Re: blabla bla

Vypadá to tak, že je dobré dítě v prvním momentě odpoutat od jeho problému (mám utajeného)- odvést pozornost tím, co na dítě nejvíc platí. U někoho to může být trapný dospělý, jinde jídlo, oblečení. Pak by ale mělo přijít nějaké vysvětlení nebo aspoň pokus vyslechnout dítě, co se mu stalo. Nemusí to být bezprostředně po uklidnění, to už zase záleží od jednotlivých dětí, a ty musíme znát především my - rodiče.
1. odvedení pozornosti od problému nebo celého dítěte z místa
2. zamyšlení se nad důvodem vzdoru - od rodiče i dítěte (podle povahy)
3. zkusit to s dítětem probrat, navrhnout řešení (přiměřené věku dítěte a jeho citům)
Včera jsme s dcerou(7let) u oběda řešili to, že se rozbrečí, když si z ní děláme legraci. Tak jsme se dohodli, že si budeme dávat pozor, abychom to nedělali, ale když si nedáme pozor, tak poneseme následky i my, protože budeme muset poslouchat její pláč, který nás mrzí. Ona si zas musí dávat pozor na to, aby často neplakala kvůli maličkostem, jinak výsledek bude, že nás to rozlítostní a budeme na ni křičet, a to zas nemá ráda ona.

Vím, že to není příklad nad všechny, je to jen náš příklad řešení situace u sedmiletého dítěte. Komu se to nelíbí, ať .... to nečte. A nebo mi vynadá, takovou virtuální nadávku snad unese i moje maličkost.