Re: Zlobivé

Jestli to bylo na mě, tak ne, moje dcera nikdy nic takovýho neudělala a myslím že každý dítě, schopný vylízt na kastli auta, je už hodně dlouho schopný i pobrat to, proč se některý věci nedělají. Nehledě teda už vlbec na to, že skákat na kapotu nikdy nenapadlo ani mě, a to jsem byla největší... eh... druhej největší sígr na sídlišti. Toho největšího jsem deset let milovala. :-D
Mě jako dítě vyhodili i z blázince. To by vůbec nemělo bejt možný.
MYslím, že taková akce by byla zřejmě hodně zoufalým posledním pokusem upozornit rodiče na to, že je něco špatně.
Na svojí dceři to úplně vidím. Naprosto jasně, byť bohužel zpětně, si uvědomuju POKAŽDÝ ten okamžik, kdy jsm měla zbystřit a zareagovat, kdy se něc překotilo do průšvihu. A moje ani ne tříletá Mar neřve "mami, já tě potřebuju, teď hned, vnímavou a naslouchjící, protože jsem unavená, frustrovaná, nešťastná a vzteklá, pomoc!"
Ona křičí "já ci čůat do pelíšku, já ci kakat do pelíšku, já ci kopat do mámy." Naprosto úmyslně nabourává hlavou o hranice, na kterejch jsme se dohodly, aby mi dala na
jevo, že je to blbý...
A přes to, že moje dcera musela už jednou nebo dvakrát OPRAVDU načurat do pelíšku svý momentálně příliš unavený, přepracovaný a nebo i chybující matky, umím číst její signály, rozumíme si a chápem se.
Pokud nějaký děti skáčou po kapotách, je to zřejmě zoufalej výkřik do tmy, možná poslední prosba o pomoc. Viděly jste MANDRAGORU? Podívejte se, jak moc jsou děti zranitelný, zneužitelný, znásilnitelný...