Re: poporodní deprese - co s návštěvami

Ahoj Jano, jasně že jsem mohla návštěvy odmítnout. Ale oni byli všichni tak nadržení (první vnouče, první pravnouče, první miminko v rodině po x letech). A já předem netušila, jak vyplivnutá budu - první den jsem si říkala, že malá tak vyvádí z toho šoku z příchodu na svět, druhý den jsem si říkala, že už se to přeci musí stabilizovat, třetí den jsem si říkala, že i ona už musí být děsně utahaná :-).

Upřímně, rázná babička mě rázně sprdla, ať koukám být milá na příbuzenstvo, které se k nám hromadně sjelo "zapít dítě" když mu bylo deset dní, a ať jí jdu pomoct zdobit chlebíčky, protože ona to tak hezky neumí :-). Přitom mi vykládala, že jako na nejkrásnější dobu svého života vzpomíná na čas po narození první dcery. Rodila u řádových sester, ty se o ni po všech stránkách staraly, vyvařovaly, uklízely, rozprávěly, hladily...opečovávaly i miminko, když se matka necítila, mohla ho dostávat jen na kojení, pokud chtěla - a to vše probíhalo CELÝ MĚSÍC! To jsou paradoxy! Asi mi vážně chyběl ten můj rytíř. Tak příště.