Re: Úvaha

Katko, je to tvůj život, ale dost ženských ti tady ukazuje, že to jde i jinak. Záleží na tobě, jak se k tomu postavíš. Chlap je svéprávná osoba. Já taky nevím, kde má ten můj v komoře schovaný šroubovák, ale pokud si chci něco přitáhnout, když jsem sama a nečekat s takovou blbinou na něj, tak tu komoru prohledám a něco najdu. Třeba to bude místo křížového jen normální plochý, ale do šroubku bude pasovat a poradím si. Stejně tak by to mělo fungovat u tvého muže. Pokud nenachystáš jídlo, k ledničce trefí, spížku nebo skříň s potravinami snad taky ví, kde hledat, je to jen o tom, jestli dostane tu příležitost. Chodíte třeba na nákup spolu? Aby věděl, jak vypadají potraviny zabalené, co je všechno potřeba atd? Určitě by šlo domluvit se třeba pro začátek na jedné večeři v týdnu, kterou bude mít na starosti on. A holky? Pokud chodí na gympl, tak jsou minimálně ve věku druhého stupně ZŠ. Měla jsem od 7. třídy povinnost každé úterý nachystat večeři pro celou rodinu. Mamka ten den chodila domů později, taťka občas pomohl jindy a tímto se naši snažili zapojit mě. Trochu jsem to bojkotovala, vaření není dodnes moje hobby (ač se samozřejmě v tomto ohledu o rodinu starám, co jiného mi také zbývá, ale aspoň se můžu vystřídat s manželem, který je v tomto opravdu schopný). Dělávala jsem různé pomazánky, ale občas to vystřídala i zapečenýma bramborama, špagetama, palačinkama, tehdy jsem se ještě štítila sáhnout na syrové maso... bylo mi 12 Pravda, vztah k vaření se mi tím nezměnil, ale rozhodně mi to neublížilo.
A odkdy se do povinností zapojují děti? Mám nyní kluky, kterým za pár týdnů bude 6 a 8 let. Když se vypere prádlo, oni skládají k sobě ponožky, skládají trenky, svoje tepláky a kalhoty (naše jsou na ně dost velké). Starší už celkem pravidelně utírá nádobí (vychází to spíš o víkendech), mladší začíná, zatím mu dávám spíš plastové věci a příbory. Když převlékáme postele, oni všechny 4 kompletně vysvlečou, starší syn se snaží do nového povléct polštář, zbytek doděláme my rodiče. Občas nechám staršího vysávat třeba jednu místnost, spíš se to učí. Samozřejmostí je péče o pořádek v pokojíčku. Občas zametou v kuchyni... Prostě co zvládnou, to dělají a povinností jim bude přibývat, tak, jako rostou i jejich nároky, zdá se mi to naprosto přirozené. Mimochodem, pomoc při vaření, jako loupání cibule, česneku, brambor, krájení zeleniny apod. je pro ně vcelku oblíbená činnost. A když lumpačí u jídla a pokydají si tričko, jsou oba schopní si ho hned i vyprat.
Jsem teď potřetí těhotná a musím dost ležet, nedovedu si představit, kdo by zajišťoval rodině servis, kdyby se všichni nepodíleli dle svých možností. Na manželovi je toho teď víc, než by si přál, ale ono mu to na čas taky neublíží. Babičky k pomoci nemáme, co si neuděláme sami, to nemáme.