Houpací koník, nebo hnusáci lepáci?

Hraček jsou dnes plné obchody. Autíčka, co se z nich stávají roboti, pravěcí ještěři, kteří ve tmě svítí, panenky, které čůrají i pláčou, chlupatá zvířátka, která jsou jako živá. Vše v atraktivním a nablýskaném balení, vše podpořené všudypřítomnou reklamou. Kdo by odolal? Nevím. Já tedy ne. Přestože vím, že bych měla. Chci přece, aby moje děti zažívaly při hře s hračkami potěšení, aby se správně rozvíjely, abych v nich podpořila estetické cítění... Dnešní hračky jsou na první pohled dokonalé. Jsou ale také velmi často plastové, neosobní a mnohdy se s nimi nedá hrát.

Šestiletý Vojta si přál k Vánocům poschoďovou garáž. Maminka samozřejmě podlehla adventní atmosféře a garáž koupila. Byla podle Vojtových představ – vysoká, skládací, ze zeleného plastu a nepřiměřeně drahá. Na Štědrý večer s tátou garáž složili a asi hodinu parkovali autíčka. Vše se zdálo v pořádku.

Radost na obou stranách byla velká. Druhý den ráno Vojta celé dopoledne v dětském pokoji stříhal, maloval, trhal a lepil – garáž z krabice od nových bot. „ Podívej, mami, to je krásná garáž. Udělal jsem ji sám. Je skoro stejně velká jako ta od Ježíška.“, přišel pyšně Vojta ukázat svůj výtvor. Ještě měsíc garáž dolepoval, nastavoval a parkoval všechna auta. Vánoční plastovou garáž rodiče opět složili do krabice, a jestli ji nevyhodili, tak tam leží dodnes.

A zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Mnohdy totiž radost z vytoužené hračky končí velmi brzo. Rozplyne se jako sen.

VŠECHNO JE ALE NĚJAK JINAK.

„Nabízené hračky ze dřeva jsou originální, vyznačují se nejvyšší kvalitou a zároveň výbornou cenou. A co je hlavní – vaše děti je budou milovat.“ Tato věta na úvodní straně internetového hračkářství mě zastavila v nakupování.

Ano, dřevěné hračky jsou nějak kouzelné. Je v nich asi zakletá síla stromů, z nichž jsou vyrobeny. A proto se dřevěných hraček tak rádi dotýkáme, díky nim si můžeme vytvořit svět fantazie, který hřeje... Vzpomínám na svoji babičku, která vždy láskyplně líčila, jak ze špalíčku na topení vyrobila panenku a uložila ji do pokojíčku z krabice od bot…tak nějak jsem se zasnila, když v tom mě můj syn probudil otázkou „Mami, prosím, tě našla jsi už ty Bakugany?“ Tak, a jsme v realitě. Ano, dřevěné hračky jsou vkusné, příjemné na dotyk, rozvíjí dětskou fantazii... Jenže moje děti je už nemilují. Je potřeba obohatit sbírku Bakuganů, Gormitů, slizáků, Barbie, Littlest pets shop, Furry frenzies. Že nevíte, o čem je řeč? Pokud vaše dítě dospěje do věku, kdy síla dětského kolektivu a televizní reklamy začnou vytlačovat vaše výchovná předsevzetí, pochopíte.

Nemůžeme si namlouvat, že naše děti si budou hrát stejně, jako jsme si hráli my, naši rodiče či dokonce prarodiče. Už jen těžko vychováme dítě s jednou panenkou a houpacím koníkem. Tlak společnosti je příliš velký. To, co se na nás a naše potomky valí z televize, filmů a reklamy, je vlna, která smete i ty nezdatnější plavce proti proudu.

Přesto se aspoň někdy snažíme podsunout dětem hračku, která je podle nás ta správná. „My jsme přece rodiče a víme, co je pro děti to správné.“

Ale opravdu to víme? A proč tak prahneme po tom, aby naše děti měly vkusné a „výchovné“ hračky?

JE PRAVDA, ŽE HRAČKA BY MĚLA ROZVÍJET

motoriku, stimulovat rozvoj sluchu, zraku a hmatu, podporovat soustředění, cit pro barvu i tvar. Správná hračka by měla rozvíjet poznání, vybízet ke komunikaci, rozvíjet fantazii i myšlení a motivovat ke spolupráci. Neměla by být jednoúčelová, měla by nabízet více možností využití, ale měla by být i vkusná, protože ovlivňuje estetické vnímání dětí. O tom není pochyb.

DNEŠNÍ HRAČKY MNOHDY POSTRÁDAJÍ SVOJI HLAVNÍ ÚLOHU – nedá se s nimi totiž na nic hrát. Estetickou hodnotu dnešních hraček hledáme většinou taky marně.

A navíc jsou častokrát doslova odporné na pohled i na dotyk. Přesto je ale fascinace hnusem dětem vlastní. Stejně jako jsou chlapci uneseni ze slizkých postaviček a znetvořených hrdinů, fascinují holčičky panenky s abnormálně štíhlým pasem, nepřiměřeně velkýma očima a přesladkými růžovými šatičkami. Hračky pro děvčátka jsou hebké, roztomilé, jako živé, pro kluky zase pořádně odporné, slizké a ošklivé.

A děti takové hračky milují. Nebo jsou jen tak ovlivněny nabídkou? Kdyby tyto nabízené kýče neviděly, stačily by dnešním dětem jen hračky z přírodních materiálů, které bezesporu nabízejí více hracích možností? Jsou rodiče, kteří tyto otázky neřeší a kupují vše, co si děti zamanou. Jsou rodiče, kteří se striktně drží nákupu přírodních vkusných hraček. Jsou rodiče, kteří by rádi kupovali jen vkusné hračky pro zdravý vývoj děti, ale podléhají dětským přáním... Patřím mezi ty poslední. Ale bojuji vždy dlouho. Bojuji sama se sebou. Vysvětlovat, že tato hračka je opravdu děsná a ta druhá pro dítě vhodnější, nebo vyplnit dětskou touhu?

KAŽDÉ DÍTĚ JE ORIGINÁL, KAŽDÉ DÍTĚ MÁ SVŮJ OSOBITÝ VKUS, a přesto, že jsme přesvědčeni, že plastové příšery do dětského pokoje nepatří, pokud po nich vaše dítě touží, přimlouvám se, zamhuřte oči a povolte.

Není totiž snadné zapomenout na nesplněný dětský sen. Jen se podívejme, kolik tatínků či dědečků koupí svým synům a vnukům autíčko na dálkové ovládání (přestože dítě o takový dárek vůbec nestojí), protože oni sami si tím plní svůj dětský sen. Zažila jsem dokonce tatínka, který své roční dceři koupil k prvním narozeninám na dálkové ovládání tank.

PŘESTO ALE ZŮSTAŇTE NOHAMA NA ZEMI.

Ani reklama ani kamarádi by vaši rodinu neměli donutit kupovat každý dětský hit. Určitě se dá s dětmi stanovit hranice, kolik monster může u vás bydlet.

U těch větších by možná pomohla dohoda, že si další vysněné postavičky bude kupovat dítě z vlastního kapesného. Dítě si většinou rozmyslí, jestli hračku opravdu potřebuje. Nenechejme se vtáhnout do víru reklamních šotů a přeplněných regálů v hračkářství. Při kupování hraček je potřeba zachovat zdravý rozum.

A HLAVNĚ BYCH SE PŘIMLOUVALA ZA JEDNU VĚC: hrajme si s dětmi. Hra je velmi důležitá i proto, že má svá pravidla, která vedou dítě ke smyslu pro řád i spravedlivost, pro spolupráci. Hrajme si s našimi dětmi a možná i děti zjistí, že je lepší starý plyšák, kterého maminka oživí svým hlasem, než superúžasná Barbie. Možná budou děti raději hrát pexeso, když se u hry sejde celá rodina a zažije se při ní spousta legrace. Možná vaše dcera zjistí, že je lepší s mámou ušít šaty na panenku, co už dlouho leží v koutě, než být sama v dětském pokoji obklopena růžovými poníky.

A možná zjistíme i my rodiče, že vlastně děti ani tak moc po hračkách netouží. Že si touží jen hrát. A my rodiče nejen ušetříme finance, ale určitě prožijeme spousty šťastných chvil.

Kdo si hraje, totiž nezlobí.

Autorka působí jako programová koordinátorka v MC Cipísek v Prostějově a lektorka kurzů pro děti a rodiče.