| Hanina | •
 |
(2.9.2014 18:41:23)
Zlobivé dítě neexistuje? V tom případě jsou rodiče, učitelé a další lidé totální blbci, protože chyba je evidentně v nich.
|
| RONJA | •
|
(3.9.2014 13:09:15)
No, blbců je na světě dost, takže jich značný procento předpokládám i mezi rodičema...
Ale definujme si zlobení. Co to vlastně je?
My jsme doma došli k tomu, že zřejmě neochota uposlechnout rozkaz. Neposlušnost. Nebo ne? Pokud ano, doufám, že moje dcera bude stejně "zlobivá" jako jsem byla, jsem a budu já. (Zatím to tak naštěstí vypadá.  )
Nepřeju si, aby poslouchala jenom proto, že je menší než já. Přeju si z ní vychovat dospělou, zralou, kriticky myslící bytost - a k tomu vede cesta přes miliony vysvětlování, diskuzí, debat, ústupků, přehodnocování vlastních postojů a tak dál... Ale NE PŘES PŘÍKAZY A ZÁKAZY.
„Neposlušnost je základem svobody. Poslušní zůstanou otroky.“ - Henry David Thoreau
|
| Hanina | •
|
(4.9.2014 9:16:16)
Vysvětlovat je normální, o tom je přece výchova, ne? Ale někdy je prostě rychlejší příkaz a dítě ho MUSÍ uposlechnout. To přece neznamená, že z dítěte nebude myslící člověk. V práci taky posloucháme příkazy nadřízených a kolikrát je musíme splnit, i když k nim máme výhrady. Pravda, můžeme se na ně vybodnout a dělat si věci po svém - ale pak se nedivme, když se s námi v práci rozloučí.
|
| RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA | 
|
(4.9.2014 10:09:35)
Pro práci se rozhodujeme. Možností je mnoho. Vybrat si takovou, kde nám nikdo přikazovat nebude, dělat sám na sebe nebo nedělat nic... Poslední možnost není podle mě úplně nejlepší nápad, ale je to VOLBA, volba dospělýho člověka. dítě nemá tuhle volbu a pokud mu člověk, na kterým je naprosto ve všem závislej, materiálně i citově, bude rozkazovat, nebo dělat cokoli jinýho, nezbejvá mu, než to snášet. Proto se taky děti ve většině světa tgěší poněkud větší míře ochrany než zaměstnanci.
Nemyslím, že je nutný dětem rozkazovat. Já to dělám, jenom když jsem hodně unavená a nehlídám se... Ale situaci, kdy by to bylo třeba, jsem ještě nezažila, no.
|
| hbf |
|
(4.9.2014 10:57:35)
Ono si dítě ani nemůže vybrat, zda si ho rodiče pořídí, či nikoliv...
|
|
| aor oeug oeqgnj | •
|
(4.9.2014 13:06:32)
Protože hlídáš jedno. Já pracovala ve zvláštní škole a když mělo třeba jedno z dětí epileptický záchvat, bylo třeba se mu věnovat. Pak ale následoval příkaz pro ty ostatní, protože bych je jinak neuhlídala.
Nebo příkaz, když ti malé dítě běží k vozovce nebo se blíží k nebezpečnému místu. Tam musíš přikázat a dodatečně třeba vysvětlovat. Jenže pak mi třeba neplavající dvouleták skočil do bazénu pro dospělé, protože "jemu se přece nemůže nic stát", že. A vysvětlování mi bylo platné jak mrtvému zimník, to jsem ho měla nechat utopit, aby pochopil?
|
| kk | •
|
(4.9.2014 13:57:28)
To je přesné, příkazy je třeba občas použít, třeba stůj!, když prcek běží do silnice. I sebekratší vysvětlování by vedlo k tomu, že by z prcka byla placka. KK
|
|
| RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA |
|
(5.9.2014 0:02:16)
To je ale totální demagogie. Není to Tvoje chba, je to chyba školy, Já jsem zas pracovala ve stacíku pro děti s poruchama autistickýho spektra. Nejen, ale především. Byli jsme tam jeden na dvě až tři děti. Takhle to má vypadat v zařízení pro děti se zvláštníma potřebama. Samozřejmě, že jako učitelka nemůžeš dělat vůbec nic, notabene jako učitelka ve zvláštní. ALe jako člověk můžeš udělat cokoli. Třeba si zařídit vlastní školu financovanou dotacema, církví nebo pámbuvíjak. ono to jde. 
|
|
|
| Limai | 
|
(4.9.2014 21:30:15)
Aha,takže když tvoje dítě vyleze na karoserii cizího auta a bude po ní skákat,tak mu budeš vysvětlovat třeba půl dne,proč to nesmí dělat a prosit ho,aby slezlo dolů,do té doby,než přijde majitel auta a rozbije ústa tobě nebo jemu?
|
| RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA |
|
(4.9.2014 23:56:04)
Jestli to bylo na mě, tak ne, moje dcera nikdy nic takovýho neudělala a myslím že každý dítě, schopný vylízt na kastli auta, je už hodně dlouho schopný i pobrat to, proč se některý věci nedělají. Nehledě teda už vlbec na to, že skákat na kapotu nikdy nenapadlo ani mě, a to jsem byla největší... eh... druhej největší sígr na sídlišti. Toho největšího jsem deset let milovala. :-D
Mě jako dítě vyhodili i z blázince. To by vůbec nemělo bejt možný.
MYslím, že taková akce by byla zřejmě hodně zoufalým posledním pokusem upozornit rodiče na to, že je něco špatně.
Na svojí dceři to úplně vidím. Naprosto jasně, byť bohužel zpětně, si uvědomuju POKAŽDÝ ten okamžik, kdy jsm měla zbystřit a zareagovat, kdy se něc překotilo do průšvihu. A moje ani ne tříletá Mar neřve "mami, já tě potřebuju, teď hned, vnímavou a naslouchjící, protože jsem unavená, frustrovaná, nešťastná a vzteklá, pomoc!"
Ona křičí "já ci čůat do pelíšku, já ci kakat do pelíšku, já ci kopat do mámy." Naprosto úmyslně nabourává hlavou o hranice, na kterejch jsme se dohodly, aby mi dala na
jevo, že je to blbý...
A přes to, že moje dcera musela už jednou nebo dvakrát OPRAVDU načurat do pelíšku svý momentálně příliš unavený, přepracovaný a nebo i chybující matky, umím číst její signály, rozumíme si a chápem se.
Pokud nějaký děti skáčou po kapotách, je to zřejmě zoufalej výkřik do tmy, možná poslední prosba o pomoc. Viděly jste MANDRAGORU? Podívejte se, jak moc jsou děti zranitelný, zneužitelný, znásilnitelný...
|
|
|
|
|
|
|
, to především - to jsou základní kameny výchovy.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)