka usínat tím, že mu žmoulala prsty ouško. Dnes má kluk pět let a ona pořád žmoulá - prcek bez toho nezabere. To mě rozesmálo. Nemyslím škodolibě, spíše mi to přišlo hodně veselé.
Odpovědět