Re: Katko, to sis teda dala....

vidím, že tady mají všichni dookola geniální děti, které se na gymplu neučí a všechno jim skvěle jde. já jsem se tedy na gymplu taky neučila a vystudovala práva v Praze, ale rozhodně bych to nikomu nedoporučovala. pokud si dobře pamatuju, gympl je dost těžká škola a pokud chce někdo studovat a nejen proplouvat, tak si umím představit, že mu příprava do školy zabere klidně 2 - 3 hodiny. na tom, že někdo chce studovat, nevidím nic špatnýho ani bych v tom neviděla záruku toho, že to nikam nedotáhnou. tohle má každý jinak. někdo se učí víc a někdo míň, podle mých pozorování se nedá vypozorovat úměra, kdo jak potom uspěje v životě (výjimku velmi výjimeční jedinci, kteří se statisticky vyskytují jen málo a při minimálním účení vše chápou rychleji než ostatní a jsou schopni uspět kdekoli. dá se dost pochybovat o tom, že by všechny pisatelky, které Tu odsuzují Tvé děti, měly takto nadané potomky). zkušenosti se svými dětmi zatím nemám, jsou malé.

s těmi domácími pracemi je tady taky každej moc chytrej. moji rodiče nás vedli k práci v domácnosti a na zahradě. ovšem za jakou cenu. jekoty, jekoty a nepohoda s nepohodou. já jsem byla dost lajdák a v domácnosti se mi nic dělat nechtělo. vše jsem odkládala na poslední chvíli a udělala jsem to případně až když bylo už nejhůř.

z toho, co můžu pozorovat u mých dětí, tak jsou po mě. dcera rozhodně nebude usměvavá hospodyňka, která uvaří mamince večeři, když příjde unavená z práce. zabývá se sama sebou a ostatní ji obtěžuje. a rozhodně nevypadá, že by hodlala kohokoli poslouchat. a já to respektuju. pamatuju si, že jsem byla úplně stejná. rozhodla jsem se už dřív, že domácnost raději zastanu sama s pomocí muže než se dohadovat s dětmi. záměrně jsme si koupili velký byt v Praze a ne dům, aby s tím bylo co nejméně práce. nehodlám se totiž s nikým dohadovat, jetli mi pomůže na zahradě nebo ne. to radši opravdu dopřeju sobě a dětem nějakou zábavu.

osobně by mi naprosto stačilo to, co popisuje Katka, že děti nejsou drzé a mají zájem se učit. nemyslím, že by bylo nějak cenným výchovným cílem přimět děti v domácnosti pracovat (i když svůj pokoj by si asi uklidit měly). taky pro mě není výchovným cílem, aby děti zjistily, že život je sakra krutý už v rodině. poznají to na vlastní kůži a ten střet je pro každého tvrdý, ať už na něj doma byli hodní nebo ne.

jak jsem řekla, byla jsem všemi prostředky vedena doma k tomu, abych hodně pracovala. hlavní efekt to pro mě mělo ten, že když jsem konečně vypadla z domova, nemohla jsem se nabažit pocitu, že mě na každém kroku někdo neopruzuje. pro mě je domov místem pohody a mým cílem je vytvářet pro děti bezpečné útočiště ne místo, kde matka pořád prudí.

jediné, co bych upravila, je podíl manžela na domácích pracích. ale jen jestli má opravdu výrazně víc času pro sebe než Katka a není to například tak, že je hlavním živitelem rodiny a chodí domů výrazně později než manželka. já jsem měla vždycky dost ultrafeministické smýšlení i rétoriku, ale nakonec jsem po zralé úvaze skončila víceméně u tradičního modelu.