Asi jsem nějaká divná,
ale mě to přijde jako článek o ničem. Jistě, že děti chtějí to co vidí jinde. To je snad přirozená lidská vlastnost. Kdyby totiž Prapepa nechtěl jíst pečené maso jako Prakarel, nesnažil by se o udržování ohně... A silně pochybuju, že autorčina babička nezáviděla té sedlákovo holce, že měla pannu opravdovou. Stejně tak zatracování plastů nechápu. Třeba Lego je u nás naprosto nesmrtelná zábava na celé dny jak pro dceru tak pro syna. A stejně tak milují dřevěné koleje a vlaky. Dětem je totiž dost jedno, z jakého materiálu hračka je, hlavně když se s ní dá hrát. A ano, máme i Barbie, Chou chou, auta na ovládání i tu garáž. A děti si s tím prostě hrají. Sama autorka tvrdí, že se s "novými" hračkami hrát nedá. Jakto že ne? Sama takovou neznám a ani v článku jsem nic konkrétního nenašla. Spíš mi to celé připadá jako prázdné mlácení slámy...
Odpovědět