27.4.2005 9:26:26 Líza
:-)))
Evčo, tímhle článkem jsi mi tak hezky poléčila jedno moje trauma... :-)
Ne že bychom se v nedávné době stěhovali - v současném bydlišti jsme už 4 roky. Ani za 4 roky ovšem některé knihy neopustily krabice, protože tolik knihoven prostě nemáme a nebudeme mít. To mě nepálí, tak jsou v krabici na skříni nebo pod postelí a je to.
Co mě deptá víc, je takové to "stěhování v bytě". Nejdřív nebyl jeden pokoj provozuschopný. Pak jsme ho vymalovali, vybavili nábytkem a šoupli tam tříletou dceru. Pak se narodilo miminko a někam se dávala postýlka, přebalovák...něco muselo stranou, něco rozložit a schovat. Miminko vyrostlo. Postýlku odvézt, postel starší dcery prodat, vymalovat druhý pokoj, smontovat palandu, koupit psací stolek, přetahat skříně, děti sestěhovat, přetáhnout letiště do bývalého dětského pokoje....nemusím v podrobnostech pokračovat, asi to všichni znají.
přestěhování pokojů proběhlo před víc než měsícem. Furt se všude válejí tuny blbostí, které ještě stále nemají svá místa a asi ani nikdy mít nebudou (a že jsem toho vyházela...stejně se nic nikam nevejde).
Takže počítám, že nejmíň půl roku bude tenhle stav trvat, než mi buď prdnou nervy a všecko, co není ve skříních, policích a bedýnkách, vyhážu, nebo mě napadne znova přeorganizovat celý byt.
Ale když si čtu o nevybalených věcech po roce od stěhování, najednou si připadám normální a už si za ten binec nenadávám :-)))
Odpovědět