Zvučný hlahol hlasu těla
Pane doktore, mám trochu pocit, že mícháte dvě věci dohromady - naslouchání přírodě a naslouchání hlasu těla.
Dám příklad - manžel jezdí odmala na vandry a dokáže z mého pohledu naprosto nepochopitelné věci - nepotřebuje hodinky, protože vždycky poměrně přesně pozná, kolik je hodin, nepotřebuje kompas, protože pozná, která světová strana je která (a to aniž by musel lézt po stromech a hledat lišejníky nebo zkoumat stavbu mravenišť), když spíme pod širákem, v klidu se můžu zabalit nejenom do spacáku, ale i do celty, protože zhruba čtvrthodinky předtím, než přijde déšť, mě z celty vykope ven a máme čas ji roztáhnout nad námi... Člověk civilizovaný či dokonce velkoměstský druh tohle absolutně nepotřebuje, takže nemá žádný důvod to umět. Ale zkuste se poptat u trempíků :-))) A tohle je dle mého naslouchání přírodě.
Jenže pro porod je důležitější naslouchání hlasu tělu. Jistě, i tady je možné využívat moderní vymoženosti a vykašlat se na to, co říká tělo, ale podle mne je velmi smutné, když to někdo dopustí - svoje tělo totiž každý potřebuje, ať už žije v paneláku nebo v jeskyni. Co tím myslím - třeba klasické bolesti hlavy. Prožila jsem si období, kdy jsem prostě šáhla po algifenu a bylo po problému. Nebo jinak - problém zůstal, ale bolest rychle ustoupila. Pak jsem si řekla, že takhle už to nejde a začala víc poslouchat vlastní tělo. Najednou jsem zjistila překvapivé věci. Bolest nepřichází naráz a nečekaně, jak bych byla dřív ochotná odpřísáhnout, ale polehoučku se hlásí a já mám čas si uvědomit, proč mě začíná bolet hlava a mám čas s tím něco udělat. Doplnit tekutiny, vyvětrat se, odpočinout si, protáhnout krční páteř... Řešení sice není tak rychlé, jako v prvním případě, zato je podle mne efektivnější. A tohle já považuji za naslouchání tělu. To, že vnímám, co se děje ve mně, přeci nemůže změnit to, že pracuji s počítačem nebo jezdím autem. Abych uvedla i jiné příklady - je to třeba metoda "přirozeného plánovaní rodičovství" (či jak je správný název), metoda určení plodných a neplodných dní zaměřená na sledování bazální teploty, děložního čípku a konzistence poševního hlenu. To je metoda, která přímo vybízí k tomu, aby žena důkladně poznala své tělo a jeho fungování. Sex - mnozí sexuologové tvrdí, že je důležité se naprosto uvolnit a poslouchat své tělo. Oč jiný je porod? Nejlíp jsem se cítila ve chvíli, kdy jsem "vypla mozek", přestala myslet na poučky z kurzu a své poněkud naivní představy :-)) a dělala jsem to, co po mně tělo žádalo.
A s předchozím bodem souvisí i "špatná fyzická kondice" současných žen, kterou se někteří porodníci oháněj. Jo, je pravda, že většina z nás nedře od rána do večera na poli, ale na druhou stranu - existuje tu docela rozsáhlá síť fitnessek, aerobikklubů, jógacenter... Pro ty, co nevyhledávají kolektiv nebo se z nějakých důvodů nemohou účastnit takovýchto veřejných cvičení existuje množství videokazet a odborné literatury. A pane doktore, věřte mi, tím že poslouchám své tělo, poznám, jestli mi stačí ráno si o hodinku dřív přivstat a jít do práce pěšky, nebo jestli je na čase zakoupit permici do nějakého pohybově-společenského zařízení...
A ještě bych se vrátila k tomu, co jste na jiných místech psal o českých porodnicích - že žena má možnost se rozhodnout, zda léky na bolest přijme nebo ne, že i u nás je možné rodit přirozeně... Vyšťourala jsem jeden výzkum z roku 2000 (mám pocit, že je uveřejněn i někde na Rodině) a z něho vyplývá, že ve 12% porodnic se léky proti bolesti aplikují VŠEM rodičkám a v dalších 51% ještě PŘED TÍM, než si o ně žena řekne. Navíc 75% porodníků je přesvědčených, že žena nemá dostatečné znalosti, aby se sama mohla rozhodnout. To mi jak moc pozitivní informace, která dává ženě možnost volby, nepřipadá. A ty přirozené porody - cituji: "Model lékařsky vedeného porodu vyhovuje sice většině žen (více prvorodičkám než matkám s předchozí zkušeností porodu), nicméně z celé čtvrtiny matek, které preferují porod přirozený, jej při spontánním průběhu bez lékařského zasahování směla prožít pouze necelá třetina.". Porod v jiné poloze než v leže na zádech nebo pololeže si smělo prožít 5% žen (že by tedy ta šťastná necelá třetina přirozeňaček?). A pak se divte, že je tu takové volání po vzniku porodních domů :-)
S.
Odpovědět