Re: Někde ten začátek...

Mluvíte mi z duše.
Můj syn se netočil dokolečka, můj syn bouchal pěstičkama do vlastní hlavičky, pak se sám škrtil..... ne nějak moc, jen se chyti za krks palcema v předu a prstama dozadu a jako by měl křeč.... bylo to spíš směšné, než strašlivé, ale v první třídě narazil na megeru a měli jsme na 3 roky o zábavu vystaráno. V PPP ho zhodnotili jako skvělé spokojené dítě, s velmi mírnou formou nesoustředění..... ale když ve 4. třídě dostal učitele, nestačila jsem se divit, jaká se stala proměna. Ten chlap mu nenadával, ten chlap ho neukazoval jako místního debílka celé třídě, ten chlap jen řekl, až se vyřádíš tak budem pokračovat, jo?.... A do měsíce byl klid. V září jde syn do prvního ročníku střední školy a já mu pořád opakuju, jak je nejlepší a nejúžasnější a že to zvládne. I když vím, že je to trémista s nejistým sebevědomím. Protože sama jsem taky taková, vím, jak podpora pomůže.