krize rodiny?

Já bych to asi nenazvala krizí rodiny, možná spíš přeměnou rodiny. Občas člověk pojem krize rodiny slýchá v kontrastu k ideálnímu vylíčení rodin našich babiček, kdy (dle jejich vzpomínek) všichni lidé byli slušní, vše bylo lepší, lidi se tak nerozváděli a bylo víc dětí. Je třeba si ale uvědomit, že toto nebyl růžový stav, že všichni lidé nebyli slušní (je běžné, že na ty nepříjemné věci člověk víc zapomíná), byli úplně stejní jako dnes (studium historie mne čím dál tím víc přesvedčuje, že lidi jsou a byli pořád stejní). Kdyby tehdejší společenské klima rozvody umožňovalo, věřím, že by rozvodovost byla té naší podobná. Protože není pravda, že většina manželství byla idylických (někteří lidé si kladou rovnítko mezi nerozváděli se = manželství byla idylická... ale oni se spíš nerozváděli proto, že to bylo společensky a ekonomicky téměř vyloučeno). Problémy byly stejné, ještě zmocněné onou zmíněnou nezpochybnitelnou autoritou "pána domu" a vším co s tím souviselo. To, co je dnes při rozchodu manželů věcí veřejnou, se dřív na světlo nikdy nedostalo, zůstávalo to za zavřenými dveřmi té které domácnosti.

Teď se možná zdá, že rodina je v krizi... ale já bych to neviděla jako KONEC rodiny, ale jako přechodnou fázi, něco jako lítání z extrému do extrému, kde se zkouší různé modely, než se třeba hrany otupí, hladiny ustálí atd.