Re: Poporodní deprese!

ano,já taky vím,co je to poporodní deprese nebo spíš laktační psychoza. chápu lékače,že tě odvezli hned,měli asi fakt strach.Velice stručně popíšu svou anabazi.
Po 1.porodu,který byl otřesný,co se týká chování Pa ke mě,jsem prošla docela očistcem,matka se ke mě chovala jak k malomocné,bydleli jsme společně. Mě ani miminka si nevšímala,jen mě slovně napadala,měla probůémy v manželství. 2 týdny po porodu ode mě odešel manžel,začal si s mou nejlepší kamarádkou. Když se to dověděla moje matka,vyhodila mě více méně z bytu. azyl mi poskytly tcháni. Myslela jsem,že jsem zdárně vše překonala,ale zůstalo to někde hluboko uloženo.
Po 10 let jsem rodila znovu,s novým manželem,vše bylo ideální,ale vliv těch 10 let starých událostí se projevil- deprese už v porodnici,upěnlivě jsem se snažila kojit,ale prostě to nešlo. Obešlo se to bez léku-řekla jsem si,že nejsem blázen. Za 2 roky další porod,ted už ovšem pěkná laktačka s halucinacemi,jak sluchovými,tak zrakovými. Opět jsem se snažila kojit,ale když jsem při jednom kojení viděla za okny ,v létě,padat sníh a měla pocit,že mému synovi vyrůstají čertovské rohy,z posledních sil jsem zavolala manýela do práce. Hned přijel,zavolal známé psychiatričce,ta mu řekla at okamžitě přestanu kojit a co mi má nasadit za lék. Muž je lékař. bylo mi syna moc líto,za chvíli mělo být další kojení,ale manžel hned zaběhl pro Nutrilon a malý ho dostal,bez problému se na něj převedl a připadalo mi,že si ani nevšiml,že má láhev,což mi bylo docela líto. Ještě jsem dostala léky na zastavení mléka a za 10 dní bylo mléko pryč. Za pár dní byla depka i laktačka v pohodě. Prý bylo štěstí,že jsem neztratila náhled a vše jsem si uvědomovala. Prý je dost maminek,které dítě zabily,aniž si uvědomovali co dělají.
Já bych strašně ráda kojila,ale mám to prostě striktně zakázané,takže při 3.dítěti jsem se o to raději nepokoušela. Podotýkám,že léky tehdy nasazené beru dodnes a hned tak je brát asi nepřestanu. Ale dnes už jsem schopná vtipkovat o tom sněhu v létě a že můj syn byl čertík.
Takže neváhejte se svěřit do rukou psychiatrů,když Vás to potká,nemá smysl si hrát na hrdiny nebo mít výčitky,že jste to nezvládly!!